Jednání o Kosovu v pondělí večer zdrželo Rusko

Co je nového v České republice

Vazeny pane Culiku,

kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

V Producers' Guidelines BBC se praví:

A product or service must never be included in sound or vision in return for cash, services or any consideration in kind. This is product placement and is expressly forbidden in BBC programmes. References to trade or brand names of goods or services should be kept to a minimum and made only if they are editorially justifiable. There must be no element of plugging. The BBC broadcasts much information derived from other organisations. Proper acknowledgment should be given to the source of the information, whilst avoiding advertising or "plugging".

Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného. To je tzv. product placement a v pořadech BBC je výslovně zakázán. Zmínky o obchodních názvech či značkách zboží či služeb musejí být jen minimální a mohou se vyskytovat ve vysílání pouze, pokud je to redakčně ospravedlnitelné. Tyto zmínky nesmějí obsahovat žádný prvek reklamy. Pořady BBC přejímají mnoho informací od jiných organizací. Zdroj informací musí být řádně uveden, ale je nepřípustné ho inzerovat a dělat mu reklamu.

Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.

Pripojeni stoji od 50 haleru do 2 Kc za minutu, s obcerstvenim.

Czech Embassy in Washington, DC

Pane Culiku,

jsem rad, ze jako clen PEN klubu jste zverejnil tento tyden kratkou zpravu o stehovani kancelare PENu v Praze.

V utery se konala (na starem miste ve Valdstejske jizdarne) tiskova konference. Hovorilo se tam i o tom, ze Cesky PEN klub ma noveho generalniho sponzora, kterym se stal ICZ holding (materska firma Internet servisu, ICZ, SA&S a dalsich spolecnosti). Vice informaci o ICZ holdingu naleznete na http://www.icz.cz, text tiskove zpravy PEN klubu pak naleznete na http://www.icz.cz/ospolecnosti.htm - kde najdete i fotografie z uterni tiskove konference.

Sponzorstvi PEN klubu je poslednim a z financniho hlediska nejvyznamnejsim pocinem ICZ holdingu v oblasti sponzorovani kulturnich akci a organizaci, ktere mohou vyraznym a zasadnim zpusobem obohatit obsah cesky psane casti site Internet. Po Galerii Artforum (www.gallery.cz), Neviditelnem psovi (http://pes.eunet.cz), Britskych listech, elektronickych verzich casopisu Nadace M.J. Stranskeho, festivalu Tanec Praha a dalsich akcich se nyni dostavame diky pomoci PEN klubu k moznosti postupne zpristupnovat informace o ceske literature, ukazky z vyznamnych del a pomoci pri startu novych slibnych autoru. Do tohoto ramce zapadaji i nase nove aktivity v oblasti publikaci na CD-ROM (Svejk, ktereho cte Jan Werich, Nepil, pripravuji se dalsi), ktere jsou dnes soustredeny ve firme D-Data media.

Jmenuji se ... a studuji anglictinu na ... college v .... Nahodou jsem na Internetu zahlidla vase jmeno a zacetla jsem se do zprav. Je bezvadne, ze neco takoveho existuje, jsou tu sice takove veci, jako Mlada fronta dnes v anglictine, ale neni to kompletni, spis jen povrchni zpravy. Vec, ktera me momentalne extremne zajima je, jak dlouho to bude trvat, nez se Ceska republika dostane do EU? Bude to znamenat, ze student napriklad v Britanii si na zivobyti bude moct privydelavat? V soucasne dobe je nemyslitelne, aby si ceska holka nasla jinou praci nez au-pair, jinak totiz riskuje being illegal, coz se prave ted deje mne. Neda se s tim neco delat? Myslim vseobecne, prece do NATO uz jsme vstoupili, ne?Co nam stoji v ceste, abychom se stali cleny EU? Ja si uvedomuji, ze tohle je jen jedna stranka veci, ale verte mi, neni lehke se protloukat s par librama v kapse, dluzit za najemny, nenajit praci a porad je tu neustala pritomnost strachu, ze se do toho vlozi imigracni. Ja uz mam nastesti je dva tydny,po poslednich zkouskach se vracim domu, ale nejsem prvni ani posledni a znam pripady, kdy to skoncilo na drogach a prostituci. A zacalo to studiem anglictiny...

