5. 3. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Jiné zprávy
Zprávy, o kterých se v Česku mnoho nedovíte. Zprávy ze světa, který není jiný. Zprávy, které ale jiné jsou.
připravuje Štěpán Kotrba
Resources in English on Czech film, literature and politics
Rozšířené vyhledávání Google
  Hledej na WWW
  na www.blisty.cz
  na www.britskelisty.cz

zpravodajství Google






Rozšířené vyhledávání Google



Ekonomická krize
Ropný šok
Encyclopaedia Britannica


Reklama
Britské listy využívají
mediálního monitoru
Newton IT
překladače a slovníky
EUROTRAN 2006
WORDMASTER 2006
SLOVO - Politicko spoločenský týždenník
Politicky nekorektní karikatury Michaela Marčáka
Siromacha - román na pokračování
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 3. 2002

Poznámka JČ: Vzhledem k tomu, že tuto zdařilou parodii včera někteří čtenáři vůbec nepochopili, tak vysvětlujeme: Jan Paul zde výstižně, jednou přesně mířenou ranou, nesmírně účinně paroduje skoro celou českou politickou scénu: ČSSD, ODS, Unii svobody (prostřednictvím hnutí Děkujeme, odejděte!) i její postkomunistickou minulost (Husák a Jakeš v pozadí) a neschopnost řádné politické práce (dosažení racionálních kompromisů, což je součástí moderní demokracie). A Paulova rána do černého byla dosažena jediným, vynikajícím, promyšleným způsobem: vzal se vším všudy komicky kýčovitý, reklamní billboard od Vratislava Řeháka, zveřejněný původně na stránkách "hnutí" Děkujeme, odejděte v lednu 2000. (Paul ani nevěděl, že je to dílo Řehákovo, bez ohledu na autora ho obrázek a text právem uchvátily svým libovým patosem, zřejmě docela přesně zachycujícím i libový, bezmocný patos "hnutí" Děkujeme, odejděte.) Řehákova grafika, přesně tak, jak ji tady vidíte, byla totiž opatřena emocionálním, populistickým sloganem: "Přestaňte lhát!" Komický patos tohoto dílka se Janu Paulovi podařilo dokonale zesměšnit tím, že heslo nahradil odpovědí: "Jsme tvrdohlaví!" - to ovšem platí pro celou českou politickou scénu. (Další podtexty tohoto pozoruhodně složitého a úspěšného Paulova parodického díla snad už vysvětlovat nemusíme - nechť stojí "Návrh na billboard" sám o sobě. Třeba tyto další konotace někteří čtenáři pro sebe objeví sami.)

