Izraelci zabíjejí stále větší a větší počty civilistů a mnoho z nich jsou děti

13. 7. 2014



Moderátor Channel Four News Matt Frei: Izraelská armáda vydala varování obyvatelům severní Gazy, aby opustili své domovy, protože připravuje další letecké údery. V neděli ráno vyslal Izrael své první pozemní vojáky od začátku této akce minulý týden. Zaútočil na odpalovací místa raket organizace Hamas. Prostřednictvím letáků bylo civilní obyvatelstvo varováno, aby opustilo své domovy, jinak ohrozí své životy a životy svých rodin. Sto šedesát Palestinců bylo od zahájení leteckých úderů usmrceno. Náš zahraničněpolitický korespondent Jonathan Miller je v Gaza City. Jonathane?

Jonathan Miller: Izraelská armáda vydala dnes vlnu statistik, jíž reagovala na vlnu raket, které jsou odpalovány z Gazy. Osm set od chvíle, kdy začalo bombardování. Izrael uvádí, že asi 150 z nich zničil během letu. Izrael také tvrdí, že v Gaze bombardoval až 1300 cílů. Většina z nich byla zaměřena na místa, odkud se odpalují rakety, avšak Izraelci přitom zabíjejí stále větší a větší počty civilistů a mnoho z nich jsou děti.

OSN: Tři čtvrtiny usmrcených Palestinců jsou civilisté. Bylo též zabito 28 dětí

12. 7. 2014

Tři čtvrtiny z dosud 133 usmrcených Palestinců v Gaze jsou civilisté, informoval Úřad OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům rozhlas BBC, který tuto informaci přinesl v sobotu ve svých večerních zprávách a v pořadu Newshour. Společnost BBC tuto informaci předložila mluvčímu izraelského ministerstva obrany, který uvedl, že podle izraelských informací bylo z dosud usmrcených osob v Palestině civilistů jen 50 procent. Při nynější izraelské ofenzívě zahynulo více než 28 dětí a další projevují známky vážného traumatu, sdělila BBC Catherine Weibel, tisková mluvčí organizace UNICEF. Více než 500 domovů v Gaze bylo zničeno nebo vážně poškozeno, 3000 osob je bez přístřeší a statisíce lidí přišly v důsledku poškození infrastruktury o dodávku pitné vody. V Gaza City v řadě čtvrtí nejde elektrický proud.

Mluvčí OSN také sdělil rozhlasu BBC, že izraelská armáda před útokem upozorňuje Palestince, aby místo útoku opustili. Dala jim na to jednu, tři, pět deset minut. V případě v sobotu usmrcených invalidů se o útoku lidé nedověděli, protože spali.

Další informace v angličtině k tomuto tématu viz též CNN ZDE, BBC Newshour ZDE

Rada bezpečnosti OSN jednomyslně požaduje příměří mezi Izraelem a Palestinci v Gaze

12. 7. 2014

Rada bezpečnosti OSN vydala prohlášení, jímž požaduje příměří mezi Izraelem a Palestinci v Gaze, zatímco Izraelci dál zabíjejí tamější Palestince. Všech 15 členů Rady bezpečnosti OSN vydalo prohlášení, které požaduje deeskalaci konfliktu, "obnovení klidu" a zahájení mírových rozhovorů. Izraelci usmrtili od počátku svých vojenských operací před pěti dny nejméně 133 Palestinců, uvádějí palestinské zdroje. Izrael uvádí, že jeho území zasáhlo v sobotu asi 90 raket, které způsobily škody.

Je to poprvé od počátku izraelské ofenzívy, co Rada bezpečnosti OSN vydala k tomuto konfliktu společné prohlášení.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Izraelci zasáhli dům obývaný invalidy

12. 7. 2014

Kdo ví, kdo bydlel ve dvou bytech v prvním patře domova pro invalidy ve východní Gaze, píše Peter Beaumont v britském týdeníku Observer. Možná, že jeden z obyvatelů byl extremista. Jenže soused tvrdí, že to není jisté. Jisté je, že obyvatel tohoto bytu nebyl přítomen v sobotu ve 4.30 ráno, když na střechu "zaklepaly dva izraelské drony" -- vypálily varovné výstřely, aby civilisté opustili budovu.

O několik minut později izraelská stihačka vypálila do domu raketu. Ta ale nevybuchla v prvním patře. Namísto toho propadla do přízemí a tam exploze zlikvidovala místnost, v níž spalo pět invalidů. Dva z nich byli usmrceni, tři zraněni.

Mluvčí izraelské armády uvedla, že bude zjišťovat, proč byla raketa vypálena na tento příbytek.

