|
6. 1. 2002
Je skutečně dobře, že se na hlavu válečných zajatců z Afghánistánu dává pytel. Přestáváme mít totiž pocit, že jsou to taky lidi, a můžeme tak snídat v klidu, argumentoval v neděli 6.1. v týdeníku Observer Terry Jones.
|
Motto:
"[Americká] vláda neustále argumentuje, že i když jsou pravomoci, jichž se zmocnila, široké, nebude jich zneužívat. Prý jí máme důvěřovat. Tak ale americký systém nefunguje. Toto je národ, který byl vybudován na základě vlády zákonnosti, nikoliv na základě víry v dobrotu konkrétních státních úředníků." - New York Times, 2. 12. 2001 (český překlad viz zde.)
To, že bylo zastaveno trestní stíhání Jana Kopala za "schvalování útoku z 11. září" je dobrou zprávou pro českou demokracii. Přitom je bezprecedentní, aby česká policie takto ustoupila uprostřed vyšetřování, že případ nedospěl ani k soudu. Jenže to nestačí.
Prostudujeme-li si dokument, jímž Úřad vyšetřování pro Českou republiku Policie ČR vysvětluje, proč trestní stíhání Jana Kopala zastavil, zjistíme, že je to rozporuplný text. Je zjevné, že policie zastavila stíhání Jana Kopala z politických, nikoliv z právních důvodů. Argumentuje, že se rozhodla ho přestat stíhat, prý "protože to tak vlastně nemyslel".
To je stále pro demokracii nepřípustná argumentace. Znamená to tedy, že osobě, který by nějaký trestný čin verbálně schválila, stále v České republice hrozí trestní stíhání, a že se budou i nadále na policii zkoumat názory, "jak to ten dotyčný myslel"? Vždyť protokol výslechu Jana Kopala, při němž právě policie zjišťovala jeho úmysl, působí jak text absurdní frašky, nebo nějaké hry Václava Havla ze sedmdesátých let. Trvají-li české úřady oficiálně na udržitelnosti trestního stíhání za verbální vyjádření názoru, vážně to omezuje demokracii. Téměř hmatatelně dál cítím strach u českých občanů či novinářů - co kdyby náhodou někde žbleptli něco, za co by se mohli dostat před soud? To není dobrá atmosféra pro otevřenou diskusi, kterou demokracie nutně potřebuje.
Policista, který trestní stíhání proti Kopalovi zastavil, nemohl samozřejmě zrušit absurdní zákon. Tak se při vysvětlování, proč bylo trestní stíhání zastaveno, kroutí, jak může. Hlavním argumentem je pro něho vyjádření "odborníka" - dr. Zdeňka Zbořila z Ústavu politologie FFUK Praha. Nechme stranou podivnou praxi, že byl povolán politolog a nikoliv právník, aby vysvětlil, proč je zrušení trestního stíhání proti Kopalovi správné. (Ono je to vlastně logické: opakuji: ono bylo to politické, nikoliv soudní či právní rozhodnutí...) Podivné je i to, že se politolog vůbec propůjčil k tomu, aby hodnotil něčí názory v zemi, kde má podle ústavy vládnout svoboda slova.
A striktně řečeno, Zbořilovo vysvětlení je z právního hlediska nesmysl. Zbořil argumentuje, že "[Kopalův] projev neobsahuje žádné přímé výzvy k určitému typu chování a jednání a pokud by bylo možné je z (...) citovaných výroků odvozovat, pak nejsou v rozporu s u nás (sic!) i v zahraničí běžně v denním tisku a audiovizuálních médiích publikovanými výroky a názory."
