Vědci by měli být sebekritičtí

15. 4. 2013 / Boris Cvek

"Bývalý čínský vůdce Mao Ce-tung je vzpomínán na Západě jako monstrum. Měla ale přinejmenším jednu dobrou myšlenku: ti, kdo mluví za vědu, by měli být všímaví, a to rychle."

Macilwainovi jde o sebekritičnost. Svůj článek napsal pod dojmem konference prestižní American Association for the Advancement in Science (AAAS) v Bostonu, kde si delegát čínské akademie věd stěžoval na to, jak Čína stále postrádá skutečnou inovativní vědu. Podle Macilwaina mohl čínský zástupce chválit svou vlast za růst výdajů na vědu a za její vědecké schopnosti, místo toho se však soustředil na sebekritiku. Na konferenci prý prezentoval data, která ukazují, že ohledně inovací je na tom Čína hůře než Rusko nebo Turecko. Ještě překvapivější bylo pro Macilwaina, že něco podobného slyšel veřejně vysloveno od zástupce Japonska o jeho zemi. Před deseti lety bylo prý něco takového nemyslitelné. A, Macilwain pokračuje, singapurská vláda před nedávnem vydala velmi kritickou zprávu o úspěších a přínosech svých různých vědeckých iniciativ (dodávám, že Singapur měl velmi ambiciózní vědecké plány). Např. prý dospěla ke zjištění, že vědy o životě ("life sciences") nepřinášejí tolik pracovních míst jako inženýrství, a podle toho také hned jednala.

Macilwain vzpomíná na začátek 90. let, kdy se také v USA snažily různé podniky i vláda sebekriticky hodnotit inovativnost svých laboratoří. Dnes vypadá podle Macilwaina situace zcela jinak:

"Dnes stojí za pozornost, že takové kritiky chybějí. Argument, rozvíjený na konferenci AAAS, že těžce zadlužené a politicky nefunkční USA mohou snadno pokračovat v tomtéž růstu jako ve 20. století, pokud jen udrží investice do vědy a výzkumu, vyžaduje naivitu."

Macilwain si stěžuje, že nikdo neprezentoval žádné vědecké články nebo odkazy na podporu tohoto tvrzení. Podle jeho srovnání Číny a USA je skutečně inovativní výzkum v průmyslových rozměrech spíše následek úspěšné ekonomiky než její příčina. Macilwain stále čeká na disertační práci, která by zhodnotila ekonomické a zdravotní přínosy zdvojnásobení toku peněz do NIH (National Institutes of Health) mezi lety 1998 a 2003. Srovnává také vědeckou excelenci Británie, pokud jde o články publikované v těch nejlepších časopisech, s tím, jak se nedaří britské ekonomice. Podle něj prostě neexistuje souvislost mezi vynikající vědou a fungující ekonomikou. Důvod může být i v tom, co jsem popsal dříve ve svém článku o krizi v biomedicínském výzkumu (http://www.blisty.cz/art/63425.html). "Britští vědci jsou na tom dobře v tom, že publikují ve vysokoprofilových časopisech, nicméně tato zjevně obdivuhodná vědecká báze nevede k silné ekonomice. Německo nedávno zažilo boom exportu, zatímco britský export stagnuje navzdory drastické devalvaci měny od roku 2008. Důvodem je nízká produktivní kapacita, která zbývá v ekonomice. Vůdci britské vědy se pochopitelně koncentrují na její sílu a nikoli na její slabé stránky, a to je ta past, ve které jsou lapeny také Spojené státy."

Podle Macilwaina je zapotřebí se podívat kriticky a chladně na výdaje do vědy a výzkumu a na jejich efektivitu.

The unlikely wisdom of Chairman Mao ZDE

Vytisknout