Po pěti dnech bombardování stoupl počet mrtvých v Gaze na 120 a na více než 1000 raněných. V Izraeli nezahynul nikdo.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Izraelci je zavraždili při sledování fotbalu

12. 7. 2014

Jak ten fotbalový zápas dopadl, už neviděli, píší reportéři Robert Tait a Khan Younis v britském konzervativním deníku Daily Telegraph.

V prostorách kavárny Fun Timer Beach Café na středomořském pobřeží v Gaze se sešlo k sledování fotbalového mistrovství světa devět přátel a jejich sourozenců u přenosné televize, aby sledovali fotbalový zápas Argentiny proti Holandsku v semifinále fotbalového mistrovství světa.

Ve 23.30, půl hodiny po začátku zápasu, zlikvidovala fórovou střechu kavárny izraelská raketa a proměnila sezení přátel v krvavá jatka.

Raketový úder usmrtil Mohammeda Fawanu a tři dvojice bratrů -- Ahmeda a Sulejmana Astalovi, 18 a 16 let, jejich bratrance Musu, také 16, Mohammeda a Ibrahima Ganana, 24 a 25 let, a Hamdiho a Ibrahima Sawalehových, 20 a 28 let.

Třetí bratr z rodiny Sawalehových, 23, se ještě ve čtvrtek stále pohřešoval, velké buldozery obracely množství zeminy ve snaze najít jeho mrtvolu.

"Museli na ten zápas prostě přijít sem," vysvětlil reportérům britského konzervativního deníklu Wael Sobih. "Tady si lidi hrají, tohle není vojenský tábor. Byla to normální pařba." Jiní svědci říkali, že mladíci prostě jen fandili Argentině.

Jen o několik kilometrů dál, v Magazi, zničila izraelská raketa dvoupatrový dům rodiny Nawasrahů. Raketový úder usmrtil Salaha Nawasraha, 23, jeho čtyři měsíce těhotnou manželku a jeho dva synovce, Nidala, 4 a dvouletého Mohammeda, s nímž si Nidal hrál. Svědek Zeinab Násir, 57, uvedl, že dítěti raketa ustřelila hlavu. Hlava byla posléze nalezena na zahradě.

V Khan Younisu, v městě, kde došlo k několika izraelským úderům na domovy civilistů, bylo usmrceno osm členů téže rodiny, když na dům dopadly dvě izraelské rakety.

Podrobnosti v angličtině, s fotografiemi ZDE

Německo požaduje příslib od USA, že Američané přestanou s výzvědnou činností proti němu

12. 7. 2014

Plánované rozhovory mezi americkým ministrem zahraničí Johnem Kerrym v Německu o Ukrajině a Íránu se namísto toho budou konat o odhalené americké výzvědné činnosti proti Německu.

Německo je rozhodnuto o tomto víkendu přimět Spojené státy, aby veřejně přislíbily, že přestanou provádět výzvědnou činnost proti Německu, přestože chce o těchto věcech Bílý dům jednat za zavřenými dveřmi.

Boris Becker dostal v Německu dva roky podmíněně za daňové podvody

12. 7. 2014

Bývalý vítěz mistrovství světa ve Wimbledonu byl v říjnu 2002 odsouzen k dvouletému vězení s podmíněným odkladem na tři roky, k pokutě 500 000 euro a k uhrazení veškerých nákladů soudního řízení. Bývalý vítěz z Wimbledonu přiznal vinu, že se vyhnul placení daní ve výši asi 1,7 milionů euro tím, že tvrdil, že bydlí v daňovém ráji v Monte Carlo, přestože měl trvalý pobyt vlastně v Mnichově.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Několik kvitových poučení

12. 7. 2014 / Štěpán Steiger

Odešel jsem před chvílí od televize (poté, co jsem si znovu ověřil, že Události jsou v malé zemi skutečně malým obrazem velkého světa) překvapen tím, co řekli pánové ministerský předseda a ministr školství v souvislosti se zprávami, že česká občanka, vítězka Wimbledonu, platí daně ze svých příjmů v Monaku, nikoli v Praze. Ministerský předseda i ministr srazili paty před celebritou -- premiér odmítl názor poslance své strany, že by wimbledonská hvězda měla do Monaka přesídlit i své -dosud české- občanství. (Přední politik si možná -- připusťme -- neuvědomil, že tak schvaluje, aby čeští milionáři, o miliardářích nemluvě, platili daně do daňových rájů namísto v zemi, odkud jejich příjmy pocházejí - byť s ministrem financí usilují o "správný" výběr daní.)

Poslanec Bohuslav Chalupa (ANO) stojí jen o daně budižkničemů?