5. 3. 2002
V pátek jsem na kohosi čekal asi půl hodiny v jedné restauraci na pražské Floře - číšník mi k tomu půjčil Mladou frontu Dnes. Fascinovalo mě, jak jsou ty noviny prázdné. Zaznamenal jsem tuto zkušenost s českými novinami už nesčetněkrát: dají se "přečíst" za třicet vteřin. Nebývá v nich jediný text, který by zaujal nekonvenčností, novostí či podnětností. - Avšak tentokrát jsem v páteční MFD našel výjimku: vpravo dole na titulní stránce byla krátká zpráva: "Pacienti v britských nemocnicích trpí mírnou podvýživou, v ČR to není jiné, říkají lékaři a zdravotní sestry." Jenže i v tomto případě, jak se zdá, noviny selhaly. Ve sdělovacím prostředku, který je profesionální, a zastává se tedy systematicky proti establishmentu zájmu obyčejných lidí, by musela taková zpráva být hlavním tématem dne, ne-li týdne: List by kauzu prošetřil ze všech stran, zjistil a pranýřoval by konkrétní případy a dosáhl by v této věci nápravy. Nešlo by jen o krátkou noticku, otištěnou jakoby s pokrčením ramen mezi ostatními nezprávami: "Když jdete do nemocnice, můžete očekávat, že budete hladovět. To je normální. Tím se příliš zabývat nemusíme. My máme jiná témata." Jaká?
5. 3. 2002
Devět Američanů zemřelo při americkém vojenském útoku v Afghánistánu. Nejméně sedm osob přišlo o život, když se octly při dosud největší ofenzívě pětiměsíčního konfliktu pod nepřátelskou palbou dva americké vrtulníky, konstatoval v pondělí Pentagon. (Informace v angličtině jsou např. zde.)
5. 3. 2002
Důchody jsou současným hitem. Byla dokonce vytvořena Dočasná komise pro důchodovou reformu Poslanecké sněmovny Parlamentu. Kdo četl její závěry, mohl se jen usmívat - anebo se divit, o čem se vlastně mluví. O důchodech dnes prostě mluví kdekdo, od velkých stran přes pidistrany, až po samozvané experty. Potíž je v tom, že takto prezentované, nahodilé a nesystematické reakce (ač jsou často zaštiťovány systémovostí i systematičností) jen matou veřejnost. Příliš lidí o věci mluví, ale jsou to promluvy chaotické, ad hoc, bez konkrétní a ucelené základny informací (jak datových, tak ideových). Je to ovšem politikum, na němž se může zviditelnit kdokoli, jakákoli politický i nepolitický subjekt. Nevadí, že do věci nevnese nic erudovaného, neřku-li exaktního, hlavně že se zviditelní a obviní (politického) protivníka z nezodpovědnosti.
A důchodci v tom lítají!
5. 3. 2002
Snaží-li se veřejnoprávní rozhlasová, televizní a internetová stanice BBC dělat na domácí britské scéně "všechno", selhává mezinárodně, argumentoval včera v listu Guardian jeho bývalý šéfredaktor Peter Preston. Shrnujeme podnětnou ukázku v rámci debaty o budoucnosti světových sdělovacích prostředků.
5. 3. 2002
Britské listy by čtenářům měly říkat celou pravdu. Čtu reakce na svou polemiku s Tomášem Pecinou a nestačím se divit. Čím méně toho o věci pisatel ví, tím razantněji se k ní vyjadřuje, pokud rovnou neuráží. Takže pár základních informací. Pan Pecina samozřejmě ví, komu patří televize Nova, a samozřejmě také ví i to, komu patří televize Prima. To, že se před čtenáři BL obsadil do role statečného bojovníka za poskytnutí "utajených informací" a že Radu - a zcela nelogicky navíc ještě mne osobně (Rada vždy a ve všem rozhoduje kolektivně) - líčí jako arogantní byrokraty, je jako obvykle jen a pouze jeho oblíbená póza, ve skutečnosti hanebné pokrytectví.
1. 3. 2002

Pane Pecino, hezkou zábavu!

Tak jsem si v BL přečetl, jak Tomáš Pecina slavně u soudu zvítězil nad Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Drobná potíž je pouze v tom, že soud vůbec nerozhodl, že pan Pecina má na jím požadované informace nárok (Nemá.), nýbrž věc Radě vrátil z procesních důvodů, neb odvolací instancí prý při neexistenci nadřízeného orgánu nemůže být opět Rada, nýbrž její předseda.

Postrádá to sice jakoukoli logiku, protože předseda RRTV je pouze prvním mezi rovnými, není nadřízeným ostatních radních a Rada ve všech věcech ze zákona rozhoduje jako kolektivní orgán, ale inu což, soud je soud a i bez logiky se to respektovat musí. Takže se těším, jak kolega Muchka panu Pecinovi odpoví.

V souvislosti s kolektivním rozhodováním Rady je však poněkud úsměvná i logika páně Pecinova. Šlo prý mu o to ukázat, "že není třeba, aby občan ustupoval před arogancí byrokratické moci (reprezentované v daném případě zejména místopředsedou Rady Petrem Štěpánkem)..."

Jsem vpravdě poctěn, jakou moc mi Tomáš Pecina připisuje, nicméně musím jej ubezpečit, že mám pouze dvě ruce a jenom jednou z nich mohu hlasovat. Až bude Pán Bůh oceňovat naše pozemské skutky, pevně věřím, že poctivě a štědře odmění i pány Kužílka a Žantovského, že se svým zákonem o přístupu k informacím postarali o smysluplnou náplň volného času všem našim milým grafomanským kverulantům. Pane Pecino, přeji hezkou zábavu!

Martin Muchka a Petr Štěpánek, předseda a místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
27. 2. 2002

Tříčlenný senát Městského soudu v Praze vydal rozsudek, jímž vyhověl správní žalobě Britských listů z prosince 2000 proti rozhodnutí Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání neposkytnout informace o vlastnících celoplošných televizních stanic, požadované na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Rozsudek, proti němuž není přípustný řádný opravný prostředek a je pravomocný, ukládá Radě rovněž povinnost uhradit žalobci v plné výši náklady řízení.

