Tony Blair možná vyhrál tuto válku, ale teď mu hrozí, že prohraje mír. Británie nešla do války proto, aby svrhla Saddáma Husajna. Británie šla do války, aby vynutila plnění rezolucí OSN, které požadují, aby Irák zlikvidoval své zbraně hromadného ničení a rakety dlouhého doletu. Proto byla loni schválena rezoluce 1441. Proto se v únoru a v březnu Británie snažila přimět OSN, aby schválilo druhou rezoluci. Na tomto základě schválil britský parlament 18. března vojenské akce. Zbraně hromadného ničení jsou důvodem, proč jsou britská vojska v Iráku.

Proto je důležité požadovat informace o tom, kde se ty zbraně hromadného ničení skutečně nacházejí, a chtít, aby OSN dál pokračovala v inspekcích a hledala je.

Že Bushova vláda se těmito otázkami nezabývá, je jasné. Není protiamerické říci, že Spojené státy zjevně měly vlastní důvody, proč zaútočily na Irák. To ovšem v žádném případě nedává britské vládě právo nedodržovat své vlastní povinnosti, smlouvy a politiku. A povinností britské vlády je zajistit, aby OSN byla i nadále v ohnisku mezinárodního zbrojního inspekčního procesu. Mandát OSN pro zbrojní inspekce zůstává i nadále platný a americká invaze do Iráku ho neanulovala.

Britská veřejnost byla přesvědčena, že je nutno jít do války proti Iráku, na základě údajné skutečné hrozby od iráckých zbraní a střel mezinárodnímu míru a bezpečnosti. Argumenty pro účast Británie na amerických plánech pro raketovou obranu jsou založeny na tomtéž. Máme plné právo vědět, zda tato hrozba skutečně existuje. Máme právo vědět, zda je situace v Iráku taková, jak nám to bylo líčeno. Máme právo očekávat, že bude inspekční proces provádět a ověřován lidmi a mezinárodními úřady, jimž můžeme důvěřovat.

Z redakčního komentáře úterního deníku Guardian
plný text - v angličtině ZDE