Zbořil tady argumentuje přesně jako Britské listy, totiž že je správné občana stíhat za přímou výzvu k trestnému činu, nikoliv za názor, za schválení trestného činu. Jenže, málo platné, Zbořilovo vysvětlení je mimoběžné se zákonem. Paragraf č. 165 praví jasně: "(1) Kdo veřejně schvaluje trestný čin nebo kdo veřejně vychvaluje pro trestný čin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok." Nic, pane Zbořile a pane kapitáne Blažejovský, se v tomto paragrafu o výzvě k trestnému činu nepraví. Jestliže jste zastavili trestní stíhání proti Janu Kopalovi proto, že jeho výroky neobsahovaly výzvu k trestnému činu, učinili jste tak proti duchu paragrafu 165. Ten zákon je špatný: pro demokracii nepřípustně kriminalizuje už samotné vyjádření názoru, tečka. Je na příslušných orgánech, aby tento zákon bezodkladně zrušily.
Jinak totiž dál povládne bezpráví a lidi v ČR se budou dál bát něco říct, aby je někdo nepohnal k soudu. Zvlášť absurdní je pak nekonečný řetězec možné kriminalizace schvalování schvalování trestných činů. (Tak by mohl být kriminalizován každý, kdo schválí Kopalův trestný čin a pak donekonečna každý, kdo schválil toto schválení.)
Je chvályhodné, že pod politickým tlakem Policie ČR stíhání Jana Kopala za verbální vyjádření názoru zrušila. Ovšem důvody, pro které to učinila, nebyly právní, ale voluntaristické. To nestačí. Parafrázujme to, co napsal New York Times, citovaný v úvodu: "Tak demokracie nefunguje. Demokracie je vybudována na základě vlády zákonnosti, nikoliv na základě víry v dobrotu konkrétních státních úředníků."|
3. 1. 2002
Republikový úřad vyšetřování zastavil trestní stíhání předsedy Pravé alternativy (dříve Národně sociálního bloku) Jana Kopala za schvalování trestného činu, jehož se měl J. Kopal dopustit svým projevem na shromáždění pravicových radikálů v Mostě. Trestní stíhání redaktora Britských listů Tomáše Peciny, který se ke Kopalově výroku demonstrativně připojil, pokračuje. Zde je faksimile příslušného usnesení, z něhož mimo jiné vyplývá, že Patrik Kaizr není jediným novinářem, který vychází policii vstříc víc, než by odpovídalo jeho postavení... |
|
4. 1. 2002
Odjakživa mě uchvacovaly šokující lékařské zprávy ("Při pádu kolo zlomenina femur lev. ruky," dočetla se v jedné z nich má kamarádka) a také sloh policejních zápisů. Občas zapůsobí kouzlo nechtěného dokonale, jako v případě usnesení Úřadu vyšetřování ve věciJana Kopala. V kopii na stránkách BL jsem se dočetl, že: "Kateřina T. [vypuštěno], která [vypuštěno] toho dne 15. září 2001 připravovala reportáž pro hlavní zpravodajskou relaci vyšetřovateli, [vypuštěno] uvedla..." Vyšetřovatel kpt. Mgr. Jaroslav Blažejovský nám tedy svým osobitým jazykem sděluje, že Kateřina T. vůbec nepřipravovala reportáž pro televizi Prima, ale přímo pro vyšetřovatele! (Komu ji připravovala? Vyšetřovateli.) Anebo to je jinak a jde jen o chybně umístěné čárky v tom předlouhém souvětí s mnoha vsuvkami na straně 2 přislušného usnesení? :)) |
|
4. 1. 2002
Pracovníci obchodu Art.cz se brání před kritikou Jana Paula, který napsal v BL 12. 12. 2001, že je střetem zájmů, spolupracuje-li Milan Knížák a jeho Národní galerie v Praze se soukromým obchodem na obrazy a prodává-li tam sám svá díla. Paul také analyzoval charakteristické rysy internetového obchodu Art.cz a shledal je bulvárními a neseriózními.