Jen takový nápad: co by se stalo, kdyby česká vláda začala i prostřednictvím sdělovacích prostředků vyvíjet na Evropskou unii nátlak, že když se tedy má tolik přizpůsobovat EU, nemohla by EU podat asociačním zemím pomocnou ruku tím, že by mladým lidem z těchto zemí umožnila v nich studovat? Vždyť jsou tyto zákazy do nebe volající! - Jsem si docela jist, že kdyby se využili schopní odborníci na publicitu, i britské sdělovací prostředky by tuto záležitost podpořily. Jde-li o začleňování střední Evropy do EU, tak ať se to dělá seriózně. Co víc může těmto zemím pomoci než mít na Západě vyškolené mladé lidi! - Martin Madera k tomu z Cambridge poznamenává, že zahraniční studenti v Británii smějí částečně pracovat, potíž je ale získat to stipendium anebo těch cca 15000 liber ročně (asi 900 000 Kč), které vás dohromady stojí vysokoškolské studium v Británii. . K tomu ale též příspěvek Milana Šmída v dnešních BL. (JČ)

Jene,

chtel bych vas upozornit na aktivity ceskych lesbicek na internetu pokud vas to bude zajimat, podivejte se na adresy

http://www.lama-web.cz/llk/

http://members.tripod.com/elza2829/

Podle mne muze byt internet idealni misto pro navazovani vzajemnych kontaktu mezi lesbickami -- v CR maji jen malo prilezitosti ke vzajemnemu poznavani a vetsina z nich celkem pochopitelne i malo odvahy ke coming-outu. Najdete zpusob, jak tomu pomoci v Britskych listech?

Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

• Rozhovory o Kosovu jsou v krizi

• Překážky při realizaci mírového plánu (BBC)

• Kosovo bude demokratickou součástí demokratické Jugoslávie (britský ministr obrany)

• Srbové se vykrucují a nechtějí realizovat mírový plán NATO

• Bělehrad: Miloševič mlčí (Robert Fisk, Independent on Sunday

• Bělehrad: Válka končí, strach však trvá (John Simpson, BBC)

• Vojenská strategie: Pane Blaire, už nikdy takto neriskujte (Sunday Telegraph)

• Válka o Kosovo se vedla kvůli Osvětimi. Stejně ale to chápe jen půl světa (Observer)

• Kosovo: Jak došlo minulý týden k dohodě v Stalinově dače (Guardian)

• Mocné bombardování (Jonathan Eyal)

• Jugoslávie kapitulovala - Srbsko přijalo mírový plán

• Kosovo - buďme přesní (Ivan Hoffman, Radiožurnál)

• Kosovo - proč se vedla tato válka (Jan Němec)

• Ještě předtím: Jugoslávie - světový soud promarnil šanci (Guardian)

• Národnost - odraz specifického místa zemského povrchu? (Kostas Zgafas)

• Křižovatky kosovských pohledů (František Roček)

• Obava z islámu? (František Roček)

• Co si myslí o Kosovu na Středním Východě (Miloš Kaláb)

• Nová odhodlanost v Bělehradě (Robert Fisk)

• Británie: Protesty proti bombardování (Guardian)

• Propagandistická válka NATO (Living Marxism)

• Hrůza vybombardovaného srbského sanatoria (Robert Fisk)

• Srbští vojáci "vraždí celé rodiny" (Independent)

• Co si Češi myslí o válce v Jugoslávii (Jan Čulík pro deník Gazeta wyborcza)

• Vyjednávání s Miloševičem (Guardian)

Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.

