Kdy bude zvykem v ČR platit vlastní dluhy?
Dnešního dne jsem ztratil další dvě hodiny u televize sledováním nesmyslných
řečí našich politiků. Vím, že je to k ničemu a stejně se člověk neubrání
sledovat jednotlivá představení, které nám naši vládní i opoziční komedianti
pravidelně předvádějí. S vážnou tváří každý týden tito lidé předstupují před
národ, aby jej s ustaraným výrazem ujišťovali o obecných pravdách a o tom,
že jedině díky jim a jejich politické straně se dosud země točí a slunce
svítí. Nevím, zda si ještě někdo vzpomene na po letech stále pravdivější
divadelní hru našeho největšího prognostika Milana Uhdeho "Král Vávra". Těm
mladším, co neznají i těm co již zapomněli vřele doporučuji osvěžení paměti.
Pokud vím, vyšlo i tiskem.
Jenže komedie pomalu končí a začíná jít do tuhého. Podniky přestávají
vyplácet mzdy a na všech stranách se zřeteně projevují známky hlubokého
úpadku. Příznivé statistiky a uklidňující předpovědi principála našeho
politického cirkusu na tom nic nezmění. Skutečnost je bohužel trochu jiná.
Nejsem profesí ekonom, ale podnikatel.Takže z nouze i ekonom. Nemusím číst
noviny, abych viděl, že všude v průmyslu, ve stavebnictví i v zemědělství
chybí peníze. Někde jsem četl, že t.zv. prvotní platební neschopnost činí v
našem hospodářství asi 60 miliard Kč. Jenže už nikdo patrně nespočítá, kolik
činí t.zv. druhotná platební neschopnost, která je tou prvotní vyvolaná a
kolik zdravých a za normálních podmínek prosperujících firem se každoročně (
a stále častěji a více) dostává do problémů tím, že za svoji práci nedostává
zaplaceno. Pro velkou část malých či středních firem může být nezaplacená
větší zakázka katastrofou, která je přivede ke krachu. Zvláště, pokud mají
bankovní úvěr. Vždyť ještě před rokem byly tyto úvěry poskytovány s 15 - 18
% zúročením. A jenom málokterá firma může v souč. době počítat se ziskem,
který by umožňoval takový úvěr splácet i v případě, že má všechny tržby v
pořádku splacené. Když vám k tomu ještě každý třetí či čtvrtý zákazník
nezaplatí, případně když vám vypadne větší zákazník s milionovou částkou,
jste před úpadkem během několika měsíců.
To nejsou teorie našich ministrů. To je holá realita, kterou nelze předejít
žádným opatřením. Císařské rady o vybírání záloh předem či o platbách za
materiál může rozdávat jenom člověk, který vůbec neví, co to je konkurence a
jak to dnes např. ve stavebnictví vypadá. Nejlepší na tom je ovšem
skutečnost, že hlavní příčinu všichni potentáti znají už pěkných pár let -
špatná legislativa, nesmírně dlouhé lhůty u soudů a celková nevymahatelnost
práva. Kdykoliv poslouchám v TV nebo v rozhlase, jak o tom zase některý
papaláš rozšafně hovoří a diskutuje, jak jeho politická strana by s tím něco
udělala, kdyby ovšem nebyly ty druhé, zlé a nepřející, nebo o tom, že do
kompetence soudů oni nemohou mluvit, otvírá se mě kudla v kapse. Kdo jiný
může mluvit do zákonů než ti, kteří je dělají, kdo jiný může řešit dlouhé
soudní lhůty a vymáhání pohledávek než ti, kdo to mají tak říkajíc v
referátu.
Je levné říkat, že nedělají nic. Naopak, jsem pevně přesvědčen, že dělají
všechno co mohou. V tom to totiž je - i kdyby se rozkrájeli, nezmohou totiž
nic, protože špatný od základů je prostě celý systém. Nemohu naroubovat
jakékoliv smysluplné opatření na shnilou podnož starých komunistických
zákonů a vyhlášek a hlavně, nemohu se pohnout z místa v situaci, kdy skoro
celý národ zapomněl na to, co je to morálka a etika v podnikání i v celém
občanském životě. To je také důvod, proč v parlamentních volbách vždy
pohořely politické strany, které si vytkly do programu jako hlavní cíle
právě tyto atributy. Morálka a právo! Vzpomínáte na Alenu Hromádkovou, na
Josefa Kudláčka - ještě teď se jim většina lidí směje. A podívejte se, kolik
lidí je proti bombardování v Kosovu. To je také o morálce - špatný je
důsledek, příčiny mě nezajímají. Jenže v tom je to. Dokud lidi nebudou mít
pevně zafixováno přesvědčení, že lhát a podvádět se nemá, že se nesmí krást
a vraždit,za dluhy se musí platit, že si nesmím brát věci které mi nepatří -
a že když to udělám, tak dostanu rychle, ale opravdu rychle přes prsty a
příště už žádnou příležitost - tak se nic nezmění ani za sto let.