12. 7. 2014 / František Štván

Usuzuji tak z jeho vyjádření na facebooku, že ho dopaluje mediální kauza kolem Petry Kvitové, které vzkazuje: " Petro, velice ti gratuluji a kašli na ty budižkničemy, který nikdy nic nedokázali a nedokážou ..."

Nesouhlasím s tím, že by odpůrce daňových rájů, kteří sportovní um slečny Kvitové nezpochybňují, měl považovat za budižkničemy. A pokud ANO, pak nechť se srdnatě pustí i do nejvyšších představitelů EU, kteří např. na summitu v Bruselu v roce 2013 jednali o boji proti daňovým podvodům. Cituji z tisku:

Británie zabránila svým občanům, kteří vydělávají méně než 50 000 Kč měsíčně, aby do země přivezli manžela či manželku, pokud je cizinec

12. 7. 2014

Britský odvolací soud odmítl žalobu proti novému předpisu britského ministerstva vnitra, podle něhož mají právo přivézt do Británie svého manžela či manželku, kteří mají cizí občanství (jiné než občanství země Evropské unie) pouze občané, kteří vydělávají více než 18,600 liber ročně, tedy více než cca 50 000 Kč měsíčně. Znamená to, že do Británie nesmějí nyní přivézt svého cizího manžela či manželku ani občané, kteří vydělávají britskou minimální mzdu. Britská vláda jim tak odepřela právo na rodinný život. Z odhadu britského ministerstva vnitra z r. 2012 vyplývá, že toto opatření postihne každoročně 17 800 britských rodin.

Soud rozhodl, že britská vláda má právo "minimalizovat sociální závislost rodin, v nichž je jeden rodič cizinec, na britském státě".

Podrobnosti v angličtině ZDE

Komisařka OSN pro lidská práva:

Izraelské vojenské údery v Gaze jsou zřejmě protizákonné

11. 7. 2014

Izraelské letecké údery v Gaze zřejmě porušují mezinárodní právo, které zakazuje, aby se armáda zaměřovala na střílení do civilistů, konstatovala vysoká činitelka OSN poté, co Izraelci zavraždili už více než 100 Palestinců. Mezinárodní tlak na Izrael, aby ukončil svou už čtyři dny trvající ofenzívu prot Gaze sílí. Navi Pillay, komisařka OSN pro lidská práva, zdůraznila, že izraelská armáda musí dodržovat mezinárodní právo.

"Obdrželi jsme nesmírně znepokojující zprávy, že mnoho civilních obětí, včetně dětí, bylo usmrceno v důsledku leteckých úderů proti civilním příbytkům," řekla Pillay. "Takové zprávy vyvolávají vážné pochybnosti o tom, zda jsou izraelské letecké údery v souladu s mezinárodním humanitárním právem a mezinárodními zákony, ochraňujícími lidská práva."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ukrajina

ANALÝZA MEZINÁRODNÍCH SOUVISLOSTÍ

Západ skoupí Ukrajinu jako šrot. Ukrajinci zbídačí české dělníky. Putin získal nejlepší možný výsledek

12. 7. 2014 / Štěpán Kotrba

rozhovor pro Parlamentní listy. Ptal se Jaroslav Polanský.

Politický a mediální analytik Štěpán Kotrba v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz nepotěší ani proruské, ani proevropské Ukrajince: Putinovi prý vůbec nejde o úspěch východních separatistů a proevropští Ukrajinci za čas zjistí, že Západ skoupil jejich zemi "hluboce pod cenou šrotu". Kotrba oceňuje dle něj realistický posun v postoji ministra Zaorálka, kritizuje česká média a nechválí ani české proruské demonstranty. "Každá organizace chovatelů králíků je početnější a agilnější," říká na adresu advokáta Vyvadila a dalších.

Izrael se octl pod tlakem z USA, aby zastavil své vraždění Palestinců

11. 7. 2014

Americký prezident Barack Obama telefonicky nabídl izraelskému premiéru Netanyahuovi, že vyjedná příměří mezi Izraelem a Hamasem. Palestinští činitelé konstatují, že už Izraelci usmrtili 100 osob. Rostoucí počet mrtvých vede k tomu, že mezinárodní společenství začíná vyvíjet nátlak na Izrael, aby ukončil svou už čtyři dny trvající ofenzívu proti Hamasu a palestinským extremistům v Gaze. Palestinci dál odpalují rakety na izraelská města, ale nikdo jimi dosud nebyl usmrcen. Bílý dům oznámil, že prezident Obama telefonicky nabídl Netanyahuovi, že vyjedná příměří mezi Izraelem a Hamasem. Netanyahu však ve čtvrtek v televizi naznačil, že izraelské vojenské akce v Gaze budou pokračovat.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Celkový dojem z Karlových Varů? Letos to byl festival prostřednosti