Výběr textů z posledních dní:

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Eduard Vašátko

Jenže komedie pomalu končí a  začíná jít do tuhého. Podniky přestávají vyplácet mzdy a  na všech stranách se zřeteně projevují známky hlubokého úpadku. Příznivé statistiky a  uklidňující předpovědi principála našeho politického cirkusu na tom nic nezmění. Skutečnost je bohužel trochu jiná.

Nejsem profesí ekonom, ale podnikatel.Takže z  nouze i ekonom. Nemusím číst noviny, abych viděl, že všude v průmyslu, ve stavebnictví i v zemědělství chybí peníze. Někde jsem četl, že t.zv. prvotní platební neschopnost činí v našem hospodářství asi 60 miliard Kč. Jenže už nikdo patrně nespočítá, kolik činí t.zv. druhotná platební neschopnost, která je tou prvotní vyvolaná a kolik zdravých a za normálních podmínek prosperujících firem se každoročně ( a stále častěji a více) dostává do problémů tím, že za svoji práci nedostává zaplaceno. Pro velkou část malých či středních firem může být nezaplacená větší zakázka katastrofou, která je přivede ke krachu. Zvláště, pokud mají bankovní úvěr. Vždyť ještě před rokem byly tyto úvěry poskytovány s 15 - 18 % zúročením. A jenom málokterá firma může v souč. době počítat se ziskem, který by umožňoval takový úvěr splácet i v případě, že má všechny tržby v pořádku splacené. Když vám k tomu ještě každý třetí či čtvrtý zákazník nezaplatí, případně když vám vypadne větší zákazník s milionovou částkou, jste před úpadkem během několika měsíců.

To nejsou teorie našich ministrů. To je holá realita, kterou nelze předejít žádným opatřením. Císařské rady o vybírání záloh předem či o  platbách za materiál může rozdávat jenom člověk, který vůbec neví, co to je konkurence a jak to dnes např. ve stavebnictví vypadá. Nejlepší na  tom je ovšem skutečnost, že hlavní příčinu všichni potentáti znají už pěkných pár let - špatná legislativa, nesmírně dlouhé lhůty u soudů a celková nevymahatelnost práva. Kdykoliv poslouchám v TV nebo v rozhlase, jak o tom zase některý papaláš rozšafně hovoří a diskutuje, jak jeho politická strana by s tím něco udělala, kdyby ovšem nebyly ty druhé, zlé a nepřející, nebo o  tom, že do kompetence soudů oni nemohou mluvit, otvírá se mě kudla v  kapse. Kdo jiný může mluvit do zákonů než ti, kteří je dělají, kdo jiný může řešit dlouhé soudní lhůty a vymáhání pohledávek než ti, kdo to mají tak říkajíc v referátu.

Je levné říkat, že nedělají nic. Naopak, jsem pevně přesvědčen, že dělají všechno co mohou. V  tom to totiž je - i kdyby se rozkrájeli, nezmohou totiž nic, protože špatný od základů je prostě celý systém. Nemohu naroubovat jakékoliv smysluplné opatření na  shnilou podnož starých komunistických zákonů a  vyhlášek a hlavně, nemohu se pohnout z místa v situaci, kdy skoro celý národ zapomněl na to, co je to morálka a etika v podnikání i v celém občanském životě. To je také důvod, proč v  parlamentních volbách vždy pohořely politické strany, které si vytkly do programu jako hlavní cíle právě tyto atributy. Morálka a právo! Vzpomínáte na  Alenu Hromádkovou, na Josefa Kudláčka - ještě teď se jim většina lidí směje. A podívejte se, kolik lidí je proti bombardování v Kosovu. To je také o  morálce - špatný je důsledek, příčiny mě nezajímají. Jenže v tom je to. Dokud lidi nebudou mít pevně zafixováno přesvědčení, že lhát a podvádět se nemá, že se nesmí krást a vraždit,za dluhy se musí platit, že si nesmím brát věci které mi nepatří - a že když to udělám, tak dostanu rychle, ale opravdu rychle přes prsty a příště už žádnou příležitost - tak se nic nezmění ani za  sto let.

