Vážená paní doktorko,

píši vám, protože jsem si v pondělí 13.8. vyzvedla léky Haloperidol a Tegretol, který jste mně předepsala, a přečetla jsem si na příbalovém letáku nežádoucí a vedlejší účinky, a jak u prvního, tak i u druhého letáku je jako nežádoucí účinek uvedeno schvácenost, nadměrná potivost, vy když jsem byla ještě na pavilonu v léčebně jste mě informovala po mém dotazu, že ta moje velmi nepříjemná společensky neúnosná, přímo smrtelná potivost je z toho důvodu, že jsem v přechodu, že z léků to není v žádném případě.

Také na pavilonu 1 jsem si všimla, že i pacientky daleko mladší, okolo třicítky, polil občas velký a nepříjemný pot a byly potem přímo zmáčené jako já, i když v menší míře. Tak teď opravdu nevím, co si mám o celé věci myslet.

Posílám kopii příbal. letáku, ať vidíte, že píši pravdu.

Pro vaši informaci. Já jsem měla přechod 3 roky a v lednu 01 se mně vše ukončilo a celou dobu jsem neměla jedinou zdravotní potíž, která by souvisela s mým přechodem. Navíc se nikdy ani ve velkém horku nepotím.

Mám tedy nyní na výběr několik možností. Buď jste mně lhala, nebo vůbec nevíte, jaký který lék má vedlejší a nežádoucí účinky a nebo si hrajete na mrtvého brouka a zastíráte tyto účinky pacientům schválně z obavy, aby poslušně brali léky a neodmítali je a bez problémů je polykali. Nebo chcete ušetřit čas při vysvětlování, který se vám evidentně při 20 pacientkách nedostává?

Já osobně se domnívám, že by lékař měl mít přímo povinnost seznámit s vedlejšími účinky léků pacienta a ten by měl mít možnost se k tomu vyjádřit a při velkých účincích by měl mít svobodně možnost lék přestat brát.

Vy nás však duševně nemocné lidi evidentně přehlížíte, neberete nás jako rovnocenného partnera, už vůbec ne jako člověka, ale pomalu na nás pohlížíte jako na nějaké divoké zvíře vhodné k odstřelu, které nemá žádná práva. To je to, proč se mně tento pobyt v létě r. 01 tak hrozně nelíbil, mám z něho trauma, šok na celý život a nejhorší zážitek mého 54 letého života. Zapomínáte se chovat lidsky a s úctou k ostatním lidem, byť momentálně nějak handikapovaným a odsunujete nás pacienty mimo tuto společnost, nechcete abychom tam patřili.

To je také hlavní rys této zklamané a podvedené české společnosti 12 let po revoluci. Neúcta jednoho k druhému. Každému jde jen o to urvat co nejvíce peněz, lepšího domu, lepšího výdělku a mít ten báječný pocit, že vám druzí závidí vaši schopnost, nové auto, mladou ženu. Je to společnost lidských hyen.

Sestry na pavilonu nám nadávaly pro každou maličkost a ne-li pitomost. Jen lidsky se tam u vás chová ošetřovatel - civilkář Petr a nesmím zapomenout také na druhém místě Tomáš. Jsou jako jediní na svém místě - Petr je vzácný člověk a nedivím se, že nechtěl vzít pušku do ruky. V životě to bude mít hodně těžké. Je příliš ohleduplný, slušný, citlivý a hodný. Také se mně nelíbí, že máte pevně direktivně nadiktované všechny podmínky a režim dne a striktně jej všichni dodržujete jako by šlo o život. Vypadá to, že v léčebně vládne vojenský, absurdní přísný režim na povel, dělá to tak na mě dojem. Někdy jste šli přes mrtvoly. Bylo to až směšné. I můj velký smysl pro humor klesl na nulu. Bylo vám snad řečeno, že když nebudete dělat přesně do puntíku, co máte nadiktováno, že budete propuštěni z práce či jinak potrestáni ?

Zamykat koupelny po celý den je úplná nehoráznost, protože např. po tom mém polití potu jsem se potřebovala vysprchovat, ale nemohla jsem až večer po 20 hodině v době, kdy jsem se chtěla již dívat na televizi. To snad není ani v kriminále. Navíc všechny pacientky byly na dost dobré úrovni, komunikovaly dobře a normálně, jedly, sami se oblékaly a dodržovaly samy osobní hygienu bez problémů. Bylo ponižující pro kouřící pacientky, kouřit jako poslední bezdomovci na záchodě a nepříjemné pro ostatní pacientky, které šly na potřebu. Měla by tam být místnost pro kuřáky.

Koupelna byla zamčená pro mne z nevysvětlitelných a nesmyslných důvodů, je tam personál, aby na to dohlížel, při koupání, a neříkejte mně, že se obáváte, že by se pacientky neustále sprchovaly nebo něco jiného v koupelně vyváděly. Co asi ? To nevím.