|
|
4. 1. 2002
Na kritický článek Jana Paula o pochybném spojení Národní galerie a Milana Knížáka s obchodem Art.cz reagovali svou obranou pracovníci tohoto obchodu (viz výše). Paulovy argumenty nevyvrátili, namísto toho se pokusili zdiskreditovat jeho osobu. Většina jejich textu je cennou ukázkou pokusu o manipulaci neinformované veřejnosti, a tak ho zde podrobujeme analýze. - I Milan Knížák nám 14. 12. napsal, že je prý článek Jana Paula "lživý". Na zdvořilou otázku, aby konkrétně uvedl, co je na něm nepravdivého, neodpověděl.
|
|
4. 1. 2002
Argentinské pláže jsou příliš chladné, a tak jezdí Argentinci na letní dovolenou do Brazílie. Tento každoroční jev vede nevyhnutelně k lidské tendenci vytváření mýtů a generalizací, na základě charakteristik argentinských turistů, vytvořených ze špatných příkladů. Takže jestli někde nějaký Argentinec něco ukradl, přirozeně "Argentinci jsou zloději". Mnoho Argentinců kouří, a tak je politicky korektní Brazilci odsuzují jako špinavé, zaostalé kuřáky. Jestliže si Argentinci stěžují na dvojí ceny (pro nás je to v Brazílii levné, pro ně je to dražší), "dělají rozbroje a neuvědomují si, že nejsou doma".
Avšak mě vždycky zajímaly jiné kultury, tak jsem se spřátelil s mnoha Argentinci a jejich zemi jsem mnohokrát navštívil. S některými z nich jsem v minulých dnech hovořil telefonicky, v době, kdy měli během jediného týdne více prezidentů než Česká televize v roce 2000 generálních ředitelů.
|
|
4. 1. 2002
V posledních týdnech často slýcháme tuto otázku:
Bude Irák po Afghánistánu dalším terčem amerických útoků? Když v roce 1990 Irák napadl Kuvajt, tento problém byl daleko jasnější. Všechny arabské státy se samozřejmě přidaly na stranu USA, které usilovaly o to situaci napravit.
Nyní je situace trochu odlišná. Spojené státy doposud nejzřetelněji naznačily, že terčem boje proti terorismu by se mohl stát i Irák. |
|
4. 1. 2002
Chudoba, zkorumpovanost a násilí, které charakterizovaly prvních deset let po pádu komunismu v Rusku, posílily v srdci ruských lidí jejich fatalismus. Reportérka Susan Richardsová internetových stránek Open Democracy během své nedávné návštěvy v Rusku zaznamenala však změnu. Byla svědkem politické stability, viděla, že se podniky pomalu rozvíjejí, že lidé mají respekt vůči Západu a že šéfem státu je člověk, za něhož se lidé nemusejí stydět.
|
|
3. 1. 2002
"Zvyk je železná košile. V redakci se konaly nekonečné schůze, kde se mě kolegové snažili přesvědčit, že těmi správnými hodnotami v životě jsou disciplína, pyramidová hierarchie a diktatura šéfredaktora! A jakmile by takový tvrdý režim byl zaveden, okamžitě by ho sabotovali. Nikdo nechtěl svobodu, protože to znamenalo víc odpovědnosti.
Bylo naprosto nemožné přesvědčit je, aby rozhodovali sami za sebe a byli za svou práci sami zodpovědni. Namísto toho, aby mí spolupracovníci byli rádi, že nemusejí chodit do práce od 8 do 5, vznikly dvě kategorie lidí: jedni odmítali pracovat tak, jak by se jim to osobně hodilo, a tvrdošíjně dál chodili do práce
v 8 a odcházeli v 5, a druzí začali využívat mého liberalismu a trávili polovinu dne pitkami po hospodách..." Fabiano Golgo se pokusil vytvořit v časopise Redhot svobodnou redakci odpovědných a tvůrčích lidí. Nepodařilo se. Chtěli otrocký režim, který by mohli sabotovat. - Avšak Štěpán Kotrba, který v časopise Redhot také pár týdnů pracoval, to vidí trochu jinak.
