Antikomunismus v pojetí Jindřicha Šídla

18. 4. 2013 / Boris Cvek

Jindřich Šídlo se zamyslel v Hospodářských novinách nad "primitivním antikomunismem". Nejvíce mne zaujal tento odstavec:

Mohly by osoby jako Jindřich Šídlo někdy vyjít mezi normální lidi?

18. 4. 2013 / Jan Čulík

Motto:

"'Antikomunismus' je naprosto normální, přirozenou a mnoha lidmi hluboce prožívanou reakcí v zemi, kde vedle sebe stále ještě žijí nepotrestaní zločinci se svými oběťmi. Zpochybňovat to může jen primitiv."

Jindřich Šídlo

Myslím, že o co ve skutečnosti jde, nepochopili ani Jindřich Šídlo, ani Boris Cvek.

Mám v současnosti v Praze jednoho svého britského postgraduanta. Tématem jeho výzkumu je život v Československu v sedmdesátých a v osmdesátých letech, Hovoří v ČR s mnoha lidmi, v Praze i mimo Prahu. Zřejmě to, co zaměstnanci pražských pravicových deníků jako Jindřich Šídlo málokdy udělají. Protože jinak by objevili to, co zjistí cizinec bez předsudků asi za pět minut:

Minulý režim považuje za lepší než současný třetina Čechů

18. 4. 2013 / Karel Dolejší

Aniž bych chtěl zpochybňovat hlavní tezi článku Jana Čulíka, že existují dva druhy antikomunismu - odmítání minulého režimu oběťmi a vedle toho účelový "kariérní" antikomunismus - nemohu souhlasit s tvrzením, že většina lidí v České republice považuje minulý režim za lepší než dnešní. Neexistují totiž relevantní data, která by takové tvrzení podporovala. Podle reprezentativního průzkumu STEM považuje minulý režim za lepší třetina Čechů. To jistě není málo a nadšení příznivci vlády nepochybně mají nad čím přemýšlet, nicméně třetina prostě v demokratické společnosti není žádná většina...

Je načase pohřbít i thatcherismus

18. 4. 2013

Thatcherová nezachránila Británii, ani se jí nepodařilo oživit ekonomiku. Je nutno skoncovat s jejím ekonomicko-politickým modelem, máme-li uniknout jeho neblahým důsledkům, napsal v deníku Guardian Seumas Milne.

Britská vláda si za to může jedině sama. Vždycky bylo pravděpodobné, že se při oficiálním pohřbu nejdestruktivnějšího premiéra či premiérky v moderní britské historii budou konat protesty. Ale tím, že David Cameron proměnil pohřeb Margaret Thatcherové ve státem financovanou estrádu Konzervativní strany, nafouknutou pompézností a bombastičností, učinili protesty jistotou - a zároveň si zadělal na politickou odplatu.

Jak to zdůraznil biskup z Granthamu, z města, z něhož pocházela Thatcherová, vydat 10 milionů liber (300 milionů Kč) z kapes daňových poplatníků na "glorifikaci" dědictví Thatcherové v době, kdy se drasticky snižuje úroveň sociálního zabezpečení a snižují se zároveň i daně pro bohaté, to znamená, že tím britská vláda občany jen silně rozhněvala. Pohřeb Thatcherové byl proměněn v stranicko-politický tyjátr, podpořený ještě ke všemu armádou.

Čechů v hmotné nouzi přibývá a agresivita v ČR sílí

17. 4. 2013

Čechů v hmotné nouzi přibývá, stát o to víc škrtl peníze invalidům, varuje v zítřejším Právu Jindřich Ginter ZDE

Agresivita mezi dlužníky a vykonavateli exekutorů se vyhrocuje poslední tři roky s tím, jak mnozí lidé toho moc nemají, píše dále Jindřich Ginter. Policie nemůže rovnou jezdit ke všem exekucím, protože na to nemá lidi. V následujících záběrech exekutory Vránova úřadu napadali vynervovaní dlužníci, v druhé konfliktu se již snažila obě skupiny od sebe oddělit policie. Tato autentická videa, pořízená z místa exekutory, jsem zveřejnil už v únoru 2011, s tím, že se proti tomu poté ohradilo ministerstvo spravedlnosti, že takové záběry na veřejnost nepatří. A proč ne?