Očekávala jsem po právu, že budu moci celý den dodržovat nezbytnou osobní hygienu a moci se alespoň v umyvadle umýt, lidsky v koupelně. Také bylo úplně nehorázné zamykat na celý den pokoje a otvírat je až po 20 hodině večer, stolky nám byly tak k ničemu, nemohly jsme si tam nechat ani osobní věci, které jsme přes den potřebovaly.

V ataku nemoci by měl v ozdravující fázi pacient co nejvíce spát, i přes den, a není pravda, že by v noci nespal. Je samozřejmě spousty nemocných, kteří v noci vůbec nespí, ale ti v noci nespí, i když se jim zamezí přes den spát a musí se jim dávat prášky na spaní. U některých onemocnění je to běžný jev. To všichni víme, že při duševních nemocích je porucha spánku na prvním místě. Buď se nadměrně spí nebo se v noci nemůže spát.

Bráníte tak pacientovi a berete mu to nejdůležitější a jediné, co v boji s nemocí zatím má, a to je spánek. Bylo opravdu hrozné sledovat ty ubožáky, kteří přes den nutně potřebovali spát a leželi skrčení a plni zoufalého odhodlání k alespoň nevhodnému spánku na tvrdých lavicích a spali celý den jako zabití před nevšímavým personálem a nevšímavými lékaři, kde se dalo, i na židlích jako já.

Navíc se na pavilonu natírala okna a dveře a my vůbec neměli kde být, všude smrděla acet. barva z nových nátěrů, za provozu by se tato věc neměla dělat, při tak nevyhovujících podmínkách pro pacienta.

Navíc zahrada byla otevřena jen 2 hodiny denně , asi od 15.30 do 17.30 hod. Neuvěřitelná skutečnost v parném létě a při natírání oken a dveří. Léky na spaní na noc jste přímo vehementně nabízeli, ale ne z důvodu ze starosti o pacienta, ale aby personál měl v noci klid asi k sledování televize a potom alespoň k spánku v noci.

Za pár desítek let se bude léčit jenom spánkem v určité fázi ve speciálním spánkovém tunelu, kde bude moci pacient nepřetržitě bez jediného přerušení spát 14 dní a bude mu uměle dodávána výživa. Všechny tyto hrozné a velice nepříjemné léky, které stejně nemoc samou vůbec neléčí a stejně znovu a znovu propuká, ale jen tlumí na krátký čas, a které člověka dělají bezmocným přešlapujícím hadrovým panákem, skončí na smetišti, avšak to očekávám velký a nelítostný boj s farmaceutickým průmyslem a i s vámi lékaři, kteří z toho máte výhody a finance také.

Kolikrát nemoc sama není tak pro nás hrozná a nevyřadí člověka z normálního života takovým způsobem, jako vedlejší účinky léků. Proč si myslíte asi, že tolik a vlastně většina pacientů instinktivně se snaží a brání se ze všech sil léky nebrat a za každou cenu tomu zlu se vyhnout ?

Že jsou nemocní a neví co dělají ? Nesmysl. Já osobně jsem byla předávkována léky dvakrát a byla to pro mě přímo nesnesitelná záležitost a utrpení horší než cokoli, co jsem v životě bolestného a nepříjemného kdy zažila. Vím jasně o čem mluvím. Nechápu, proč všichni doktoři úplně přehlížejí opravdu nepříjemné vedl. nežádoucí účinky léků a tají je úmyslně před pacienty.

Navíc jsou ohrožené ledviny a je možnost jejich trvalého poškození. O tom se nemluví vůbec. Ticho, opět hra na mrtvého brouka.

Kolikrát také určíte špatnou diagnózu, za každou cenu okamžitě určujete diagnózu i v těch případech, kdy člověk akorát neunesl jen velmi těžkou životní situaci a zkoušku. Proč ? Selhání při těžké životní situaci je snad hned duševní nemoc?

Vy jste mně řekla, že jsem chorá a složí mě každá maličkost. Považovala jste pokus o sebevraždu mé 20ti leté dcery a rozvod za maličkost ? Asi ano. Pro vás je to maličkost. Ohrožení vašeho dítěte a rozvod. Jsou to malinké záležitosti, které smetete ze svého života bez následků a bez mávnutí rukou.

Nepřísluší mě vás soudit a hodnotit. Jste samozřejmě velmi snaživá, milá, příjemná, usměvavá, ale bohužel příliš mladá na své sebevědomí. Měli byste se snažit všichni, abyste měli větší volnost ve všem konání. Vůbec nevím, k čemu byl nutný souhlas ředitele celé léčebny k táboráku, šel by snad osobně hasit a byl by v pohotovosti ?

Zahrada by měla být otevřena u pavilonu skoro celý den, aby tam mohli pacienti vždy, kdy by chtěli. Tak i v samotném plném létě je absolutně nevyužitá. Všechno je ponižující jak pro vás personál, tak pro pacienta, vydaného vám úplně na nemilost. Naříkáte, že na nic nejsou peníze. Ale kdo z vás se o celou věc kdy osobně vzal ?