|
|
3. 1. 2001
Napsal nám Emil Máčel: Přepisuji do digitální formy libri prohibiti, tj. takové, která moderní česká společnost "zasklívá" z různých důvodů. Nyní končím s přepisem TGM "Světová revoluce", ke které jako přílohu uvádím asi 1000 fotoreprodukcí z historie 1. odboje. Rád bych k tomu přidal seznam padlých legionářů. Propzatím mám k dispozici 1.,3.,6. a část 10. a záložního pluku. Byl bych vděčen za jakýkoliv odkaz na literaturu (případně za kopie seznamů), Náklady jsem ochoten uhradit. Podotýkám, že oficiální instituce o spolupráci s amatéry nemají zájem. Vzhledem k mému tělesnému handicapu nemohu cestovat. Hledám publikace, v nichž jsou seznamy padlých legionářů z 1. sv. války - buď koupím knihy nebo zaplatím okopírování seznamů padlých legionářů. Nabídky na adresu Emil Máčel, Mlýnská 832 763 02 Zlín 4. a) Seznamy má určitě k diposici Vojenský histporický ústav. Nemá presentaci na Internetu - pro vyhledávání v ústavu potřebujete badatelský list a osobní účast - to při mém handicapu nelze b) Oblastní musea - na Internetu jsem našel pouze presentaci Východočeského musea-tam jsem povšechný dotaz zaslal. Zajímavou publikaci vydalo muzeum Beskyd o 8.pěším pluku slezském v r.2000. c)Publikace z dob 1. republiky získané v antikvariátech.Do roku 1938 vyšlo poměrně velké množství. Jsou převážně v rukou soukromých sběratelů - tam je má naděje. Možná, že informace by mohl mít pan Medek, jehož otec ( gen. Medek) byl hlavním redaktorem publikací Za vlast ( od r. 1923)v uvedených publikacích tyto seznamy nejsou. Žel, nemám na něj adresu. |
|
2. 1. 2002
Vyprávění o tom, jak jedna televizní kamera zabíjela lidi, jak ugandský diktátor Idi Amin vystavil světu své varle, jak libyjský plukovník Gadháfí během televizního rozhovoru hlučně pouštěl větry, příběhy o inspekci ledničky afrického císaře - kanibala, o obědě s šéfem MI6 a o návštěvě v tajném muzeu KGB, o tom, jaké to je být svědkem toho, když v Saúdské Arábii useknou u soudu zloději ruku, či ležet bez možnosti se pohnout v nemocnici v Bělehradě, zatímco kolem padají bomby NATO, líčení o výpravě mezi partyzány, obchodující s kokainem v Kolumbii, o setkání s vražedným bin Ladenem v Afghánistánu, o natáčení v Libanonu, kde se vás rozhodli zavraždit izraelští vojáci - to jsou některé z námětů nové knihy známého britského televizního novináře, kterou dnes recenzujeme.