Nejsem žádný snílek ani moralista, jsem podnikatel a proto chci vědět od odpovědných státních činitelů, poslanců, senátorů a  od vlády, kterou jsem, ač velmi nerad, prostřednictvím opoziční smlouvy volil - jak dlouho bude ještě trvat, než bude v Čechách zvykem platit své dluhy ? A co proti tomu a hlavně kdy s tím bude vláda, resp. stát něco dělat ?

V minulém týdnu byly plné noviny a TV, že dělníci v ČKD nedostali výplaty. Ale tenhle stav přece důvěrně zná většina menších podnikatelů, kteří nikdy nevědí, jestli budou schopni zaplatit své lidí příští měsíc. Ne proto, že jsou neschopní, ale proto, že nikdy nevědí, zda jim zákazník skutečně zaplatí. A proč po nás tedy stát chce, abychom platili daně, když není schopen zaručit ani ty nejzákladnější funkce, které by nám měli umožnit, abychom si na ty daně vydělali ?

To není chyba nějaké konkrétní politické strany. Tady prostě od začátku chybí politická vůle. Situace je podle mého soudu taková, že všichni odpovědní činitelé moc dobře vědí, že kdyby začali skutečně jednat, rozsype se jim státní rozpočet jako domeček z  karet. Jediná cesta, jak udělat pořádek je totiž na opačném konci - ne u neplatičů, ale u státu a zákonů. Jestliže stát uzákoní, že se budou daně platit jenom ze skutečně zaplacených peněz, pak velmi rychle zjistí, že se daňové příjmy podstatně zmenší. Stát totiž své problémy nakládá na záda podnikatelů a dělá, že se ho to netýká. Své daně vybírá i  z dluhů, z peněz, které podnikatel nikdy nedostal a je mu vcelku jedno, jestli je je někdy dostane.

Vlastně - ani to mu není jedno, protože právě včera jsem se dozvěděl nádherný výklad MF k  výběru DPH. Totiž - pokud není zaplacena pohledávka podnikateli ani během 3 let, bez ohledu na  to, zda a jak ji vymáhá, je povinen státu doplatit z  takové pohledávky zpětně DPH, protože je vlastně koncovým odběratelem. No není to vynikající nápad ? Jak můžeme chtít morálku a etiku od podnikatelů, když jim jde stát s takovou sprosťárnou příkladem. Neříkám, že to nemá logiku. Je to vlastně pravda a pokud bych seděl tři roky v klidu a nestaral se o to, zda své peníze dostanu nebo ne, byl bych správně potrestán za nečinnost. Ale tohle není přece chyba podnikatele - to je chyba státu, který prostě není schopen zajistit podmínky k podnikání, přes všechny ty nesmyslné řeči o podpoře, kterou tomu věnuje. A aby to dovršil, trestá za svou vlastní nemohoucnost ty, kteří ho svými daněmi platí.

Ačkoliv - když tak o tom přemýšlím, i v tom má pravdu, je to přece naše chyba, že jsme tyto lidi zvolili, dobře nám tak. Jenže koho mám vlastně volit, když jsou všichni stejní ? Je úplně jedno, jaká partaj je právě u vesla, žádná z těch, která je dnes v  parlamentu není důvěryhodná a jediným cílem těch nejsilnějších je snaha, znemožnit každé nové straně, aby se tam mohla dostat a ohrozit jejích monopol.

Je jasné, že tyto vnitřní dluhy budou narůstat a  jestliže se tomu brzy neudělá přítrž, skončí to absolutním krachem hospodářství. Malé a střední podniky postupně zahynou, protože z daňového hlediska budou sice aktivní a ziskové, ve skutečnosti však nebudou mít z čeho další podnikání financovat. To znamená ani vlastní technický rozvoj, aplikovaný výzkum a inovace. A to znamená totální kolaps. Velké podniky to nevytrhnou a postupně upadneme do stále většího marasmu. Leda že bychom žili v období druhého NEPu a celá věc byla dávno dopředu naplánovaná. V  určitou chvíli se pak řekne "soudruzi dost." A šmytec. Ostatně - jak to tenkrát dopadlo s tzv. "nepmany " ?

