Myslím, že obnovu západní kultury nelze stavět na nových "rukopisech"

12. 4. 2013 / Karel Dolejší

Líman přistupuje ke Kříži u potoka Karolíny Světlé s předpokladem, že se v tomto románu odráží původní lidový prožitek krajiny. To je ale cosi podobného, jako kdybychom vysoce stylizované pohádky Boženy Němcové považovali za výraz původního ducha lidových pohádek, z nichž autorka vycházela. V jednom i druhém případě k nám nicméně nepromlouvá ani tak původní "lidový duch", jako povinná a závazná dobová obrozenecká idyla, která s pomocí rad Magdaleny Dobromily upraví jakoukoliv surovinu vždy tak, aby po ní konzument blahobytně tloustnul. (Pryč s Máchou, je temný, tudíž špatný vlastenec!)

Ve skutečnosti je obraz mlýna jako symbolu harmonie s přírodou oproti starší tradici čímsi absolutně umělým a falešným, jde o výsledek typické obrozenecké cenzury a uhlazování všeho problematického. Připomenu, že podstatou toho, co se vlastně ve mlýně děje, je proces rozrušování životodárného, takže právě proto byl vždy mlýn symbolem sil rozkladu, chtonických bytostí, černé magie, ba rovnou pekla. Opravdové lidové pohádky, ale dokonce i známý zfilmovaný Drdův kýč, jsou vždy plné "čertových mlejnů", či abych se odvolal na problematiku zde poměrně nedávno zmíněnou, žijí zde trudným životem čarodějovi učni vázaní krvavou přísahou (Mlýn zase mele! Chachachacha!).

Pokud jde o Límanem zmiňovaný text tzv. Poselství náčelníka Seattla, například Milan Valach razí oproti oslavování tohoto literárního artefaktu dosti příkrou tezi, že jde o falzum. To je sice poněkud zjednodušené tvrzení, nicméně pravda je taková, že autenticita zmíněného textu je krajně pochybná. Podle doložených pramenů měl indiánský náčelník See-ahth 11. března 1854 přednést veřejnou řeč, a sice v jednom ze sališských nářečí, kterému už dnes téměř nikdo nerozumí. Na místě byla řeč překládána do pidginu (zjednodušeného mezinárodního jazyka amerického pohraničí, který je všechno, jen ne košatý a květnatý) a odtud pak do angličtiny. Přítomný doktor Henry A. Smith část toho, co mu přeložili, zapsal formou poznámek. Později z těchto poznámek literárním zpracováním vzniklo to, co dnes známe jako Poselství náčelníka Seattla. Jenže o tom, co přesně tehdy See-ahth sám řekl, nevíme téměř nic.

Pokládám za opravdu důležité, aby se západní městská civilizace začala znovu vážně zajímat o "ne-lidský" přírodní svět, kterému dávno přestala rozumět, který podle Maxe Webera prostě "odkouzlila", aby ho podrobila bezskrupulózní průmyslové exploataci. Ale ovšem že k tomu nemohou dobře posloužit žádné nové rukopisy královédvorské, zelenohorské, světlé, ani indiánské. Na cenzurách a literárních iluzích se tu nedá postavit vůbec nic.

Vytisknout