VIDEA ZDE ZDE

Většina lidí by uvítala, kdyby u exekucí v bytech asistovala automaticky police, jako to bylo dříve. Vyplývá to z ankety Práva na serveru Novinky.cz, které se účastnilo bezmála deset tisíc čtenářů a na otázku, zda by "Měla policie automaticky asistovat u všech terénních exekucí, jako to bylo dříve?" , odpovědělo 85 procent hlasujících, že ano. Jenže to není reálné, když jen Vránův exekuční úřad v Přerově dělá na 70 tisíc terénních exekucí ročně!

Novinářskou cenu získal Jindřich Ginter

18. 4. 2013

tisková zpráva

Nadace Open Society Fund Praha ve spolupráci s českým Googlem dnes oznámily prvního vítěze soutěže Novinářská cena 2012. Česko-slovenskou cenu veřejnosti, o které rozhodovali Češi a Slováci v online hlasování, získává za sérii článků o kupčení s dluhy redaktor deníku Právo Jindřich Ginter. Cena se uděluje za příspěvek, který měl za poslední rok největší společenský dopad, nebo zásadně přispěl k posílení práv občanů. Vítěz převezme ocenění 24. dubna 2013 na slavnostním večeru v pražském klubu Element, kde budou vyhlášena i jména vítězů desíti dalších soutěžních kategorií.

Stupidita organizace jako podmínka její efektivity

18. 4. 2013 / Karel Dolejší

Před nedávným a zřejmě jen krátkodechým "obratem k protipovstaleckým operacím" se americké vojenské myšlení určujícím způsobem opíralo o myšlení německé. Není na tom naprosto nic divného, neboť totéž se dělo v posledních desetiletích i v sociálních vědách (až by se chtělo zobecnit, že jen dokud trval tento vliv, byly americké sociální vědy skutečně zajímavé). A kromě toho na počátku 2. světové války Američané prostě sakumprásk okopírovali strukturu německé obrněné divize.

Zmíněná závislost na německých vzorech se týkala jak oficiální doktríny kombinovaných zbraní, jak ji po Vietnamu zformuloval a prosadil generál William DePuy, tak o něco pozdějšího "disidentského" proudu plukovníka Johna Boyda. Americká vojenská byrokracie je každopádně prosáklá tím či oním, čerpá z "německého ducha" buďto v oficiální podobě, nebo v podobě prezentované Hnutím za vojenskou reformu.

Hledám oběti revizorů Dopravního podniku

18. 4. 2013

Chystám stížnost na Dopravní podnik hl.m.Prahy, neboť - což doufám v brzké době prokáži i u soudu - nesplňuje §13 zákona o ochraně osobních údajů 101/2000 Sb., píše Ondřej Pachner.

Odstavec 1 praví:

(1) Správce a zpracovatel jsou povinni přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. Tato povinnost platí i po ukončení zpracování osobních údajů.

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí

18. 4. 2013 / Jiří Bátěk

"Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá: Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami!"

Jan Amos Komenský

MF Dnes ve čtvrtek 11. 4. 2013 přinesla článek o mariánském sloupu, jenž by se měl téměř po sto letech opět vrátit na Staroměstské náměstí v Praze. V článku jsme se dozvěděli, že sloup strhl "rozvášněný dav" (rozuměj jakási lůza), své obhajoby se samozřejmě ujal i primátor Bohuslav Svoboda.

Přesto v roce 1848 prý městská rada pražská vážně uvažovala o nahrazení mariánského sloupu pomníkem 27 českých pánů a měšťanů stavovského odboje, kteří byli popraveni 21. června 1621 za účast v protihabsburském povstání. Nebyl by třeba tento pomník vhodnějším symbolem historie českého národa?

Proč umělci pražští, v nedávném prezidentském klání tak aktivní, mlčí a k tomuto velmi rozporuplnému aktu se nevyjadřují?

Petiční výbor sněmovny, dříve dutá vrba, místo marného stěžování

18. 4. 2013 / Josef Mrázek

Skupina aktivistů hlásících se k Holešovské výzvě sebrala desetitisíce podpisů pod petici, požadující, aby předseda vlády odstoupil, protože vláda škodí a nedůvěřuje jí ani deset procent občanů a nemá ani zákonnou oporu, protože koalici tvoří strana, která neprošla volbami. Příležitost podepsat petici měl jen maličký zlomek těch, kteří s vládou nesouhlasí, ale podpisy byly sbírány v různých částech státu a výrazně odmítavý postoj k vládě se potvrdil všude.

