Je lidská kultura nepřirozeným výsledkem evolučního procesu?

8. 11. 2011 / Boris Cvek

Velmi mne překvapilo tvrzení profesora Šmajse v článku "Jak je to s dluhy vůči Zemi", že člověk a lidská kultura jsou nějakým nepřirozeným výsledkem jinak "kreativního" evolučního procesu. Cituji:

"Pokud jde o ontologické pojetí přírody, je na čase, a to nejen ve škole, šířit evolučně ontologické zjištění, které vyplývá z vědeckých poznatků: příroda nejsou ani jen tělesa, vlnění či částice, ani to nejsou jen živé systémy, biosféra. Stejně jako lidské dějiny je příroda tvořivý evoluční proces, který směřuje pouze kupředu a který neumíme vrátit zpět. Příroda je především aktivita, je to "zbytková aktivita velkého třesku", která stvořila všechny své neživé i živé struktury (systémy) včetně člověka. Ale vznikem člověka nastává na Zemi přeryv, výrazný zlom. Začíná tu vznikat kultura, umělé nepřírodní jsoucno."

Může profesor Šmajs uvést, odkud při takových úvahách čerpá? Myslím, že v rámci evoluční teorie existuje konsensus, že evoluční proces je "slepý" (tedy nesleduje žádný vyšší účel, žádnou kreativitu, nýbrž pouze náhodné přežívání těch dobře přizpůsobených okolnímu prostředí) a zejména konsensus, že člověk a lidská kultura jsou zcela přirozenou součástí evoluce. Mohu doporučit např. Oxford Handbook of Evolutionary Psychology, vydaný univerzitou v Oxfordu roku 2007. Často se o evoluci a kultuře píše v časopisech Nature a Science, kde se např. vznik náboženství nebo umění nebo etických pravidel vysvětluje zcela darwinisticky a podle stejných přístupů jako se vysvětluje kulturní chování u zvířat.

Určitý rozdíl mezi "kulturní evolucí" a "DNA evolucí" spočívá v tom, že lidé jsou mnohem kreativnější než miliony let trvající selekce vhodných mutací v DNA, o tom píšu na základě článku z Nature ZDE.

Předpoklady profesora Šmajse vyžadují nějaké vědecké zdůvodnění, jinak stojí jen tak bez důvodu zcela proti současné antropologii, biologii, medicíně a dalším odborným vědám, které se zabývají člověkem.

Konflikt mezi "kulturou" a "přírodou" je pak personalizací pojetí "kultury" a "přírody" někdy z dob J. J. Rousseaua.

Současná ekologická krize není nějaký souboj dvou říší či principů, ale obyčejné vyvolávání katastrofy činností jednoho z druhů na této planetě.

Katastrofy jsou přirozenou součástí evolučního procesu, ať už jsou vyvolány zvnějšku, nebo činností některých organismů. Za největší katastrofu v dosavadní evoluci je možno ostatně počítat velké vymírání druhů (asi 2,4 miliard let dozadu) v důsledku postupné akumulace kyslíku ve vzduchu, což způsobily malé cyanobakterie, více informací o této události lze najít ZDE.

Tato katastrofa nakonec ale umožnila vznik té podoby života, díky níž existujeme i my, tedy života závislého na kyslíku.

Je tedy možné si představit, že až lidstvo definitivně zničí planetu a téměř veškerý život na ní (a zejména sebe), bude tu za pár miliard let jiný život, který vznikne a rozvine se právě díky katastrofě, kterou způsobilo lidstvo.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 8.11. 2011