11. 7. 2014 / Jan Čulík

Ve čtvrtek večer jsem viděl jeden z nejlepších filmů na letošních Karlových Varech. Bylo to na novinářské projekci a přítomno bylo tak sotva deset patnáct lidí. Byl to britský film čínské režisérky Hong Khaou Lilting (2014), (název, který byl ve festivalovém programu nepochopitelně přeložený jako "Chvění", nevím proč, "lilt" znamená anglicky "mluvit zpěvavě", totiž tedy právě tak, jak mluví Číňani, jejichž jazyk je tónický [melodie je v něm nositelem významů a odlišuje slova]).

Urážka diváků v závěru karlovarského festivalu

11. 7. 2014 / Jan Čulík

Skutečnou urážkou diváků karlovarského filmového festivalu bylo v pátek v jeho poslední plný den uvedení, ve velkém sále hotelu Thermal! (což filmu poskytlo od organizátorů určitou autoritu, kterou snímek ovšem neměl) amatérského filmu mladého debutanta Rudolfa Havlíka Zejtra napořád. Film byl skoro stejně strašný jako snímek Ondřeje Sokola Krásno. Opět: trapné studentské pseudovtípky, papírové, nerozvinuté postavy, statické figurkářství, banality, dramaturgicky nezvládnutý příběh a nepřesvědčivé jednání i děj. Absence řádného příběhu byla suplována pokusy opisovat povrchně různé nemotivované násilné scény a honičky z amerických thrillerů. Jestli je tohle úroveň mladých českých režisérů, je to na pováženou. Vedle mě seděl asi dvacetiletý mladík, který po skončení filmu nadšeně tleskal. :) Ukázka, jak hluboko klesly rozlišovací schopnosti a jak se rozložilo kulturní povědomí některých příslušníků současného českého filmového publika?

Kdo je tady vlastně asociální?

11. 7. 2014 / Boris Cvek

Zdá se mi vrcholně pokrytecké kritizovat Petru Kvitovou za to, že odešla neplatit daně ze svého majetku do Monaka. Český stát neumí zajistit pořádné vymáhání platných zákonů, nechává rozkrádat veřejné peníze ve velkém a zástupnou obětí, která má pomocí závistivé zášti zakrýt brutální selhání českých politiků, jako je pan Huml, má být vítězka Wimbledonu?

Německo chce obnovit vztahy s USA "na poctivých základech"

11. 7. 2014

Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier v Berlíně prohlásil, že jeho země si přeje obnovit přátelské vztahy s USA poškozené špionážními skandály "na poctivých základech". Německo právě vyhostilo pracovníka CIA působícího na velvyslanectví v Berlíně a vyšetřuje vysokého činitele ministerstva obrany, který měl pracovat pro Američany.

Jmenováni, nikoliv však zostuzeni

10. 7. 2014 / Jan Čulík

Reakce Jana Čulíka na dopis dr. Christophera Beedhama v časopise Times Higher Education Supplement. Beedhamův dopis je v češtině ZDE

Christopher Beedham argumentuje brilantně ve svém dopise o infekci managerialismu, která nyní postihuje britské univerzity. "A vote to leave the market", THE, 3. července), píše ve čtvrtek 10. července v týdeníku Times Higher Education Jan Čulík a pokračuje:

Myslím ale, že je nutno poukázat na ještě jednu důležitou věc. Než začal managerialismus postihovat britské vysoké školství, koncept univerzity byl založen na zkoumání nových, často výstředních myšlenek. V minulost se považovalo za normální, že univerzitní výzkumníci musejí mít svobodu zabývat se novými myšlenkami, protože je nemožné předpovědět budoucí dopad výsledků výzkumu na společnost.

O českých Romech v Cannes, hádky před smrtí a pitomost z České televize

10. 7. 2014 / Jan Čulík

Cesta ven (2014), film režiséra Petra Václava, je oslavován, protože to byl první český film, který byl nyní po dlouhých šestnácti letech vybrán na filmový festival do Cannes. Vypovídá to tak trochu o tom, co si asi myslí vnější svět o současné české filmové produkci. Kde jsou ty doby, kdy český film vyhrával v Cannes hlavní cenu; dnes musíme být vděčni, když nějaký český film výjimečně na tomto filmovém festivalu aspoň odpromítají. Přitom musím po jeho čtvrtečním zhlédnutí konstatovat, že Václavův snímek není nijak výjimečný a nepřináší vlastně nic nového. Je to film poctivý a slušný, i když trochu zdlouhavý, ale je zjevné, že se do Cannes dostal nikoliv pro své mimořádné kvality, avšak v důsledku jeho ultra-aktuálního tématu, jímž je diskriminace a útlak Romů v České republice.