Žalobě bylo vyhověno na základě procedurální námitky proti tomu, že Rada porušila při svém rozhodování instanční princip, tudíž se věc vrací do stavu, kdy bude o odvolání proti původnímu rozhodnutí znovu rozhodovat předseda Rady Martin Muchka. Nyní záleží na něm, jestli ustoupí a požadované informace poskytne, nebo zvolí cestu dalšího soudního sporu.

Záležitost má přirozeně hlavně symbolický význam, šlo o to ukázat, že není třeba, aby občan ustupoval před arogancí byrokratické moci (reprezentované v daném případě zejména místopředsedou Rady Petrem Štěpánkem), a v tomto směru je rozsudek Městského soudu v Praze nepochybným úspěchem.

Jakub Polák
4. 3. 2002
Trestní stíhání pro pomluvu policie, tato místní specialita, byla k vidění minulý pátek u Okresního soudu v Karviné. Obžalován byl Jakub Polák, doyen českého anarchistického hnutí, a jeho trestný čin měl spočívat v tom, že vloni v červnu obvinil několik důstojníků tamního policejního útvaru, že zmanipulovali vyšetřování násilné smrti Roma Milana Lacka.
4. 3. 2002
Působím na univerzitě ve Velké Británii, na pedagogické instituci, jejímž účelem je ve veřejném zájmu zpřístupňovat lidem vzdělání: podávat jim pomocnou ruku, aby získali dobrou kvalifikaci a našli uspokojivé uplatnění ve společnosti. Tímto étosem jsou normálně pedagogické instituce prodchnuty: od studenta se očekává určitá míra inteligence a základních znalostí, pracovitost, nadšení a nasazení. Učitelé mu však v jeho úsilí získat na škole kvalifikaci pomáhají, vedou ho od jednoduššího k složitějšímu, dávají mu pomocnou ruku. Neztěžují osobám, dychtivým po vzdělání, přístup k němu.

Kdysi to tak snad fungovalo i na českých školách. Dnes zájem o studium na českých vysokých školách zdaleka převyšuje kapacity v mnoha ohledech neuspokojivého českého vysokého školství. Potenciálním studentům se tedy nepomáhá, mladé lidi je nutno od studia odradit. Jak nejlépe?

Před časem jsme se podrobně zabývali, v souvislosti s podvody při přijímacích zkouškách, páchanými na Právnické fakultě UK, tím, jak nesmyslně rozsáhlé encyklopedické znalosti musí mít úspěšný žadatel o studium na této fakultě a jak fakulta vytváří bariéru sestavenou ze změti zcela nekongruentních útržků faktů z historie, z politiky, z kultury a z vědy, takže je docela náhodné, zda někdo dokáže takové přijímací zkoušky udělat. Fakulta ovšem musí většinu žadatelů o studium odradit nějak, že?

Jinou neseriózní metodu používá například při přijímacích zkouškách i Fakulta humanitních věd Karlovy Univerzity, kde je děkanem Jan Sokol a zástupcem děkana pro studium a vědu je Zdeněk Pinc.

Tito pánové a jejich fakulta předkládají uchazečům o studium při přijímací zkoušce z angličtiny (pozor! nikoliv při přijímací zkoušce ke studiu angličtiny!!) tak obtížné a nesrozumitelné texty, které by zřejmě jen s potížemi přeložil do češtiny i velmi dobrý absolvent vysokoškolského studia anglistiky. Takový překladový text, jakým se snaží Fakulta humanitních věd KU při přijímací zkoušce odradit žadatele od studia, bych těžko zadal k překladu při závěrečné zkoušce i dobrému absolventu anglistiky. Ukázka textu, jaký musí být schopen zvládnout uchazeč o studium na FHV UK (viz její internetové stránky), je totiž nepříliš dobře stylisticky strukturována a je psána nesrozumitelným odborným žargónem, za nějž se autor dost skrývá. Ten text je temný a je, zdá se nám, docela neetické předkládat takovýto materiál při přijímací zkoušce absolventu střední školy.

Posuďte sami: publikujeme tento text k překladu, kterou má FHV UK na svých internetových stránkách jako ukázku textu k přijímací zkoušce, a pro čtenáře neznalé angličtiny (aby si mohli udělat představu, o jaký text jde) i náš český překlad.

Princip přijímacích zkoušek na vysokou školu je stejně nesmírně kontroverzní: student, který udělal maturitu, by měl být přijat na vysokou školu podle maturitních výsledků. Jenže maturity v ČR dosud nejsou centrálně srovnatelné, a tak výsledky maturitních zkoušek nestačí a ubohý žadatel o studium musí dělat ještě další, jak je zjevné, často zcela arbitrární zkoušky.

