Zatímco tzv. Mezinárodní den žen byl aspoň určen všem ženám bez rozdílu (pomiňme nyní jeho silně ideologický základ, který z něj a priori činil svátek neslavitelný), Den matek z ženského pohlaví vyčleňuje ty osoby, které se staly matkami - ať už tím, že dítě porodily, nebo tím, že je adoptovaly či vyvdaly. Dochází tím k další determinaci společnosti a k tomu, že si oslavu a symbolickou či skutečnou květinu zaslouží jen ženy, které přinesly v životě "oběť" či radost mateřství. Kam ovšem zařadíme například ženy, které po dítěti celý život silně touží, aniž by měly možnost (příležitost) je mít? Ty mají smůlu, nejsou matkami. V Den matek nemají na oslavy nárok.

Prozatím jsem ovšem psala jen o ženách - kam se ale poděli muži, bez nichž by to prostě nešlo (feministky odpustí)? Nemluvě o tom, že řada otců své děti vychovává z různých důvodů bez matek a jsou to skvělí rodičové! Žádný Den otců se ale - pokud vím - neslaví. Za "starých časů" se neslavil ani Mezinárodní žen mužů, ač si pamatuji, že osvícená část tzv. silnějšího pohlaví cosi natruc oslavovaným ženám také uznávala...

Den matek si pro všechny výše uvedené důvody zaslouží polemiku. Nikoli odmítnutí, nikoli kritiku, nýbrž popřemýšlení nad jeho smyslem, který se vytrácí. Oceňovat ženu pro to, že porodila dítě, lze jistě jinak a daleko častěji než jednou ročně v oficiálně a hromadně pořádané oslavě. Stejně tak jako lze dát mužům najevo, že konečně dospíváme ve společnost, která nepomíjí jejich roli rodiče, stejně důležitou pro vývoj dítěte, jako je role matky.