Ve středu 17. dubna 2013 se měl sejít Petiční výbor Sněmovny, aby projednal petice došlé v poslední době. Byl jsem tam, abych podpořil petici proti rušení nemocnic, a zůstal jsem i na petici Holešovské výzvy, protože jsem jedním z osmi signatářů původní Holešovské výzvy, na jejíž formulaci jsem se podílel.

Kravíny, seno a voloviny

18. 4. 2013 / Milan Daniel

Karel Dolejší má do jisté míry pravdu, k poměrům v někdejších kravínech socialistických družstev, potažmo k poměrům v družstvech samých, jsem byl ve své poznámce nekritický. Člověk si prostě někdy rád minulost idealizuje, zvlášť když se musí potýkat s nevábnou přítomností.

Nemohu mu však dát za pravdu v tom, že by si premiér této země neměl "kravínů" v širším kontextu toho slova hledět, více než "sena" v podobě problémů, jež jsou pro většinu lidí po téměř čtvrtstoletí od pádu minulého režimu podstatně méně důležité.

Dokládání faktur za energie místo průkazů přináší rizika

17. 4. 2013

Návrh Ministerstva průmyslu a obchodu, který by vlastníkům nemovitostí umožnil prakticky ve všech případech nahradit průkazy energetické náročnosti při prodejích a nových pronájmech posledními třemi ročními vyúčtováními za energie, má svá rizika. Průkazy energetické náročnosti slouží k objektivnímu porovnání nabízené nemovitosti, roční vyúčtování za energie tuto informaci však poskytnout nedokáží.

Rozmysli se Mařenko aneb Jak si bude spořit premiér

18. 4. 2013 / Kateřina Ryšavá

Pan premiér Nečas hodlá vstoupit do druhého důchodového pilíře. Jistě chce jít příkladem. Nevím tedy komu, naštěstí to není můj problém. Osobně se mi jeví vhodnějším, když už chci rozdávat peníze, dát je někomu, kdo to opravdu potřebuje, třeba starým osamělým lidem, bezdomovcům nebo samoživitelkám, než je rozdávat bohatým finančníkům, ti si je mohou opatřit i jinak.

Inu, proti gustu...o mé peníze se jednat nebude, půjde o ty páně Nečasovy. Možná, že nebude jediným politikem, který do tohoto pilíře vstoupí. Třeba se připojí i pan ministr financí.

Kolik lidí propustíš, tolikrát si erudovaným ekonomem?

18. 4. 2013 / František Štván

Mám stále silnější pocit, jako kdyby současná ekonomická garnitura, která se realizuje (vládne) jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru, absolvovala během svého polistopadového vzdělávaní jakési kurzy okultistických ekonomických praktik.

Malá noční můra

18. 4. 2013 / Miroslav Černý

Někteří tomu říkají malá
noční můra.

Jenže nebýt dětských
pěstí bušících do pelesti
a neznámého jazyka,
kterým zpívá skrze naše těla,
nikdy bychom nepoznali,
jaké to je,
když v podhrudí praskne
hmyzí kokon
a blanitá křídla rozpaží
rusý tvor.

Ráno si nic nepamatuje,
spokojeně snídá
a my s ním.
Jako larvy zpocení,
nedočkavě zapouzdření
až běda.

(Do Britských listů vybral Štefan Švec)

Shodou okolností ještě jedna aktuální reakce související s prací Jindřicha Gintera

Lidi moc šancí proti molochu nemají

17. 4. 2013

S velkou institucí, jako jsou dopravní podniky, energetici či mobilní operátoři se v Česku soudí ročně kolem 50 tisíc lidí. Obvykle kvůli sporu o dluhy. Spor vyhraje jen deset procent občanů. Vyplývá to z dnes zveřejněné analýzy advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa.

O tom už dva roky píše Jindřich Ginter z Práva, nominovaný na novinářskou cenu Open Society Fund. Hlasování občanů pro kandidáty končí ve středu o půlnoci. Hlasovat můžete ZDE.

Šéfredaktor Britských listů se domnívá, že by případné vítězství Jindřicha Gintera podstatnou měrou v české společnosti přispělo k medializaci témat, jimiž se novinář dlouhodobě zabývá, a mohlo by pomoci i jejich řešení. Snad to není příliš naivní.

