Nekoukám se vlevo, vpravo, nezařazuji se, nekalkuluji, jaká skupina má vliv na to či ono, nezvažuji důsledky, neumím používat nejnovější politicky korektní termíny, píši, co vidím, slyším, cítím, nemám rád pravicové ani levicové aktivisty, nemám rád odesáky, ani socany ani komunisty, nevěřím církvím, ale věřím pokoře opravdu věřících lidí, kteří mají tyto hodnoty, dodržují slovo, mají hodně dětí, ale nejdou po restitucích cirkevního majetku, vážím si lidí, kteří mají velké uši a velké srdce, to jsou lidé co naslouchají a mají pak co říci... Neuznávám úzkoprsé, zavilé zelené nebo modré řečníky, kteří jsou jen nebezpečným nástrojem politických podnikatelů a nejrůznějších syndikátů...

Mojí rolí deníkářského reportéra je otvírat závažná společenská témata. Nešolichat to jen z tiskovek, nepsat jen to, co se říká v hlavním společenském proudu na tiskovkách, ale otvírat kontroverzi, souvislosti, vyprovokovat k diskuzi, strhnout na dané téma pozornost. Nepřináším v jednom článku všechny vrstvy tématu, to ani nejde. Mí kritikové se chytili jen jednoho článku, ale další už nevidí. To by viděli, že se k věcem vracím a nabaluji na ně další. Jako v dluzích. Proč tedy hned na ty mé tolik hrozné články nenapsali komentář do Práva a najednou to objevují až teď?

Viděl jsem, slyšel jsem, napsal jsem. To je můj styl práce. Ano, pravda, někdy je to surové, možná i neomalené, ale taková ulice je, surová a neomalená.

Jak to bylo s články o Romech, se dočtete zde:

Romové, kteří nehledají práci, rozdělují českou společnost na dva tábory ZDE

A co se lichvy týče, tak do Ústí jezdím docela často. Nikoho samozřejmě jmenovat nemůžu, ale nic z toho jsem si z prstu nevycucal. Nemůžu za to, jak lidi pak pod články diskutují, což ochránce Romů nejvíce pobouřilo.

Napsal tohle rasista? Posuďte sami, vážení...:

Většina Romů dávky nezneužívá, tvrdí vládní úřad ZDE

Lichváři se svým obětem smějí do očí i před soudem ZDE

Češi stále častěji berou zákon do vlastních rukou ZDE

Každý desátý exekutor byl někdy trestně stíhán ZDE

Dělnice s dítětem nemá z čeho splatit půjčky na živobytí, je z ní skončená věc ZDE

Chlapec z dětského domova zapomněl opencard, teď dluží více než 18 tisíc ZDE

Lidé nad podvodníky mohou často vyhrát, ale peníze stejně nedostanou ZDE

Zoufalí věřitelé žádají vězení pro dlužníky ZDE