Zadávat však do přijímacích zkoušek na vysokou školu otázky na znalosti, které se student má na dané škole teprve naučit, je nepřijatelné. Ještě horší je požadovat schopnosti z oboru, které daný student vůbec studovat nebude - k překladu takovýchto anglických textů potřebujete bilingvního mluvčího češtiny i angličtiny, s dlouholetou zkušeností z překládání.

Je součástí podmínek pro přijetí ke studiu na této fakultě dokonalá bilingvní znalost češtiny i angličtiny, s hlubokou překladatelskou zkušeností? Jsou přednášky vedeny v angličtině?

Možná, že by se měli o tento překlad pokusit pánové Sokol a Pinc - myslím, že by s ním nepohnuli. Ale oni už své univerzitní tituly mají, že, tak proč ulehčovat přístup ke studiu jiným? A nějak se ta touha mladých lidí po vzdělání omezit musí, když česká vláda velkému procentu příslušníků mladé populace přístup na vysoké školy znemožňuje.

4. 3. 2002
Střet civilizací je dnes smutně aktuální problém. Dva tábory divizionistický a univerzalistický se snaží najít vysvětlení pro současnou situaci, kdy nenávist plane jasným plamenem na obou stranách světové barikády. Divizionisté (z nejrůznějších důvodů) říkají, že jde o nesmiřitelný problém vzájemně nesouměřitelných světů (ne nepodobný bojům s Ufony). Jejich militantně konzervativní odnož z toho odvozuje, že se musíme proti invazi druhých světů vší silou bránit, zatímco větev humanisticko liberální kritizuje vlastní řady, za přílišné a necitlivé zasahování do cizích záležitostí a neuskutečnitelné pokusy o naroubování našeho hodnotového systému na cizorodý kmen vidění světa. Univerzalisté na druhou stranu vidí jen jeden možný svět v němž mohou existovat lidské bytosti, a to svět demokratické společnosti a technologického pokroku. Také zde nacházíme dvě skupiny. Religiózně misijní univerzalisté si myslí, že společnosti nesdílející naše hodnoty žijí v zajetí (metaforickém nebo faktickém) nesprávných představ a životních postupů a musí, pro své vlastní dobro být přivedeni na správnou životní cestu. Technicky demokratičtí univerzalisté naopak tvrdí, že všichni lidé na světě v podstatě chtějí žít v parlamentní demokracii, psát na počítači a jezdit autem - ať už si to uvědomují nebo ne.
2. 3. 2002

Bohemistika na Glasgow University vypsala konkurs na lektora češtiny na školní rok 2002-2003. Podrobnosti jsou zde.

Karel Neuwirt, předseda ÚOOÚ
9. 2. 2002

Podstatně zdvořileji než v předchozím dopise jeho náměstek zareagoval na naše odvolání ve stejné věci předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) Karel Neuwirt. Argumentace, proč nám ÚOOÚ požadované informace neposkytne, však přesto kulhá na obě nohy: žaloba se zcela jistě vztahuje k jeho působnosti, a je sice pravda, že jde o údaje vztahující se (byť nepřímo) k rozhodovací činnosti soudů, nikoli však o informace o této rozhodovací činnosti, jak požaduje v § 11, odst. 4, písm. b), zákon o svobodném přistupu k informacím. Aby mohl ÚOOÚ informace odepřít, musel účelově nepřesně ocitovat zákon! Inu, jako malí kluci...

Proti nezákonnému rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů podáváme tuto správní žalobu.

21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
5. 3. 2002 Média: V globalizované ekonomice musíme patřit k nejlepším   
5. 3. 2002 Devět Američanů zemřelo v Afghánistánu   
5. 3. 2002 Co je důležitější: že pacienti v nemocnicích trpí podvýživou, anebo kdo dostal Českého lva? Jan  Čulík
5. 3. 2002 Návrh na předvolební billboard Jan  Paul
5. 3. 2002 Variace na tři pilíře aneb co dál s důchodovým pojištěním Josef  Trnka
4. 3. 2002 "Československá" televízia začala JOJ-kať Daniel  Krajcer
4. 3. 2002 Střet civilizací? Dominik  Lukeš
4. 3. 2002 Jak Zdeněk Pinc a Jan Sokol brání mladým lidem ve studiu Jan  Čulík
4. 3. 2002 Ztratily Spojené státy orientaci?   
4. 3. 2002 Další aktivista před soudem za pomluvu Tomáš  Pecina