Pětapadesátiletý John Simpson je jedním z hlavních mezinárodních reportérů televize BBC. Poslední čtyři roky už v Británii nežije: odstěhoval se s manželkou do Dublinu - do londýnského ústředí BBC, je-li toho zapotřebí, tam dorazí za čtyři hodiny. (Toto v současné globalizované společnosti už docela běžné uspořádání mi připomnělo, jak šokováni byli pracovníci České televize, když bylo v roce 1998 navrženo, že by měl do Prahy k moderování televizního pořadu Jan Čulík z Británie létat! :)) Simpson pravidelně připravuje reportáže pro zpravodajství televize BBC a její hlavní publicistické pořady (nejnověji se 18. listopadu 2001 v Británii vysílal jeho dokumentární film o osvobození Afghánistánu v pravidelném pořadu Panorama - zde je jeho anglický transkript; "znepokojující film" Johna Simpsona o tom, jak zasahování supervelmocí do vnitřních záležitostí Afghánistánu tam vyvolalo dobu temna, se vysílal v televizi BBC dne 7. října, jeho anglický transkript je zde. ) Na satelitním televizním okruhu BBC World má John Simpson publicistický pořad Simpson's World, který má sledovanost - 130 milionů diváků. (Navzdory všeobecné falešné představě, není americká "macdonaldovská" televize CNN celosvětově ani nejsledovanější, ani nejvlivnější, uvádí Simpson - tou je podle něho právě stanice BBC World.) Vysoká sledovanost pořadu Simpson's World, píše John Simpson, má za následek to, že v současnosti není na světě už žádné místo, kde by ho na ulici nezastavovali lidi a nedávali se s ním do řeči o jeho televizních pořadech. Přečetl jsem o vánoční dovolené v savojských Alpách Simpsonovu tuto druhou, více než čtyřistastránkovou autobiografickou knížku, nazvanou podle jména jedné divadelní hry klasického anglického dramatika ze sedmnáctého století Thomase Middletona A Mad World, My Masters (Šílený svět, pánové, PAN Books, Londýn, 2001, ISBN 0 330 35567 8). Od té doby, co se před čtyřmi lety John Simpson odstěhoval do Dublinu, podnikl celkem 256 cest do zahraničí - v průměru jednu cestu letadlem každého pět a půl dne. Kniha je souborem neuvěřitelných historek a zážitků, jichž byl tento globální novinář za dlouhá desetiletí své činnosti (pro BBC začal pracovat v roce 1966) svědkem. Doporučuju ji jako nutnou četbu pro každého, kdo se zajímá o seriózní, profesionální novinářskou práci. Nikoliv kvůli těm výstředním historkám, o nichž se zmiňuji výše, ale kvůli něčemu daleko závažnějšímu. Na Simpsonovi mě fascinuje jeho hodnotový systém - směsice buržoazních postojů a hrdé nezávislosti. Simpson je nepokrytě členem britského establishmentu - přesto ho však ze svých humanistických pozic neváhá ostře kritizovat. Je za to - většinou - chválen. (Když se stal na jaře roku 1999 terčem kritiky britské vlády, že prý vysílá z Bělehradu v televizi BBC propagandu pro Miloševiče, a velmi dobře se proti tomu obhájil - konflikt skončil ztrapněním britské vlády, přišel mu po návratu do Británie ze Srbska naproti nejen šéf zpravodajství BBC, ale i generální ředitel této veřejnoprávní organizace.) Simpson pochází ze středních vrstev, je nesmírně dobře placen, píše pravidelně pro konzervativní listy Sunday Telegraph a Spectator (jenže není konzervativec! jeho případné "stranickopolitické" názory jsou z jeho veřejných postojů i z jeho práce neidentifikovatelné, jak to má být u autentického novináře), a hrdě je si vědom své ceny. Zároveň však systematicky projevuje při své novinářské práci silně volnomyšlenkářský postoj. Dále je na jeho nové knize fascinující, že její autor při své práci projevuje kritickou nezávislost, avšak nikoliv bez vazby na základní lidské, civilizační hodnoty. Simpson není relativista, nezastává v Čechách nyní často šířený názor, že "všechno je relativní, a tedy všechno je dovoleno a každý máme svou pravdu". Dokáže prosazovat základní myšlenky svobody, demokracie a humanity, jimiž neúprosně poměřuje to, s čím se v "šíleném" dnešním světě setkává. |
|
2. 1. 2002
Jednou ze dvou zajímavých knih, které jsem přečetl přes Vánoce, byl více než čtyřistastránkový životopis spisovatele, dramatika - stalinisty a posléze chartisty - Pavla Kohouta od dr. Pavla Kosatíka Fenomén Kohout.