Nejsem žádný snílek ani moralista, jsem podnikatel a proto chci vědět od
odpovědných státních činitelů, poslanců, senátorů a od vlády, kterou jsem,
ač velmi nerad, prostřednictvím opoziční smlouvy volil - jak dlouho bude
ještě trvat, než bude v Čechách zvykem platit své dluhy ? A co proti tomu a
hlavně kdy s tím bude vláda, resp. stát něco dělat ?
V minulém týdnu byly plné noviny a TV, že dělníci v ČKD nedostali výplaty.
Ale tenhle stav přece důvěrně zná většina menších podnikatelů, kteří nikdy
nevědí, jestli budou schopni zaplatit své lidí příští měsíc. Ne proto, že
jsou neschopní, ale proto, že nikdy nevědí, zda jim zákazník skutečně
zaplatí. A proč po nás tedy stát chce, abychom platili daně, když není
schopen zaručit ani ty nejzákladnější funkce, které by nám měli umožnit,
abychom si na ty daně vydělali ?
To není chyba nějaké konkrétní politické strany. Tady prostě od začátku
chybí politická vůle. Situace je podle mého soudu taková, že všichni
odpovědní činitelé moc dobře vědí, že kdyby začali skutečně jednat, rozsype
se jim státní rozpočet jako domeček z karet. Jediná cesta, jak udělat
pořádek je totiž na opačném konci - ne u neplatičů, ale u státu a zákonů.
Jestliže stát uzákoní, že se budou daně platit jenom ze skutečně zaplacených
peněz, pak velmi rychle zjistí, že se daňové příjmy podstatně zmenší. Stát
totiž své problémy nakládá na záda podnikatelů a dělá, že se ho to netýká.
Své daně vybírá i z dluhů, z peněz, které podnikatel nikdy nedostal a je mu
vcelku jedno, jestli je je někdy dostane.
Vlastně - ani to mu není jedno, protože právě včera jsem se dozvěděl
nádherný výklad MF k výběru DPH. Totiž - pokud není zaplacena pohledávka
podnikateli ani během 3 let, bez ohledu na to, zda a jak ji vymáhá, je
povinen státu doplatit z takové pohledávky zpětně DPH, protože je vlastně
koncovým odběratelem. No není to vynikající nápad ? Jak můžeme chtít morálku
a etiku od podnikatelů, když jim jde stát s takovou sprosťárnou příkladem.
Neříkám, že to nemá logiku. Je to vlastně pravda a pokud bych seděl tři roky
v klidu a nestaral se o to, zda své peníze dostanu nebo ne, byl bych správně
potrestán za nečinnost. Ale tohle není přece chyba podnikatele - to je chyba
státu, který prostě není schopen zajistit podmínky k podnikání, přes všechny
ty nesmyslné řeči o podpoře, kterou tomu věnuje. A aby to dovršil, trestá za
svou vlastní nemohoucnost ty, kteří ho svými daněmi platí.
Ačkoliv - když tak o tom přemýšlím, i v tom má pravdu, je to přece naše
chyba, že jsme tyto lidi zvolili, dobře nám tak. Jenže koho mám vlastně
volit, když jsou všichni stejní ? Je úplně jedno, jaká partaj je právě u
vesla, žádná z těch, která je dnes v parlamentu není důvěryhodná a jediným
cílem těch nejsilnějších je snaha, znemožnit každé nové straně, aby se tam
mohla dostat a ohrozit jejích monopol.
Je jasné, že tyto vnitřní dluhy budou narůstat a jestliže se tomu brzy
neudělá přítrž, skončí to absolutním krachem hospodářství. Malé a střední
podniky postupně zahynou, protože z daňového hlediska budou sice aktivní a
ziskové, ve skutečnosti však nebudou mít z čeho další podnikání financovat.
To znamená ani vlastní technický rozvoj, aplikovaný výzkum a inovace. A to
znamená totální kolaps. Velké podniky to nevytrhnou a postupně upadneme do
stále většího marasmu. Leda že bychom žili v období druhého NEPu a celá věc
byla dávno dopředu naplánovaná. V určitou chvíli se pak řekne "soudruzi
dost." A šmytec. Ostatně - jak to tenkrát dopadlo s tzv. "nepmany " ?
Smysl celé této zmatené úvahy je myslím asi v tom: Prosím vás všechny, kteří
máte nějakou možnost, přestaňte už konečně pustě žvanit o tom, co se všechno
musí a co je třeba a skutečně udělejte alespoň ty základní změny v daňových
zákonech. Daně jen ze zaplacených peněz, tak, jak je to u fyzických osob v
jednoduchém účetnictví. Nic jiného není třeba měnit, státní aparát si ten
zbytek velice rychle vyřídí a projedná sám, jinak nebude mít ani na mzdy
státních úředníků.
Vím, že reakce bude spontánní a jistě se dozvím, jak to všechno nejde, že by
to nebylo systémové řešení a Evropská unie a já nevím co ještě. Určitě je to
pravda. Ale naše situace také není systémová, naše zákony nejsou standardní
a nežijeme v růžové zahradě. A jestli se to rychle nezmění, za několik
měsíců či let to už nebude možné.
