4. 1. 2013 / Mojmír Grygar
1. Karel Schwarzenberg (dále SB) se stal "Čechem jako poleno", protože se v Čechách narodil a zdědil tu velký majetek. Princip Augšpurské smlouvy (1555) "cuius regio eius religio" (kdo je vládcem kraje, ten určuje i náboženství) se dá také vykládat národnostně: patříš tam, kde máš (větší) majetek. Pan SB rád vykládá anekdotu, jak se malá tasemnice dívá s maminkou ven, kde se jí všecko -- louka, květinky, sluníčko -- tuze líbí, a na její udivenou otázku, proč nežijí tam venku a trčí v temné díře, jí maminka řekne: nedá se nic dělat, to je jednou, holt, náš domov. Nechme stranou, že anekdota urážlivým způsobem definuje domov (tu věčnou českou otázku "kde domov můj?"), a z občanů, kteří zůstali doma a nešli ven za krásným barevným světem, dělá pitomce, ale podívejme se, jaká se v ní skrývá paradoxní pointa. Proč se vlastně pan SB vrátil domů, přestože žil téměř celý život tam venku na sluníčku? Co ho pudilo oprášit ztracenou a zapomínanou otovskou řeč a vrátit se do "díry"? Tou silou nebyla česká řeč, krása krajiny ani české historické vědomí, ani nostalgie po starých pověstech českých, po Dalimilovi, Husovi, Komenském, Masarykovi, ale velký majetek, pro který jeho předkové válčili, vdávali se, ženili a který s pomocí Boží neustále rozšiřovali. Návrat do díry byl návrat k milovanému majetku. Vždyť pan SB hned, jak to bylo možné, žaloval český stát, že mu komunisté zazaplavili rozlehlé lesy pod Orlíkem, napsal Mojmír Grygar.