"Setkal jsem se s případem, kdy mobilní operátor uzavřel smlouvu o mobilních službách formou elektronického dotazníku, ve kterém bylo v závěru skryto poučení pro adresáta, že pokud neodpoví a nebude reagovat, má se za to, že smlouvu uzavřel, " uvedl Milan Jelínek z advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři. Jedná se o tzv. tichý souhlas, na jehož úskalí rovněž Ginter také ve svých článcích poukazoval:

Tichý souhlas s podmínkami bank může přijít draho ZDE

"Mobilní operátor pak na uvedenou službu zavedl mobilní číslo, které adresát nabídky nikdy reálně nepoužíval. Operátor následně začal na tuto v podstatě nerealizovanou a neplatně sjednanou službu vystavovat vyúčtování. Dotčený občan na každé doručené vyúčtování odesílal písemnou reklamaci, na kterou operátor několik měsíců nereagoval. Díky existenci písemných reklamací advokát poškozeného občana u soudu snadno prokázal neplatný vznik smluvního závazku, a tedy i neplatnost vyúčtování," dodal advokát Jelínek.

Exekutoři dnes napadli seniorku slzným plynem

17. 4. 2013 / Jan Čulík

Titíž už dříve šikanovali, psal s odkazem na soud reportér Jindřich Ginter, věnující se problematice exekucí.

TV Nova ve středu informovala, že exekutorští vykonavatelé nastříkali seniorce do očí slzný plyn, strkali do ní. Pracují v zájmu nejdravějšího exekutorského úřadu v ČR, který operuje z Přerova. Informace je ZDE

Tentýž exekutorský úřad, jak zjistil Ginter, byl za podobné hrubé praktiky kritizován už dříve, ale nic se nestalo, byl jen napomenut, i když ministerstvo spravedlnosti konstatovalo, že praxe přerovských exekutorských vykonavatelů přesahuje hranice nepřípustnosti.

Exekutor zabavoval věci neprávem. Soud ho jen napomenul ZDE

Exekutor šikanoval, potvrdil soud. Mohl ho ale jen pokárat ZDE

Tohle je rovněž důležitá informace pro lidi, v souvislosti s níže uvedeným, upozorňuje Ginter:

Dlužníci utíkají k příbuzným, ti riskují ztrátu majetkuZDE

Ve středu o půlnoci končí hlasování o novinářskou cenou Open Society Fund, kterou má dostat autor článků, které za poslední rok měly největší společenský dopad, nebo zásadně přispěly k posílení práv občanů. V posledních dnech se soutěž změnila v těsný souboj dvou osobností, Matěje Hollana, který píše pro Respekt a Ihned.cz, a Jindřicha Gintera z Práva. Hlasovat je možno ZDE

Antiantikomunismus, aneb Taková šílená différance

17. 4. 2013 / Karel Dolejší

Dějiny krutě parodují "hegelovskou" systematiku dosti často, ale toho, čeho jsme právě svědky v České republice v souvislosti se sporem o ÚSTR(k), se zase tak úplně obvykle nedopouštějí. Podle Hegela, který to ovšem tvrdil pouze na jednom místě svého filosofického díla a už desítky let právě a jedině to po něm polovičaté hlavy stále dokola opakují, prý dějinná dialektika kráčí v rytmu teze, antiteze a synteze. Nejdříve se totiž prosadí nějaké tvrzení, pak je napadeno, aby nakonec došlo k vyrovnání obou hledisek, pouze částečně pravdivých, a celý proces začal nanovo. České dějiny nicméně právě v praxi přinášejí postupné ideologické změny, ve kterých byl minulý společenský systém nejprve vykreslován jako úplně dobrý, pak jako úplně špatný a nakonec z toho vyleze zase úplně dobrý (přinejmenším prý ve srovnání s dneškem). Logikové ovšem už také desítky let namítají "dialektickým logikům" dovolávajícím se drze Hegela, že negace negace nepřináší nic nového, jen oprašuje nezměněné původní tvrzení. Quod erat demonstrandum (Což mělo být dokázáno).

"Urban culture je duší města", říkají organizátoři pop-up klubu Blink Excelent

17. 4. 2013

Praha se stává opravdovou metropolí evropského charakteru -- od středy 17. 4. zažije tři dny předních interpretů urban culture. Pop-up klub Blink Excelent v Holešovické tržnici přiváží mistry evropského beatboxu Bauchklang (AT), legendy amerického rapu Onyx nebo zahájení českého kola celosvětového ilustrátorského souboje Secret Walls.

Den palestinských politických vězňů

17. 4. 2013

Mezi oficiálními mezinárodními dny jej v kalendáři Organizace spojených národů nenajdete, nicméně sedmnáctý duben je neformálně připomínán jako "Den palestinských politických vězňů". Má veřejnost upozornit na osudy tisíců Palestinců, kteří jsou často bez soudu vystaveni v izraelských věznicích mučení a jinému nehumánnímu zacházení.

