21. 2. 2012 / Jan Potměšil
K textu mám malou poznámku, píše Jan Potměšil - s otázkou vlastnictví počmáraných předvolebních billboardů je to jednoznačné pouze po stránce formální - tedy že jde o vlastnictví politické strany, která je vylepila. Ve skutečnosti, z pohledu materiálního, lze říci, že ty plakáty jsme si my sami zaplatili z našich daní, tedy že jsou svým způsobem "naše". Zaplaceny byly totiž z příspěvků pro politické strany, které nedobrovolně platíme stranám, a dále z předražených zakázek a různých protislužeb, které politické strany z veřejných prostředků (pro stát nevýhodně) "přihrály" spřízněným kmotrům a kamarádům, kteří straně oplátkou přispěli nějakým tím sponzorským darem, levnými plakátovacími plochami apod. (ty peníze nejsou ziskem podnikatele, ale "desátkem" z peněz "přihraných" mu neoprávněně z veřejných rozpočtů). Viz poslední parlamentní volby a opulentní kampaně jak ODS, tak ČSSD, kde (až mnohonásobně) jaksi "neseděly" oficiálně přiznávané náklady na kampaň, a náklady reálné.
Pokud se tedy na předvolebním billboardu umělecky "vyžiji", příp. plakát využiji toliko pro uvolnění své frustrace z politiky, činím tak de facto na předmětu, který jsem sám prostřednictvím daní zaplatil, navíc ještě nedobrovolně. Musím-li se už na tu předvolební hrůzu, placenou z mých daní, dívat, nechť z toho prosím také něco mám. Otázku svobody slova, práva na šíření informací a práva na umělecký projev protentokrát nechávám stranou - výše uvedenou úvahu, vedenou spíše materiálním, než formálním, pojetím spravedlnosti, považuji pro ospravedlnění tykadel a komentářů na "Velkých bratrech", kteří se na nás před volbami ze všech stran dívají, lžou a slibují, za dostačující.