Přestože je Pavel Kosatík (1962) charakterizován na zadní záložce této publikace jako "uznávaný a čtený autor české literatury non-fiction, ve svých knihách kombinuje historické a psychologické postupy" (sic!) (texty na obou záložkách knihy, zejména na přední, jsou dost negramotné, je zjevné, že text na záložkách nepsal autor, jehož způsob vyjadřování je o mnoho tříd výš), tento životopis Pavla Kohouta je velmi dobře napsané dílo. Je to profesionálně zpracovaný materiál o životě jedné z nejzajímavějších a nejkontroverznějších postav moderních českých kulturních a politických dějin. Poskytuje mnoho podnětů k zamyšlení, už proto, že Kosatík se nad svým materiálem do rozsáhlejších spekulací o jeho významu - vlastně záslužně - nepouští, a tak dává čtenáři prostor k jeho vlastním úvahám.
|
|
27. 11. 2001
Pro jednání s českými úřady typický dopis, jehož obsah lze nejlépe charakterizovat větou "Trhni si nohou, občane!", přišel tentokrát z Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Josef Nejedlý (na snímku) nám v něm sděluje, že nám ÚOOÚ neposkytne text žaloby Českého statistického úřadu. S přemýšlením si arogantní úředník nedal práci a vzal prostě první paragraf, který v zákoně č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím našel: dokument se prý netýká činnosti jeho úřadu, ačkoli právě k jeho rozhodnutí se žaloba vztahuje... Proti rozhodnutí jsme se ihned odvolali a po uplynutí patnáctidenní lhůty podáme na ÚOOÚ správní žalobu. |
|
21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
|
|
18. 12. 2001
Dopis redakci, který si autor přeje zveřejnit. Pisateli velmi děkujeme, a čtenáře vyzýváme, aby, mají-li zájem o investigativní práci Britských listů, naše snažení finančně také podpořili. Děkujeme za finanční příspěvky, které v těchto dnech dostáváme, a apelujeme na další čtenáře, aby se i oni připojili ve veřejném zájmu jakoukoliv či během roku jakkoliv rozdělenou částkou. Obrovský význam Britských listů pro rozvoj demokracie je zřejmý, stejně i jako jejich vliv - například v prvních několika týdnech po útocích na 11. září vedla nezávislá politika zveřejňování jinde v češtině nepřístupných informací, že stoupla čtenost BL proti normálu čtyř až pětinásobně, tedy na přibližně 30 000 přístupů denně. Zejména v dobách krize se lidé k BL obracejí pro nezávislé informace. Podílejte se i vy svým finančním příspěvkem pro BL na budování demokracie v České republice. Záleží čistě na vás, zda budou Britské listy moci efektivně vykonávat i nadále svou práci hlídacího psa demokracie. - Prodej reklamy se rozjíždí pomalu a pokud se nesejde alespoň obdobné množství příspěvků jako loni, nebudeme moci fungovat jako nezávislý kulturně-politický list. Mnoha lidem by to jistě přišlo vhod - takže opakujeme a zdůrazňujeme - rozhodnutí závisí na vás, na čtenářích.
|
| Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 6. 1. 2002 | Afghánští vězni: je dobře, že se jim dává na hlavu pytel | ||
| 4. 1. 2002 | Na Argentince se dívají Brazilci tak spatra jak Chorvati na Čechy | Fabiano Golgo | |
| 4. 1. 2002 | Zastavení stíhání Jana Kopala je úspěch, ale to nestačí | Jan Čulík | |
| 4. 1. 2002 | Pracovníci obchodu Art.cz argumentují nevěcně | Jan Čulík | |
| 4. 1. 2002 | Jan Paul je v jádru negativní člověk | Ondřej Sýkora, Radan Wagner | |
| 3. 1. 2002 | Ještě k politické korektnosti: Odpověď Janu Čulíkovi | Josef Fronek | |
| 2. 1. 2002 | Komedie v českých televizích: boj o Havlův novoroční projev | Fabiano Golgo | |
| 2. 1. 2002 | Britský novinář John Simpson: symbol buržoazní nezávislosti, kritičnosti a slušnosti | Jan Čulík | |
| 2. 1. 2002 | Případ Pavel Kohout - historie o tom, jak vás vyplivne stádo | Jan Čulík | |