Český film o etických hranicích, ruský film o mafiánských státních strukturách - a co je smyslem naší existence?

10. 7. 2014 / Jan Čulík

Kdokoliv kdy natočí nějaký film z historie, je to vždycky stejně o současnosti. Mám proto dost podstatnou nedůvěru k českým filmům, které se snaží rekonstruovat dobu před rokem 1989, protože to většinou může jedině sloužit dnešnímu politickému antikomunismu, který je vážnou překážkou k řešení podstatných problémů dnešní české společnosti. Lze ovšem samozřejmě přijmout, že nějaký filmový tvůrce byl dobou komunismu natolik ztraumatizován, že o svém útlaku musí pořád vydávat svědectví, asi tak, jak spisovatel Arnošt Lustig nedokázal celý život napsat nic jiného než o koncentračních táborech. Do určité míry je toto zřejmě případem režisérky Andrey Sedláčkové, která si útlak v době komunismu, jak vyplývá z jejího rozhovoru ve Festivalovém deníku v Karlových Varech zažila, a právě proto natočila film Fair Play (2014), který se letos také v Karlových Varech promítal ve festivalové soutěži.

Je to film o etických dilematech a o vydírání ze strany komunistického režimu a o otázce, kde jsou hranice a jak daleko je možno až zajít. V tom smyslu má film nadčasové, aktuální téma, protože problém vydírání, kolaborace s režimem a otázka, jak daleko může člověk eticky zajít, je velmi aktuální i v dnešním postkomunistickém režimu v České republice. Proto jsem ten film sledoval se zájmem.

Britská vláda schválí urychleně nový špehovací zákon

10. 7. 2014

Britský konzervativní premiér David Cameron se dohodl se šéfy všech tří hlavních britských politických stran o tom, že urychleně prožene schvalovacím procesem v Dolní sněmovně zákon, který umožní britské policii a britským bezpečnostním službám mít přístup k telefonním a internetovým záznamům občanů. Cameron se vyjádřil, že je naléhavě nutné tento nový zákon schválit poté, co Evropský soud pro lidská práva špehování zakázal.

Podle nového zákona budou muset britské vládě předávat informace o osobních záznamech týkajících se uskutečněných telefonátů a historie občanů na internetu i zahraničí internetové firmy, které provozují svůj byznys i ve Velké Británii.

Podrobnosti v angličtině ZDE

ČESKO STO LET ZA OPICEMI:

O vyhýbání se daním v Karlových Varech

11. 7. 2014 / Jan Čulík

Jen taková poznámka. Kolem míst, kde se na karlovarském filmovém festivalu promítají filmy, dočasně vyrostly různé výčepy a pulty s občerstvením. Ani u různých pultů s rychlým občerstvením v samotném hotelu Thermal často nedostanete za to, co si koupíte, stvrzenku. Prodavači vůbec nemají pokladny, jimiž by prodeje registrovali. Požadujete-li stvrzenku, prodavačky vám namáhavě rukou vyplní jakýsi formulář a dají na to razítko. Obyčejně jim to trvá deset minut, a na to většinou není čas.

Musí to přece být pro majitele těchto podniků velmi pracné, dělat každý večer inventuru bez počítačové techniky, když si koupíte pivo nebo bagetu a vaše peníze bez vydání stvrzenky prodavačka prostě jen strčí kamsi. Na druhé straně to je pro soukromé prodejce jistě velmi výhodné, protože z prodaných výrobků prostě nemusejí platit žádné daně. Na dotaz proč prodejci občerstvení na festivalu většinou nepoužívají registrační pokladny, mi bylo vysvětleno, že je to prý jenom takové "festivalové provizorium". Aha, festivalové provizorium, které se koná letos už po čtyřicáté deváté... :)

Cestuju po světě docela dost, ale nikde jinde než v ČR jsem nezaznamenal takovýto potenciál pro podvádění s daněmi. Připomnělo mi to situaci v Chorvatsku, kde jsou nyní registrační pokladny povinné a všude jsou na obchodech vylepeny plakátky, upozorňující zákazníky, že bez stvrzenky nemusejí platit.

Česko zůstává daňovým rájem pro podvodníky, stejně jako zůstává poslední prehistorickou enklávou odporně zakouřených hospod. Nikde jinde v Evropě se to už nevidí.