Velká samota duše II.

17. 4. 2013 / Antonín Líman

Řeč náčelníka Seattla (Seathl, nebo See-ahth), přes veškeré pochybnosti o původním znění, byla vesměs přijata původními obyvateli Severní Ameriky jako pravdivá, neboť přesně a výmluvně reprezentuje jejich city o lidské správě věcí a o naší Matce zemi. Buckminster Fuller ji nazval "jedním z nejhlubších poselství všech dob". V její nynější podobě najdete řeč, jež se Seattlovi připisuje na webu národa Squamish. Je třeba ji číst s porozuměním, že její význam již daleko přesáhl historická omezení a souvislosti. Je třeba jí naslouchat srdcem. Šťourání se v detailech, úvahy o tom, do jaké míry ji zapisující americký lékař zkreslil či zjednodušil je nesmyslné. Víme, že Indiáni byli neuvěřitelní kouzelníci mluveného slova, a pokud doktor Henry Smith provedl ve svém zápisu nějaké změny, bylo to spíš ochuzení náčelníkovy vzletné retoriky a vynalézavosti jeho metafor. Text, který máme k dispozici dnes je tedy text složený z přínosu více lidí, ale to rozhodně neubírá na původní autenticitě náčelníkova slova. Máme na vybranou: buď uvěříme učeným historikům -- kteří pravost náčelníkovy řeči zpochybňují --, a jsou známí též jako Idiots savants, Fachidioten, či Eggheads, anebo se zaposloucháme do hluboké moudrosti slov, která jakoby zněla z hloubi věků a nahání nám husí kůži.

Massa Bob vědět, co náčelník chtít říct

17. 4. 2013 / Karel Dolejší

Jakkoliv jsem text pana Límana označil za podnětný a svou výhradu za výhradu částečnou, došlo na obsáhlou polemiku.

Myslím ale, že není příliš důležité přít se o to, kolik lidí se obdivuje tzv. Poselství náčelníka Seattla jako literárnímu artefaktu, v zásadě obdobným způsobem, jako třeba minimálně stejně vlivné knize a teď už i filmu Požehnej mi, Ultimo. Zde i tam přece vůbec nevadí, že předmětem zájmu je literární literatura. Problém ale nastává v okamžiku, kdy takové dílo vezmeme příliš vážně a začínáme tvrdit, že je tato fiction čehosi pradávného zcela autentickým výrazem. Že ten, kdo překládal neúplné poznámky k proslovu jednoho slavného indiánského náčelníka do pidginu, tzn. zjednodušeného neliterárního jazyka vzniklého za účelem obchodu a neznajícího žádné jemné významové odstíny, zachoval původní smysl natolik, že květnatá angličtina, kterou známe z výsledného literárního zpracování neúplných zápisků, je víceméně autentickým zachycením původního znění v indiánském jazyce. To by ovšem znamenalo nejen věřit, že massa Bob vědět, co náčelník chtít říct, ale massa Bob taky muset být moc moc geniální spisovatel v pidgin. Howgh.

Významný izraelský "nový" historik Ilan Pappé bude poprvé přednášet v Praze

17. 4. 2013

Českou republiku poprvé navštíví přední izraelský historik Ilan Pappé. 22. - 24. dubna bude mít několik veřejných přednášek na téma jednostátního řešení v Izraeli/Palestině, "nových" historiků (historie, politika, etika), ale také na téma pokračujícího etnického čištění v Palestině a předstírání mírového procesu. Přednášky proběhnou v angličtině. Pro českou akademickou scénu a širokou veřejnost se jedná o naprosto výjimečnou příležitost vyslechnout si a podebatovat s tímto významným historikem přímo v Česku.

