Na druhé straně ovšem, deset milionů - co to dneska je, zvláště v bankovních kruzích. Jak si tak vzpomínám, tak jeden náš kdysi čelný pan bankéř ( s oblibou si tak nechával říkat ) a později senátor, jednou, v době své plné aktivity, přiznal roční výdělek šest milionů. Nejspíš ve slabé chvíli. Taky ale dokázal být štědrý. Dokonce i ze svého připlácel jedné nejmenované straně na jejich tehdejší večeře na Žofíně. A za jeho působení v jeho bance mizely miliardy. Bohužel ty miliardy mizely nejen v té jedné jediné bance. Ale pozor, jestli to nevíte, tak ne všechny ty peníze byly jenom rozkradeny. Tak nám to pak páni bankéři už mnohokrát vysvětlovali.

Že to je dost špatný vtip ? Přidám ještě jeden, možná ještě horší. Zní přibližně takto : " Hlavně je potřeba všechno co nejrychleji zprivatizovat, neboť stát je špatný hospodář". To říkával kdysi i sám stále obdivovaný pan profesor, nejchytřejší, nejpracovitější atd. Dlužno ovšem dodat maličkost. Špatný hospodář je jen špatný stát, nebo přesněji špatně vedený stát. Jak dokázali hospodařit nejrůznější vykutálení soukromníci se snadno nabytým, privatizovaným majetkem, o tom jsme se mohli už víc než dostatečně přesvědčit. A jak se dokázal český stát bránit proti nejrůznějším rozkrádačům a darebákům, domácím i zahraničním, asi také není třeba nikoho přesvědčovat. Ať už ho vedl Petr nebo Pavel, ODS, nebo ČSSD.

Mnohým výtečníkům český stát a jeho vlády dokonce v ničení českého průmyslu a rozkrádání státního majetku, spíše pomáhali. Dnes už je jedno, zda z neschopnosti nebo záměrně. Příkladů je opět nespočet. Třeba dnes odepsané kladenské ocelárny, možný konkurent německého ocelářského průmyslu. A za ty nejpovedenější darebáky jmenujme alespoň pana Koženého. S jeho zřejmou odbornou zahraniční podporou, nebo spíš asi vedením. Proč spíše vedením? Protože občasná veřejná vystoupení pana Koženého rozhodně nesvědčila nikdy o jeho jakkoliv nadprůměrné inteligenci. A přesto - kdo si vzpomene na jeho Barnumské reklamy, jimiž, jak tehdy mnozí s povděkem kvitovali, rozjel kupónovou privatizaci, dnes ovšem spíše zatracovanou.

Nicméně, abychom byli spravedliví, v posledních letech se přece jen tu a tam něco mění k lepšímu. Do jaké míry na tom má zásluhu současná vláda, nebo jen přirozený vývoj, je ovšem otázka. Mnohé ale stále funguje jen díky obětavosti, odpovědnosti a také profesní úrovni a cti mnoha slušných, poctivých, čestných, a převážně také skromných spoluobčanů. Spoluobčanů, jejich cílem není politikaření a bohatství na úkor jiných. Vždyť jak jinak by za současné situace, hospodářské, legislatívní i politické situace mohlo fungovat na relativně tak dobré úrovni naše zdravotnictví, školství, doprava, zásobování, atd. Především jim patří můj dík a úcta a obdiv.

Ale vraťme se ještě k naší milé Erste a k těm deseti milionům panu zvláštnímu poradci. K těm deseti milionům přihodili z Erste velkoryse nedávno i něco málo sponzorských darů. A pro jistotu rovným dílem hned třem nejnadějnějším českým politickým stranám. Bylo to sice dohromady o dost méně než dostal pan zvláštní poradce za již prokázané služby, ale na předvolební kampaň to zase tak málo není. Šokující pro mě vůbec nebyl tenhle počin rakouské Erste, ale to, že všechny tři naše čelné strany nabídnuté milodary právě od tohoto sponzora přijaly bez nejmenšího uzardění.

Bohužel těch skutečností, které připomínají spíše špatné vtipy je kolem nás tolik, že už je ani nevnímáme. Česká spořitelna už dávno není česká, česká není ani Československá obchodní banka, české noviny vlastní němci, Škoda auto patří Volkswagenu, kladenské ocelárny jsou zcela odepsány, výnosy z privatizace pohltily sanace bank, stát je zadlužen. Dalo by se pokračovat téměř do nekonečna. Takže s tou Erste to vlastně není až tak nic mimořádného a můžeme jít hrdě k volbám. Volit můžete nejen ČSSD nebo ODS ( oni už se nějak dohodnou ), ale možná i koalici - jak naznačuje výše zmíněný jistě prozíravý dar. Tentokrát nikoliv od nějakých pánu Sighy a Báczy, ale od naprosto legitimního dárce z Rakouska.