Kukuřičný ostrov: oslava lidského úsilí navzdory zmaru

9. 7. 2014 / Jan Čulík

Velmi pěkný, minimalistický, ale silný, je soutěžní film Simindis kundyuli (Kukuřičný ostrov, 2014) režiséra George Ovašviliho, vzniklý v gruzínsko-německo-francouzsko-česko-kazašské produkci. Film je podstatnou měrou financován ze zdrojů Evropské unie a je vynikajícím příkladem toho, že EU dokáže vyrobit dobré filmy. Film je zároveň důkazem, že i Češi umějí natočit výrazný a silný film, pokud spolupracují s dobrým režisérem, které není ovlivňován domácími pražskými, poněkud bezmocnými filmařskými stereotypy.

Milenky starého kriminálníka

7. 7. 2014 / Jan Čulík

Nejzajímavějším filmem z těch, které se mi podařilo zhlédnout v pondělí v Karlových Varech, byl němý snímek režiséra Svatopluka Innemanna (1896-1945) s Vlastou Burianem a Anny Ondrákovou Milenky starého kriminálníka (1927). Je trochu výmluvné, že nejzajímavějším filmem dne byl archivní snímek z roku 1927. Možná mám na letošních Karlových Varech smůlu na hloupé filmy, ale mám pocit, že festivalu chybí Eva Zaoralová, která zjevně už nepracuje na plný úvazek a bez její dramaturgické síly festival začíná klesat do bezvýznamnosti. V každém případě jsme se shodli, že jsme letos za těch pár dní tady viděli daleko více banálních a nedůležitých filmů, než kdy předtím. Doufejme, že je to jen náhoda a že třeba ještě uvidíme něco dobrého. Možná ale, že už bude zbytečné do Karlových Varů jezdit...

Film Milenky starého kriminálníka zrestaurovali v Národním filmovém archivu, bohužel analogovou, nedigitální formou, takže stále ještě byl plný škrábanců na negativu, možná, že jsme ho viděli tak, jak by ho možná viděli diváci ve dvacátých či třicátých letech.

Díra u Hanušovic: Děsivý obraz současné české venkovské společnosti

9. 7. 2014 / Jan Čulík

Režisérský debut herce Miroslava Krobota Díra u Hanušovic (2014), který se v Karlových Varech promítal v hlavní soutěži a do českých kin přijde koncem července, je seriozním a velmi deprimujícím pokusem o analýzu české národní totožnosti. Svým způsobem film připomíná obdobně deprimující snímek Jana Krause Městečko (2003), což je taky úpěnlivý film o lidské ubohosti. "Díra" z názvu filmu neznamená "kráter", ale prostě zapadlá, nevýznamná vesnice (do angličtiny ten název přeložili jako Nowhere in Moravia).

Co k tomu filmu říct.

Parádně pokecal - zajímavý film režisérského debutanta

8. 7. 2014 / Jan Čulík

Snímek Tomáše Pavlíčka, studenta hrané režie na pražské FAMU Parádně pokecal, je typickým famáckým produktem v tom smyslu, že je to opět jeden z velké řady nových českých filmů o ničem, nebo respektive o velmi omezené životní zkušenosti, avšak tentokrát je to málo, co film sděluje, vyprávěno bravurním stylem a podnětnou strukturou. Film si provokativně pohrává s ideou nonsensu. Používá velmi inteligentně komiku i grotesknost, paralelismy motivů a kontrapunkt. Jde o ironický film o jednom z nesčetných "nemožných" českých mužů, tentokrát je jím pětadvacetiletý budižkničemu Štěpán, který se živí jako operátor u mobilní telefonní společnosti. Neví, co dělat se životem: zkusil studovat nejrůznější obory, ale buď ho to nebavilo, anebo ho ze školy vyhodili. Jeho dívka Lucie ho - zjevně pro jeho nemožnost - opustila.

Klauni: Další český film z pražského uměleckého prostředí

7. 7. 2014 / Jan Čulík

Dalším z českých filmů, který plně odpovídal zažitým a stále opakovaným stereotypům, co do prostředí, jaké nejnovější české filmy často zobrazují, byl snímek Viktora Tauše Klauni (2013). Zase ho bylo lze interpretovat jako důkaz toho, že pražští filmaři neznají nic kromě svého pražského kavárenského středostavovského života a točí filmy nyní hlavně o tomto prostředí. Klauni jsou zase z pražských uměleckých kruhů, zjevně dost bohatých (nejméně Oskar žije ve velmi luxusně zařízeném buržoazním bytě, to v divadle vydělával miliony?) a zase ve filmu vzpomínáme na komunismus a na emigraci, i když, nutno říci, známé "umělecké" pražské prostředí tentokrát slouží tvůrcům jako odrazový můstek k něčemu jinému. Klauni jsou příběhem tří (fiktivních) mimů, Oskara, Maxe a Viktora, kteří někdy v polovině osmdesátých let založili v Československu tvůrčí uměleckou trojici, která tehdy zaznamenávala podstatné divadelní úspěchy. Jeden z těchto tří mimů, Max, však emigroval a ostatní tedy v Československu "nechal na holičkách". Kupodivu se vrací do Československa až v současnosti, s mladou francouzskou partnerkou, kdy přijede se svým francouzským souborem uskutečnit v Praze představení. Jakoby mezi Českem a Západem byla nepřekonatelná hradba, kterou se Max rozhodl zbourat až čtvrt století po pádu komunismu. Před tím, po roce 1989, nebyl zjevně s nikým v Čechách ve styku. Je to vůbec realistické?

