V poznámce ve včerejších Lidových novinách shrnuje Ondřej Neff víceméně přesně celou pohnutou historii televize Nova od vydání licence zadarmo v roce 1993 až po dnešní kataklysmata. Chtěl bych však polemizovat s jedním, v České republice dosti rozšířeným předpokladem: že nelze komerčně provozovat dobrou kvalitu. Proč by to ale mělo být možné v oblasti spotřebních výrobků jako například praček a nemohlo by to být možné v oblasti televizního vysílání? Není-li totiž prodej i spotřebních výrobků regulován základními technickými normami, budou se samozřejmě i v této oblasti obchodování snažit prodejci vnucovat zákazníkovi monopolně co největší šunt. Konec konců studenti i jiní návštěvníci, přijíždějící do Británie, bývají často překvapeni, že v Británii je možno pořídit LEVNĚJŠÍ, KVALITNĚJŠÍ a MÓDNĚJŠÍ oděvy než v Praze. Tady přirozeně nejde pouze o regulaci maloobchodu, ale i o to, že si britská zákaznická obec nenechá vnutit každý nesmysl - a že existují účinné metody, jak nekvalitní výrobek vrátit a relativně lehce vymoci od prodejce náhradu. Takže - vlastně - jde opět o účinnou regulaci.

Když Ondřej Neff v Lidových novinách rekapituluje, jak televize Nova dostala v roce 1993 svou nesmírně cennou licenci úplně zadarmo a na úplně jiný projekt, než jaký pak vysíláním realizovala, konstatuje: "Licence jim byla skutečně udělena - na provoz ušlechtilé vzdělávací stanice. Politici, kteří se o udělení licence zasloužili, předstírali, že nevidí (...) problém: (...) že soukromá televizní stanice nemůže mít vzdělávací a kulturní charakter."

Je tomu skutečně tak?

Přiznejme si, že původní projekt televize CET 21 byl pravděpodobně v neznalém českém televizním prostředí nepraktický a neživotný (pak by ale bylo pro Železného a jeho společníky čestnou - v západním prostředí normální - reakcí, že projekt nelze v této formě realizovat, a tak licenci vrací...). To však neznamená, že by bývalo nebylo možno inteligentní strategickou přípravou vytvořit stanici, která by úspěšně vydělávala, ale zároveň například část vydělaných peněz investovala do kvalitního, nezávislého zpravodajství a investigativní žurnalistiky, kterou pro Novu mohl dělat jiný broadcaster, třeba profesionální mezinárodní tisková agentura Reuters tak, jak dělá londýnské studio Independent Television News zprávy pro třetí i čtvrtý britský komerční TV okruh... A taky nebylo nemožné, aby Nova vysílala v hlavním vysílacím čase zábavné pořady a seriály pro lidového diváka a řekněme dvakrát nebo třikrát týdně později v noci intelektuální film či pořad pro diváka vzdělaného. Mimo jiné by to bývalo pro Železného bylo i dobrou diplomatickou obranou: mohl by se hájit, že jeho stanice "je pro všechny". Není lepší vizitkou pro komerční televizní stanici, než když může prokázat, že poskytuje veřejnou službu lepší než veřejnoprávní televizní stanice a při tom ještě vydělává! A - ano, na světě to existuje.

V Británii funguje už asi osm let celoplošná rozhlasová stanice Classic FM, vysílající výlučně vážnou hudbu. Má nyní šest milionů posluchačů, tedy deset procent veškeré britské populace, a je nejposlouchanější rozhlasovou stanicí vážné hudby na celém světě. Existuje tam kulturní komerční televizní stanice Channel Four. Není to proto, že by byli Britové zvlášť kulturně založený národ, to spíš naopak. Je to proto, že v té zemi existují jedinci, jejichž jediným cílem při podnikání není pouze vydělat peníze, ale zároveň vytvořit něco dobrého, a to tak promyšleně, aby to lidi ve větším počtu přijali. Nemohl se skutečně nikdo najít v parlamentě, kdo by o něco takového usiloval? Bylo tohle nad síly i Vladimíra Železného? Nebylo by bývalo pro něj lepší, kdyby vešel do historie nikoliv jako podnikatelský podvodník, který ukradl zahraničním investorům televizi, ale jako úspěšný, bohatý podnikatel, jemuž se podařilo vytvořit inteligentní strategií takovou televizní stanici, která dokázala nejen vydělávat, ale i fungovat jako inteligentní zdroj zábavy, zpravodajství i poučení ku spokojenosti všech vrstev společnosti? Není trochu smutné, že - při jeho schopnostech - to Železného nenapadlo, a že český parlament nenapadlo, že je možné rozumnou a pevnou regulací něco takového ku prospěchu společnosti i od neseriózních podnikatelů vynutit? Nehovělo by ješitnosti každého politika, i českého, kdyby řekněme za deset dvacet let, v penzi, mohl poukázat na prosperující, kvalitní televizi Nova a říci: tak - uvážlivou, strategicky promyšlenou a pevnou legislativou jsem právě já přispěl začátkem devadesátých let k tomu, že tu máme nyní tento kulturní statek. Netěšilo by to každého politika, i českého, že býval mohl takto vstoupit do dějin? Nemrzí české politiky, že na ně bude historie vzpomínat právě jen v opačném smyslu? Že se ani o něco kvalitnějšího nepokusili?