21. 3. 2012 / Radek Mikula
"No vidíš, určitě ti to je příjemnější!", zaradovala se maminka, když včera po delší době uviděla syna Radka coby holobrádka.
"No, ale vypadal jsem líp," hájil jsem dodatečně svou donedávna neoholenou tvář.
"To teda ne - vypadal jsi jako strašák!!!" odmítla můj vkus rozhodně.
Nijak jsem se touto rozmluvou nezabýval, dokud jsem si neotevřel Britské listy. Nalezl jsem nečekané společenskopolitické souvislosti holení, resp. neupraveného vousu.
Vše se seběhlo tak, že když mi došla bolestivá trpělivost s laciným holítkem, které jsem loni zdarma obdržel v jednom státním zařízení, rozhodl jsem se zakoupit si výkonnější přístroj. Protože jsem měl vyhraněnou představu o ceně kousku plastu, na který se nasazuje hlavice s břity, neuspěl jsem ve dvou drogériích v místě bydliště, které za něj žádaly několik set korun. Vypravil jsem se tedy v sobotu odpoledne do drogerie ve stanici metra Muzeum. Tam se mi podařilo sehnat tuto pánskou potřebu za pouhou stokorunu.