Je pravda, že malá část textu se zabývá počty poslanců v Evropském parlamentu a komisařů, které mají nové členské země mít, ale tyto klauzule budou stejně muset být přepsány, až dojde ke schválení nových dohod o vstupu do EU pro tyto země.

Předchozí tři kola rozšiřování EU byla schválena, aniž by to vyvolalo v Irsku referendum. Důvodem, proč musela být smlouva z Nice předložena irským občanům, bylo to, že tato smlouva znamená další přesun suverenity Irska do Bruselu.

Smlouva z Nice zrušila veto jednotlivých států, dosud uplatnitelné v 39 oblastech. Vzniká tím mechanismus, umožňující státům, které chtějí nejsilněji prosazovat federalistický princip, aby to činily bez podpory méně nadšených zemí. Smlouva z Nice umožňuje větší harmonizaci v oblasti soudnictví a vnitra, dovoluje, aby příliš vzdorným státům byla suspendována jejich hlasovací práva a požaduje vznik celoevropských politických stran. Summit v Nice také schválil první kroky k vytvoření ozbrojených jednotek EU a evropskou ústavu.

Nice není smlouva o rozšiřování EU. Dá se v nejlepší vůli říci jen to, že Nice navrhuje jeden konkrétní model rozšíření EU, kdy je rozšiřování zároveň doplněno prohloubením existujících struktur. Smlouva z Nice je úsilím Bruselu svrhnout na sebe další moc a zajistit, aby žadatelské země musely přistupovat ke vzniku politické unie jako k hotové věci.

Je opravdu podivné, míní Daily Telegraph, že zaujaly žadatelské země vůči smlouvě z Nice tak militantní postoj. Neminul týden, aby nějaký východoevropský ministr nepřesvědčoval v Dublinu Iry, aby pro smlouvu z Nice hlasovali. Je ovšem možné, že i politikové a diplomaté v žadatelských zemích jsou stejně tak odtrženi od svých voličů jako politikové na Západě.

Výsledek sobotního hlasování je vítězstvím elit nad občany. Bertie Ahern zrušil výsledek prvního referenda tím, že úhybně změnil předpisy pro konání referenda, aby to bylo ve prospěch stoupenců smlouvy z Nice. Pozměněný zákon pak prohnal irským parlamentem během jediného dne. To mu nestačilo, a tak také zkreslil otázku - spojil hlasování o Nice s hlasováním o neúčasti v armádě EU, čímž přiměl mnoho zastánců neutrálního postoje, aby hlasovali "Ano".

Tony Blair to jistě pozoruje velmi bedlivě. I on schválil zákon o referendu, který potenciálně nadržuje eurofilům, i on může podlehnout pokušení zkreslit formulaci otázku. Především ho zkušenosti z Irska poučily o jedné věci: kde jde o evropskou integraci, rozhodnutí občanů nemusí být konečné. Odpůrci EU musejí vyhrát pokaždé: stoupencům EU stačí, aby zvítězili pouze jednou.