Kravíny a ÚSTR

17. 4. 2013 / Milan Daniel

Jeden kravín mám u baráku. Prodává se v něm stavební materiál a motorky. Další kravín, který jsem dnes míjel, když jsem jel ke třetímu kravínu, obsahoval polský nábytek a zahradnické potřeby. K tomu cílovému kravínu jsem jel pro stavební materiál z demolice. Velkokapacitnímu zařízení pro ustájení dojnic někdy ze sedmdesátých, možná osmdesátých let minulého století už chyběla střecha, k nebi trčely jen trámy střešní konstrukce. "Vypadají docela zdravě", prohodil jsem k šéfovi demoliční firmy. "Jsou netknuté", odpověděl. "Všechno dřevo je už prodané". "A proč se to bourá?", zajímalo mne. "Koupil si to tu jeden bohatý pán", pravil. "Bude tu stavět dům". Nevím, kolik je v zemi české, markrabství moravském a vévodství slezském bývalých kravínů. Kravínů, které spolutvořily páteř českého zemědělství. Kravínů, v nichž bylo ustájeno takové množství hovězího dobytka, že se obyvatelé historických zemí nemuseli ptát na původ masa, pili české mléko a máslo, byť téměř jediné na trhu, vonělo.

Kravíny a kraviny

17. 4. 2013 / Karel Dolejší

Pan Milan Daniel v souvislosti s probíhajícím sporem o ÚSTR(k) ostalgicky vzpomíná na reálsocialistické kravíny. Působí to zajímavě; leč jako student elektrotechniky jsem v těch krásných kravínech během praxe nějaký čas pracoval a mé vzpomínky na zvířecí koncentráky zdaleka tak idylické nejsou. Vychrtlé krávy uzavřené celé dny v těsných boxech bez možnosti pohybu, maximálně vystresované, krmené plesnivými granulemi, čenichy do krve odřené od napáječek a surový personál, který zvířata po libosti nakopával, případně odtáhl uhynulé tele za ocas doprostřed haly a nechal je tam ležet do konce směny.

Řízení prostřednictvím chaosu

17. 4. 2013 / Oskar Krejčí

Vše je na první pohled prosté: stačí si přečíst koncepci NATO schválenou na summitu v Lisabonu (2010) a je jasné, jak Západ vnímá svět a co se chystá dělat. Jak je to ale se závazkem z této strategie, že Aliance bude plnit své cíle "vždy v souladu s mezinárodním právem" třeba při pohledu na situaci v Sýrii? Každodenní praxe nabízí jediný závěr: číst oficiální dokumenty nestačí.

Bombové atentáty v Bostonu, aneb jak se do lesa volá...

17. 4. 2013 / Daniel Veselý

Zatímco zahraniční a čeští komentátoři hromadně odsuzují bombové útoky spáchané během bostonského maratónu, jež si vyžádaly několik mrtvých a mnoho zraněných, vesměs ignorují naprosto zásadní otázky, které by měly být bez okolků vyřčeny: Jaká je motivace pachatelů? Mají snad pro své konání konkrétní důvod? Je přirozeně na místě nejprve vyjádřit soustrast nad zbytečně zmařenými lidskými životy a nesmyslné krveprolití odsoudit, nicméně to, jak se domnívám, nestačí.

Volby v 90. letech - Díl třetí

Antikomunismem ke komunismu

17. 4. 2013 / Věra Říhová

Pan Drábek nám názorně předvedl politický absurdistán, když cestou tvrdého pravičáckého antikomunismu vytvořil pro vybrané skupiny občanů pravý nefalšovaný komunismus, vytvořil pro ně absolutně bezpeněžní systém - práce zadarmo a životní potřeby hrazené SKartou z bezplatného účtu nebo poskytované kolektivně, živit tyto zaměstnané nezaměstnané bychom měli podle potřeby a zásluh kolektivně prostřednictvím vlastní rodiny a městských rozpočtů.

Pan Drábek nám na vybrané skupině občanů názorně předvedl, jak vypadá komunismus v praxi, a jeho představa straší dodnes v hlavách všem papalášům, politrukům a kádrovým oporám socialismu. S touhle Drábkovou praxí lze snadno strašit nejenom mládež a malé děti, ale hlavně živnostníky a drobné podnikatele : "Takhle dopadnete, když nás nebudete volit, takhle dopadneme všichni, když budete volit komunisty".

Kardinální chyba kardinála Duky

16. 4. 2013 / Marek Řezanka

V neděli 21. 4. uplyne rok od mohutné nenásilné protivládní demonstrace na Václavském náměstí v Praze. Kdo by zapomněl, jak občany, kteří se této demonstrace zúčastnili, tituloval kardinál Duka, pro něhož všechny tyto "podvratné živly" představují lůzu, mohl si postoj kardinála Duky připomenout v posledních dnech.

