Musím odpovědět na Váš článek "Odmítáme pojem kolektivní viny..."_ (BL 6.5.2002), v kterém mi připisujete "protiněmectví" a svou vlastní pozici představujete jako zjevenou pravdu.

Píšete m.j.: "Už jsem psal v Britských listech, že nesouhlasím s protiněmectvím Bořivoje Čelovského, které, jak se zdá, motivuje jeho kampaň za osvobození českého tisku ze zahraničních rukou. Je neférové odsuzovat Němce na základě pojmu kolektivní viny. Pan Čelovský to musí vědět. Co má moje šestnáctiletá dcera, protože je částečně Češka, společného s komunistickým útlakem v někdejším Československu? Co má dnešní dvacetiletý či třicetiletý Němec společného s hitlerovským nacismem?"

Odpovím nejdříve na Vaši neférovou otázku:

Jak se v důsledku Američany inspirovaného procesu "globalizace" nevyhnutelně zvětšuje propast mezi bohatými a chudými zeměmi, sílí proti tomu lidové hnutí. Od prvních demonstrací v Seattle v roce 1999 přes protesty ve Washingtonu, v Melbourne, v Prase, v Seoulu, v Nice, v Barceloně, v Quebec City, v Göteborgu a v Janově se podstatně rozvinulo.

Vzhledem k tomu, že se mi líbí možnosti, které vznikají v důsledku současné globalizace (jako například nákup zboží z jiných zemí (vyrostl jsem v Brazílii za vojenského režimu, kdy jsme byli nuceni kupovat jen domácí, nepříliš kvalitní zboží) a myslím, že je daleko praktičtější jít nakupovat do nákupního střediska či hypermarketu než běhat po městě po nejrůznějších obchodech. Protesty proti těmto možnostem mi vadí.

Zcela však chápu kritiku antiglobalizačního hnutí, zaměřenou proti vykořisťování chudších zemí nejmocnějšími zeměmi. Souhlasím s touto kritikou. Mám také potíže s amorálním postojem dogmatu volného trhu. Jsem proti tomu, aby levné zboží vyráběly děti. Avšak usilovat utopicky o zastavení (podle mě přirozeného) procesu globalizace a navrátit se do minulosti, například do světa bez automobilů, je nejen naivní, je to utopie. To, co potřebujeme, jsou automobily, které by neznečišťovaly životní prostředí, nikoliv návrat ke koňským potahům.

Protestní hnutí dneška musejí zaujmout realističtější, lépe organizovaný přístup. A měla by se hodně poučit z historie.

"Přiloženě zasílám dva úvodníky od Karla Čermáka, které byly publikovány v Bulletinu advokacie (na internetu jsou k dispozici ve formátu pdf na http://www.cak.cz/ v rámci celého příslušného čísla Bulletinu, zejména pro ty, kteří mají pomalé připojení by možná bylo vhodné převzít je do BL). Jsou sice oba ze září minulého roku, ale myslím si, že mají delší časovou platnost a váží se k tématům v BL diskutovaným," napsal Jaroslav Štemberk.

Vrátil jsem Štěpánu Kotrbovi přístup k redakčnímu systému, který mu odebral Tomáš Pecina. Pro dosud neinformované čtenáře: mezi spolupracovníky BL Tomášem Pecinou a Štěpánem Kotrbou vznikl ostrý osobní spor. Tomáš Pecina právem poukazoval na vážné nedostatky v některých materiálech Štěpána Kotrby, nabízených k publikaci (vypadaly v předvolebním období jako PR pro sociální demokracii), neprávem však o své vůli zabraňoval Kotrbovi v přístupu do redakčního systému. Oba spolupracovníci BL se zachovali neprofesionálně, když si nedokázali tento interní spor vyřešit mezi sebou, takže vyvřel i na stránky Britských listů. Přitom jde o legitimní a závažnou otázku, kde přesně vzniká hrozba, akutní zejména v manipulativním českém prostředí, že se nezávislý list zdiskredituje, pokud vznikne - třeba jen mimoděk - podezření, že jeden z jeho redaktorů usiluje o publikaci PR. Něco takového si BL nemohou dovolit. (K této "bouři ve sklenici vody" viz zde a zde.)

Obnovený přístup má ŠK pod (nikoliv ve sdělovacích prostředcích zrovna nezvyklou) podmínkou, kterou budou, doufám, dodržovat oba členové redakce, že totiž o tom, co a v jaké formě se má v listě publikovat, a kdo má mít přístup do redakčního systému, rozhoduje - přirozeně v případech sporů po rozsáhlých konzultacích s kolegy - šéfredaktor. Na celou kontroverzi se dívám stoicky...

Princip č. 1: Až do všeobecných voleb nebudeme publikovat žádné materiály od členů redakce, které by bylo lze interpretovat jako podporu pro nějakou českou politickou stranu, tedy ani další fotografie z předvolebních akcí politických stran. Po volbách budeme zveřejňovat fotografické seriály z akcí politických stran pouze po zralé úvaze, bude-li mít akce výraznou nezávislou zpravodajskou hodnotu. - Je to, samozřejmě, běžná, civilizovaná, novinářská zásada. Pochybuji, že byste chtěli číst časopis, který by bylo lze obviňovat, že nadržuje nějaké politické straně.

Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat.

V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.