Naše Pravda

Zlínské noviny

P. Marta Gregarová kupuje Naši Pravdu a přejmenovává na Zlínské noviny. Nejčtenější periodikum s asi 18 000 předplatiteli.

Vltava - Labe - Press.

Deníky Moravia

Ano, v roce 1998, podnikem Mitteverlag Bohemia, noviny posléze kupuje podnikatel Jiří Devátý. Do chodu novin prakticky nezasahuje.

Noviny kupují Presse Haus Dusseldorf, rok do chodu nezasahují, po roce je propuštěna ředitelka a noviny transformovány na deník. (Prakticky Rovnost s mutací Zlínský deník). Zároveň kupují PHD Nové Přerovsko, Slovácké noviny, Naše Valašsko.

Převedení na deník 1. října 1999, naprosto nová koncepce, zrušeny všechny oblíbené rubriky, například páteční regionální příloha Nedělník. Udělána zcela nová grafika a formát (Rovnost), změna tiskárny.

Odešli až na dva zaměstnance všichni.

Téměř všichni.

Záporně, změna byla provedena necitlivě, bez reklamní a mediální kampaně a bez porady s místními znalci regionálních médií. Příkladem je Naše Valašsko, kde bylo na základě špatných zkušeností s přechodem na deník upuštěno od podobného projektu. Naše Valašsko i další nakoupení regionální noviny zůstaly ve stejné podobě.

Ne, šéfredaktor Rovnosti řídil noviny z Brna, ve Zlíně byl pouze vedoucí redakce s minimálními pravomocemi.

V roce 2001 byly všechny regionální noviny v držení Presse Haus Dusseldorf prodány koncernu V. L. P. (Pasov). Staly se členem skupiny Deníky Moravia.

Bez komentáře. Bohužel je to pláč nad rozlitým mlékem. Reagovat se mělo nejpozději do roku 1996. Tyto snahy byly učiněny například ze strany Zlínských novin v roce 1997, vypracováním komplexního projektu (je stále k nahlédnutí) na užší spolupráci ZN, Slováckých novin, Našeho Valašska a Týdeníku Kroměřížska. Kromě osvíceného majitele Našeho Valašska byla jednání z důvodů provinciálního cítění (Hanáci, Slováci,) majitelů novin torpédována a posléze rozbita. Spojenectví, které se mělo zakládat na výměně informací (spojení předjímalo již tehdy současné krajové uspořádání), inzerce a know how a bylo míněno jako obranná reakce právě proti rozpínavosti německých medií. Jako mnohokrát v českých dějinách však žabomyší nedůležité spory o detaily přivedly moravské regionální média do stavu, ve kterém jsou české již od roku 1993.

Vyjadřovat se k postoji volených orgánů a vládních institucí nemá cenu už vůbec. Co lze čekat od vládní strany, jejíž představitel prohlásí, že noviny jsou stejné zboží jako například housky a novináře označí za nepřátele lidstva. A to nemluvím o hulvátovi Zemanovi, ten používá ještě trochu syrovější přirovnání.