Povyk kolem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) by mohl být člověku vlastně k smíchu, nebýt politického rozměru, který se mu dostává. Silná slova používají premiér i kardinál. Jakou roli mají kardinál s premiérem hrát v případě jmenování a odvolávání ředitelů vědeckých ústavů? Jsou to snad historici na slovo vzatí? Jistě, když před časem premiér Nečas hovořil o stadiu boje s korupcí, přirovnal boj opozice k partyzánštině těsně před skončením války. Nehledě na okolnost, že poněkud toto stadium nevystihl, historikem Petr Nečas skutečně není. A nechce-li politizaci inkriminovaného úřadu, neměl by se angažovat způsobem, jakým se angažuje.

Ideologický karikaturizmus

16. 4. 2013 / Lubomír Brožek

"Realita (jak ji vnímáme) možná není nic jiného než vrcholná ideologie..." Pravil kdysi Theodor W. Adorno. Není, myslím, od věci si čas od času tuhle větu připomenout. Zvláště tehdy, když nám začne realita připadat poněkud rozostřená, zdeformovaná. Tak nějak nepochopitelně neuchopitelná. Jako by svět, který jsme znali a orientovali se v něm, postihlo nečekané zemětřesení (zatím asi tak 7 stupňů Richterovy škály). Což leckomu parádně pocuchá nervy. Ale i kdyby měl psychiku s vitalitou železného muže a nervy jako Frištenského šlachy, kde brát čas dohledat všechno, co bylo rozmetáno, vykořeněno, zašantročeno. A zapomenuto. Nemluvě o lapkovských tlupách, které za velkého časotřesení táhnou krajinou jako lačné vlčí smečky. Také realita. Anebo ideologie?

Vědci by měli být sebekritičtí

15. 4. 2013 / Boris Cvek

7. března tohoto roku v časopise Nature vyšel v rubrice World View (pohled na svět) článek Colina Macilwaina "The unlikely wisdom of Chairman Mao" (Nepravděpodobná moudrost předsedy Maa). Rubrika World View vychází v Nature ihned za editoriály a i když nepředstavuje názor časopisu, zjevně obsahuje názory, jimiž je podle časopisu nutno se zabývat.

Co Colin Macilwain může považovat za podnětné na čínském vůdci, masovém vrahovi Maovi? Překvapivě jde o Maův postoj k vědě:

Případ Ginter:

"Hlasy lidu" je nutno dávat do kontextu

15. 4. 2013 / Martin Škabraha

Čtu si toho Gintera a nemůžu si pomoct: mně ten jeho přístup v případě té romské problematiky nepřipadá zrovna jako dobrý příklad novinářské profesionality, zvlášť když budeme brát novináře jako toho "hlídacího psa demokracie". On se brání: "Viděl jsem, slyšel jsem, napsal jsem" - no to je právě ten problém, něco někde slyšet a pak to prostě napsat, aniž bych přemýšlel o kontextu, do kterého patří to viděné či slyšené, a hlavně aniž bych přemýšlel o tom, jak si moje slova pravděpodobně vyloží publikum. To ho nenapadne, jak to nutně vyzní? Asi ne, když v tom článku klidně reprodukuje hlas ulice, aniž by ty informace, které tam zazní, jakkoliv komentoval:

Rasismus je nepřípustné šíření záporné vlastnosti od pochybného jednotlivce na celou komunitu

15. 4. 2013 / Jan Čulík

Je Jindřich Ginter rasista?

15. 4. 2013

Je jen férové informovat čtenáře, že někteří levicoví intelektuálové začali na facebooku šířit obvinění, že reportér Jindřich Ginter z deníku Právo je údajně "rasista". Znám ho přibližně dvacet let a vím velmi dobře, že rasista není. Proto jsem upozornil čtenáře na novinářskou soutěž a na Ginterovy články, které považuji za záslužné, píše Jan Čulík a dodává:

Jindřich Ginter je novinář praktik, s každodenním stykem s množstvím obyčejných lidí, píše v zájmu obyčejných lidí to, co vidí, padni komu padni.

O soutěž však a o meritum článků toho či onoho kandidáta už zřejmě nejde. Virtuální obvinění, že je Ginter "rasista", se po facebooku dál šíří. Jindřich Ginter k tomu poskytl Britským listům - zřejmě zbytečné - vyjádření, které zveřejňujeme, aniž bychom si osobovali právo ho hodnotit. Dejme slovo Jindřichu Ginterovi:

Záskok za komedianty

15. 4. 2013 / Marek Řezanka

"Vydírají, ironicky se posmívají, urážejí ředitele této instituce, a to už od ledna tohoto roku," posteskla si Monika Pajerová. Týkala se snad následující slova odvolání ředitele Národního divadla Ondřeje Černého v září 2012 či dubnového odvolání šéfa Opery Národního divadla Roka Rapla novým ředitelem Národního divadla Burianem?