Sommerová ve filmu o Kubišové připomněla, že v šedesátých letech byla v Československu svoboda

5. 7. 2014 / Jan Čulík

Poněkud tradičně, totiž chronologickým způsobem, se rozhodla Olga Sommerová strukturovat svůj nový film o zpěvačce Martě Kubišové Magický hlas rebelky. Film je především cenný archivními záběry z šedesátých let, které dokumentují, což bývá dnes zapomínáno, anebo záměrně potlačováno, že Československo v šedesátých letech bylo zemí svobody a bouřlivého, originálního uměleckého vývoje, jaký česká společnost pak už nezaznamenala nikdy. Archivní záběry videoklipů zpívající Marty Kubišové ze šedesátých let jsou samozřejmě stylově poplatné tedejší éře i tehdejším, na dnešní poměry poněkud šokujícím zvyklostem (v jednom klipu z šedesátých leth zpívá Kubišová v plavkách, a je to nepříjemně voajeristické), jenže kontrast mezi uměleckou kvalitou toho, co vznikalo tehdy a co vzniká dnes, je nesrovnatelný. Smutně v tom smyslu vyznívají ukázky z dnešní inscenace, na níž se podílí dnešní, zestárlá Marta Kubišová - s tím, co vznikalo v šedesátých letech se to nedá srovnávat, ani co se týče kvality hlasu zpěvačky tehdy a dnes, ani co se týče kvality dnes prezentovaných děl.

O sterilním životě pražské kavárenské obce

5. 7. 2014 / Jan Čulík

Režisérka Jitka Rudolfová se pokusila svým filmem s poněkud konjunkturálním názvem Rozkoš natočit film o sterilním životě současných pražských kavárenských povalečů, tzv. intelektuálů z umělecké, především filmařské a podnikatelské společnosti. Film je tak trochu potvrzením tvrzení zlých jazyků, které poukazují na to, že současní čeští filmaři v podstatě moc netuší, co se v širší české společnosti děje, protože jsou uzavřeni ve své pražské kavárenské středostavovské bublině, kde se neděje nikdy nic, žije se jim dobře a nesmírně se nudí, protože ztratili smysl života. Rozkoš není zdaleka prvním postkomunistickým českým filmem na toto téma, a zřejmě proto, že ho natočila žena, hlavním tématem jsou opět nemožní a nepoužitelní muži, často sukničkáři.

Menzelovi Don Šajni: Moudrý, zralý, chytrý a hluboký film

5. 7. 2014 / Jan Čulík

Velmi příjemným překvapením byl na letošním karlovarském filmovém festivalu nejnovější film režiséra Jiřího Menzela Don Šajni (2013), na němž scénáristicky spolupracovala i spisovatelka a kritička Tereza Brdečková. Menzel v poslední době především pracuje v divadle a tento film je otevřenou a energickou poctou opernímu divadlu -- které je pro Menzela v tomto filmu metaforou vysokého, tedy objevného, originálního a autentického umění jakéhokoliv druhu.

Slzy pro žoldáky?

10. 7. 2014 / Daniel Veselý

Domnívám se, že násilné úmrtí čtyř českých vojáků nedaleko vojenské základny Bagrám v Afghánistánu celkem logicky ukazuje, jak na tom je po dlouhých dvanácti letech západní "mise" v této nešťastné zemi, již válečné útrapy sužují více než třicet let.

Demokracie, ekonomika a vědeckotechnický vývoj

10. 7. 2014 / Kamil Vladislav Vaněk

Jedním z hluboce zakořeněných mýtů naší doby je víra v přímou závislost mezi ekonomickým rozvojem a demokracií -- nejen, že vyšší stupeň ekonomického rozvoje vede automaticky k dokonalejší demokracii, ale také že dokonalejší demokracie je nezbytným předpokladem pro další ekonomický rozvoj. Původem tohoto mýtu v době jeho vzniku byla všeobecná víra v pokrok, především v pokrok vědy a techniky, který povede lidstvo automaticky k lepším zítřkům.