Smysl celé této zmatené úvahy je myslím asi v tom: Prosím vás všechny, kteří máte nějakou možnost, přestaňte už konečně pustě žvanit o tom, co se všechno musí a co je třeba a skutečně udělejte alespoň ty základní změny v daňových zákonech. Daně jen ze zaplacených peněz, tak, jak je to u fyzických osob v jednoduchém účetnictví. Nic jiného není třeba měnit, státní aparát si ten zbytek velice rychle vyřídí a projedná sám, jinak nebude mít ani na mzdy státních úředníků.

Vím, že reakce bude spontánní a jistě se dozvím, jak to všechno nejde, že by to nebylo systémové řešení a Evropská unie a já nevím co ještě. Určitě je to pravda. Ale naše situace také není systémová, naše zákony nejsou standardní a nežijeme v  růžové zahradě. A jestli se to rychle nezmění, za několik měsíců či let to už nebude možné.

Eduard Vašátko

Petr Vařeka

Obcas pisu do novin (nejcasteji do internetoveho deniku "Britske Listy") clanky na ruzna obecna temata (o jaderne energetice, o balkanske krizi apod.) a zpravidla mivam zabrany, abych se rozepisoval o neprizni osudu, ktera tu a tam postihne moji malickost. A kdyz uz tak vyjimecne ucinim, delam to proto, ze jsem presvedcen o poucnosti mych prihod pro ctenare.

Do 31. 12. 1995 jsem pracoval v sekci informatiky v Sokolovske Uhelne a.s (dale SU a.s.) jako programator analytik, kde jsem mel mimo jine na starosti udrzbu programu pro podnikovou sporitelnu (jehoz jsem autorem). V lednu nasledujiciho roku mne a memu kolegovi tehdejsi sekcni vedouci navrhl, ze bychom mohli svou praci vykonavat pod hlavickou firmy Digitis a.s., coz by pro nas melo podstatny financni efekt, kterazto myslenka se nam obema zamlouvala.

Zacatkem roku tedy byla s nami sepsana prislusna dohoda (s vedomim divizniho sefa), ktera byla navenek prezentovana jako snaha zajistit udrzbu dulezitych uloh platovou stabilizaci zodpovednych pracovniku, ponevadz dle podnikovych smernic jsme nemohli byt odpovidajicim zpusobem ohodnoceni. K teto dohode jsme si vymohli dodatek, podle ktereho by nam mel byt umoznen navrat do SU a.s. v pripade nami nezavinenoho krachu zamestnaneckeho pomeru u Digitisu.

Od 1. 1. jsme se tak stali zamestnanci fy Digitis a.s., ktera nas platila z castky, kterou inkasovala za nami provadenou udrzbu uloh. Tato spoluprace probihala k vsestranne spokojenosti az do roku 1998.

Mezitim co jsme byli "uklizeni", se nase byvale pracoviste restrukturalizovalo podstatnym zpusobem; doslo k vymene sekcniho sefa, prijeti novych pracovniku, nakupu novych pocitacu a vzniku nove koncepce informacniho systemu. V prubehu minuleho jsme byli castokrat kontaktovani za ucelem ziskavani informaci analytickeho charakteru tykajicich se nasich programu. Na konci minuleho roku doslo k rozmisce mezi SU a.s. a Digitisem ohledne vyse mesicne splatne castky za udrzbu programu.

Vysledkem bylo, ze SU a.s. vypovedela smlouvu k 31. 12. lonskeho roku s ucinnosti od 1. 8. tohoto roku, coz nas vedlo k tomu, ze jsme iniciovali schuzku s diviznim a novym sekcnim vedoucim, na ktere jsme si chteli overit, zda nas SU a.s. od srpna zamestna.