Ale kdež. V případě všech různých organizacích jsme si zvykli, že ředitelé odcházejí, aby se zvolalo, ať žije ředitel. Dokonce i tehdy, kdy to nedává žádný smysl -- a kdy má člověk pocit, že se nejednalo vůbec o správný krok a že -- třeba pro kulturu -- to bude mít dopady ne dvakrát blahé.

Proč tedy nyní tolik povyku -- chtělo by se dodat - pro nic? V čem má Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) své výjimečné postavení? Má snad jeho ředitel být neodvolatelným, kdyby stokrát neodváděl kvalitní práci? Z jakého titulu?

Úvaha o půjčování

15. 4. 2013 / Boris Cvek

V poslední době jsem se několikrát musel zase zamyslet nad smyslem půjčování. Půjčit můžete někomu blízkému, abyste mu pomohli, bezúročně, ale i tak s rizikem, že nakonec nebude moci splatit. Tento druh půjček však nechejme být. Když půjčujete s úrokem, děláte byznys a nesete riziko, že místo výdělku se vám peníze nevrátí. Nikdo vás nenutí půjčovat.

Potíže s daňovými ráji

14. 4. 2013 / Miloš Kaláb

Většina příjmů podléhá ve většině států daním z příjmu. To znamenám, že se fyzická či právnická osoba musí rozloučit s částí získaných peněz. Je to nepříjemné, ale je to potřebné - jinak by nemohl stát zajišťovat svou bezpečnost ani bezpečnost občanů, zdraví, vzdělání, dopravu a mnoho dalšího. Zřejmě se přes toto vědomí lidé a společnosti snaží své příjmy zatajit a předejít tak jejich zdanění. Jednou z možností je přesunout své příjmy to tzv. daňových rájů.

Jak bylo zničeno české zemědělství

14. 4. 2013 / Jan Sláma

Jako chlapci mi uvízla v paměti cedulka na dveřích lékařů polikliniky, že pacienti jsou pojištěni, tedy neplatí, pokud jsou členové JZD třetího nebo čtvrtého typu. Ale za to číslo už neručím.

Bylo to v dobách kdy se vesnice měnily, kdy se přecházelo na kolektivní hospodaření, kdy zejména v pohraničí, po odsunu vylidněném, se zakládaly Státní statky. Ještě dlouho potom, co hlavní vlna kolektivizace proběhla zůstávali v mnoha vesnicích soukromí zemědělci, kteří z těch či oněch důvodů do družstva nevstoupili.

Do mé třídy se mnou chodila jedna dívka z takové rodiny. Vzpomínám si, že vypadala zedřeně. Hubená, skoro vyzáblá, v chudobných šatech. Dobře se neučila. Dnes to vidím tak, že si do školy šla spíše odpočinout.

Dobré mravy a lidská důstojnost v Česku bez soudní ochrany

14. 4. 2013 / Aleš Uhlíř

Chtěl bych čtenáře Britských listů upozornit na jeden nález Ústavního soudu, přesněji řečeno na odlišné stanovisko soudce Ústavního soudu prof. JUD. Jana Musila, CSc., který se s nálezem III.ÚS 678/11 ze dne 8. 9. 2011 neztotožnil a svůj odlišný názor podrobně rozvedl. Ústavní nález nevyhověl stěžovateli, který se u obecných soudů neúspěšně bránil výpovědi z nájmu bytu.

Stěžovatel dostal výpověď z nájmu z důvodu neplacení nájemného, které nemohl dočasně platit, protože byl hospitalizován na psychiatrické klinice. Obecné soudy se vůbec nezabývaly závažnými otázkami, kupř. zda taková účelová výpověď není nezákonným výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (ustanovení § 3 občanského zákoníku), zda nebyly dotčeny existenční podmínky důstojného lidského života nebo zda nebylo porušeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za únor 2013

19. 3. 2013

V únoru 2013 přispělo finančně na Britské listy 217 osob bankovním příkazem celkovou částkou 61 486.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v říjnu 2012 částkou 4206.67 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč.

4 čtenáři Britských listů přispělo v únoru 2013 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 900 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 28. 2. 2013 byla 238 003.10 Kč, z toho na exekutorský projekt 166 375.59 Kč a na na provoz Britských listů 71 627.51 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.