Zase hra na mrtvého brouka. Já nic, já jen chrobařík. Já osobně si myslím, že to není jen hra peněz, která je ve hře, ale je to otázka slušnosti, ohleduplnosti, pozornosti, vnímavosti a vcítění se do postavení druhého, a hlavně především úcta a pokora k jinému člověku, byť momentálně v těžké životní situaci a nebo opravdu nemocnému.

Ty vaše léky nic neřeší a neléčí a vy to všichni dobře víte, projděte se někdy sami všímavě areálem a podívejte se na ty třesoucí a přešlapující a apaticky a unaveně ovládající své končetiny, trhavé škuby v očích a rtech a vyzkoušejte si sami na sobě účinky těch léků, co tak všichni rádi a s velkou vehemencí předepisujete a změníte svůj názor a zmocní se vás neklid, že neděláte dobře.

Vy nepomáháte, ale škodíte. Ponižujete ostatní, byť nemocné lidi. Vaše zaměstnání lékařů a sester je poslání, nejen pouhých 8-12 hodin služby a potom ejhle radostná událost - výplata, byť samozřejmě malá. Protože ani o svou výplatu se neumíte vzít a bojovat. Rozumíte dobře, musí se bojovat, ne hrát si na mrtvého brouka. Ještě jedna drobnost:

V r. 91 byla skutečnost u vás v léčebně úplně jiná. Z celého pobytu jsem měla velmi radostný a příjemný zážitek, personál byl ohleduplný a k pacientům se choval zdvořile a mile. Ovšem byla to krátká doba od revoluce, lidi byli plni nadšení a očekávání slibů.

Nyní se zmocnila lidí apatie jsou otrávení a znechucení a připadají si obelhaní a okradení o své sny a naděje. Jsme stádo hyen, kteří se rvou o kost, na které už nic není. Všechno je sežrané a rozkradené, nikde nic. Beznaděj a zoufalství. Ještě úplná drobnost pro vás:

Já když jsem držela hladovku na pavilonu č. 27 a říkala jsem jim, že držím hladovku z důvodů , že se k nám pacientům špatně chovají a že tam jsou neúnosné podmínky, tak vše jednoduše smetli ze stolu, asi aby neměli potíže a nepříjemnosti, tak do zprávy napsali, že jsem nejedla, z důvodů nemoci.

To mě opravdu pobavilo. Také o tom napadení personálu a rozmlácení židle na pav. 2 okamžitě po příchodu na oddělení silně pochybuji, protože si pamatuji, že jsem stála na chodbě a přišla ke mně za chvíli jedna stará paní, která mně požádala abych ji vysprchovala, pomohla obléci a uložit, což jsem také udělala, vykoupala jsem ji, umyla vlasy, oblékla košili a dala ji spát do postele, seděla jsem u ní a hladila jí vlasy, povídala si s ní a ona mi řekla, že ráno by už nechtěla žít, že chce v noci umřít.

Vše trvalo nejméně dvě hodiny. Možná by stálo za zajímavost, zda někdo 18. nebo 19. června 01 na pavilonu 2 opravdu umřel. Tím by se potvrdilo moje tvrzení.

Myslím, a cítila jsem , že je opravdu k tomu nachystaná a přála si už velmi ukončit životní pouť. Takže, kdo tam a z jakých důvodů psal ve zprávě, že jsem okamžitě po příchodu na pavilon č. 2 napadala personál a plivala po něm ? Já jsem člověk, který ani plivat vůbec nikdy v životě neuměl, takže kde je pravda a proč to všechno ?

Ať vám keramická figurka přinese opravdu štěstí a hlavně odvahu něco na pavilonu 1 k lepšímu změnit pro pacienty i vybojovat lepší podmínky , únosnější pro obě zúčastněné strany, např. tak dlouhé služby jsou tam úplně nevhodné.

Je asi lákavé sloužit až 24 hodin v celku a mít 2, 3 dny úplně volno, ale kde je potřeba takové koncentrace sil a být vlídný za každé situace, to unavený člověk nemůže zvládnout.

Bojujte na odborech za sebe, proti nevhodnému vedení a vojenské disciplině a pomozte i nám pacientům.

Jak mně řekl ing. Baudyš, můj osobní astrolog, budu ještě na podzim mít podobnou situaci, jestli se dostanu až k vám zase, doufám, že můj dopis vás vyburcuje k boji a najdu všechno nebo alespoň něco málo změněné k lepšímu.

Zdravím všechny na pavilonu. Bojujte za své platy, za zlepšení vašeho postavení a zlepšení podmínek pro pacienty. Bojujte za pacienty. Vemte to za svou věc. Přestaňte si hrát všichni na brouky chrobaříky. Angažujete se za lepší fin. Situaci celé léčebny !

Vaše pacientka z léta 2001