Hříčka přírody

10. 7. 2014 / Zdeňka Petáková

Podívejte se na tu knihu: desky ozdobené tiskátky s medvídkem Pú a ještě ke všemu přelepené pohlednicí s jakýmsi velmi pečlivým nákresem muchomůrky -- "Mozaika zamyšlení z polyfonické zahrady EDO -- Sborník vybraných příspěvků z Ekologických dnů Olomouc 2013: Chvála polyfonie" stojí na obálce, a ještě řada zvučných jmen: Zdeněk Neubauer, Václav Bělohradský, Václav Cílek, Ivan M. Havel, Stanislav Komárek, Zdeněk Kratochvíl a další soupeří o čitelnost s onou muchomůrkou...

Volebné otázniky

10. 7. 2014 / Peter Hudec

Jedným z výdobytkov v modernej histórii našej civilizácie je všeobecné volebné právo. To čo berieme dnes ako samozrejmosť, ňou ešte v relatívne nedávnej minulosti ani zďaleka nebolo.

Kyjev hrozí separatistům "ošklivým překvapením"

9. 7. 2014

Na pondělním setkání s prezidentem starosta Doněcka Olexandr Lukjančenko Porošenka vyzval, aby nepoužíval ke zlomení povstalců těžké dělostřelectvo a nálety.

Ukrajinská vláda dál vyvíjí ozbrojený tlak na proruské povstalce a hrozí jim "ošklivým překvapením", zatímco militanti tvrdí, že se připravují vrátit úder poté, co ztratili svou hlavní základnu.

Krize v Gaze nabývá na intenzitě

9. 7. 2014 / Daniel Veselý

Úterní vysílání pořadu Democracy Now!, které se týkalo aktuální krize v pásmu Gazy a věcí s touto krizí souvisejících, by mohlo být lakmusovým testem českých sdělovacích prostředků, jež opakovaně selhávají při informování o dění na Blízkém východě.

Venkov

9. 7. 2014 / František Řezáč

To si zas ti pražští kroboti něco vyšpekulovali. Český venkov žije a zvláště rozkvétají naše západní Čechy. Jizvy po odsunu a komunismu se zacelují a venkov získává stálé a hlavně mladé obyvatele. Ti se nebrání přátelství se sousedními Němci a bývalými obyvateli německého jazyka.

Občanská společnost se příliš neliší po obou stranách hranice: spolky, tělocvičné jednoty, hasiči se starají o společenský život. Zajeďte si sem, třeba na Chodské slavnosti do Domažlic nebo na právě restaurovaný zámek v Červeném Poříčí u Švihova. Tam Pražáci jen profrčí. Nejlíp je to vidět na krajině a polích, vůbec se úrovní obdělání a strojního vybavení od Bavorska nelišíme.

My máme partu kamarádů v Lederdornu u Chamu, kteří se učí česky. Jeden kolega dělá pravidelné zájezdy do Plzně a zná ji stejně jako já. Existuje stálé společenství německých diváků plzeňského divadla. Kdyby si pan Krobot dal dva frťany místo chmuření, viděl by věci jinak. Ostatně znám i v Praze lidi, kteří jsou stejně aktivní. Ale to holt chce vyjet aspoň do Čimic.

Vůbec mi ty filmy, jak je popisujete, nescházejí. Jeden německý krajan pořídil stručné titulky k Jasného filmu Všichni dobří rodáci. Po skončení jsme si, Češi i Němci, společně zabrečeli. V Plzni jsme se pokusili o prolomení bariér mezi sousedy v akci Evropský den sousedů, viz video. Něco se povedlo víc, něco míň, ale příští rok to zopakujeme. Ale musí se holt něco dělat. Přijeďte pobejt!

Irák: Rusy dodaná letadla zaútočila na Kurdy

9. 7. 2014

Dva z letounů Su-25 dodaných minulý týden z Ruska zaútočily na kurdské centrum v převážně turkmenském městě Tuz Chormato ležícím v provincii Saláhuddín.

Centrum kontroluje kurdská pešmerga a náleží Vlastenecké unii Kurdistánu. Budovy byly při útoku poškozeny, zemřelo jedno dítě a dalších osm osob bylo zraněno.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za červen 2014

2. 7. 2014

V červnu 2014 přispělo 625 čtenářů finančně na Britské listy bankovním příkazem celkovou částkou 223 279,10 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v dubnu 2014 částkou 1991,75 Kč. Příjem z reklamy byl v červnu 2014 celkem 140 000 Kč.

Zůstatek byl koncem června 2014 403 628,99 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 166 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.