Avsak zde jsme se dozvedeli, ze soucasna personalni politika to vylucuje a dale to, ze dodatek k dohode o rozvazani pracovni smlouvy z roku 1998 nema pravni ucinnost a ze se navic tykal jen udrzby programu na starych serverech.

Bylo nam vrele doporuceno, at si nekde shanime misto (coz delam dosud). Argumentoval jsem tim, ze to vnimam jako prohresek proti duchu smlouvy; my jsme se prece do zadneho Digitisu necpali a kdybychom nepodlehli lakani v lednu 1996, s nejvyssi pravdepodobnosti bychom byli dale zamestnanci SU a.s. a podileli se na nove koncepci rozvoje informacniho systemu.

Avsak na toto nebyl bran zretel, a tak jsem prerusil analytickou spolupraci na novem alternativnim programu pro podnikovou sporitelnu (coz ostatne ani nebyla napln me prace), ponevadz jsem pochopil vyznam slovesa "spolupracovati" vcetne vsech jemnosti.

P.S.: V cervnu jsem se dozvedel o volnem miste v SU a.s., ktere by odpovidalo mym schopnostem. Pri dotazu na moznost zamestnani mi vsak bylo sdeleno, ze toto misto musi byt obsazeno v ramci vnitropodnikoveho presunu pracovnich sil a ze ja jsem pokladan za "prespolniho".

Vít Novotný

Na vypisu od banky, ve kterem mam uz radu let ucet - Ceske sporitelny - jsem nedavno dostal drobne upozorneni, ze od 1.4.1999 se meni sazby pro vedeni sporozirovych uctu. Sporitelna se nenamahala, stejne jako pri minulych zvysenich sazeb, informovat me pisemne, jake zmeny sazebniku Sporitelna chysta. Je to trochu nezdvorile od banky, ktera si me chce udrzet jako klienta, informovat takhle neuplne. Ale budiz.

Sporitelna alespon zverejnila nove sazby v novinach. Uvedu jen nektere poplatky, nezminuji napriklad poplatky za kazde vybrani penez z bankomatu ci za vybirani penez u prepazky. Cena za ucetni polozky u sporoziroveho uctu se zvysuje z 3,50 na 4,00 Kc, cena za vyhotoveni o odeslani mesicniho vypisu postou roste z 8 na 9 Kc (navic se plati 90 Kc rocne za vedeni uctu), cena za vydani nejjednodussi vyberove karty Trend se zvysuje ze 150 na 170 Kc, a tak dale.

Protoze se mi podobne zvysovani sazeb nelibi, zavolal jsem do dalsich bank, a zjistil jsem, ze u nich nejsou sazby o nic mensi. Prekvapilo me to, mozna proto, ze v Cesku jsem pobyval za poslednich pet let jen prilezitostne. Pro priklad uvadim sazby dalsich dvou bank. Komercni banka si uctuje 4 Kc za ucetni polozku uvnitr Komercni banky a 6 Kc za polozku, kdy transakce probiha s jinou bankou, 15 Kc za odeslani mesicniho vypisu, a cena za vydani karty je 200 Kc.

U Investicni a postovni banky jsou poplatky nasledujici: Cena za ucetni polozku u transkace uvnitr IPB je 3,50 Kc, u transakci s jinymi bankami je to 4,50 Kc, poplatek za zasilani mesicniho vypisu je 25 Kc, a cena za vydani nejjednodussi karty je 350 Kc.

Vyse uvedene udaje zdanlive nejsou prekvapujici, "vzdyt ty banky se musi nejak zivit". Jsou ale prekvapujici u nekoho, kdo vi, kolik to stoji mit osobni ucet u banky v nekterych jinych zemich. Jako priklad uvadim polozky u Bank of America, Sanwa Bank, a Royal Bank of Scotland, u kterych jsem mel nebo mam osobni ucet. Je to jednoduchy vycet, a je u vsech bank stejny. Sazby jsou 0 UDS (BP) za ucetni polozku, 0 USD (BP) za odeslani mesicniho uctu, 0 USD (BP) za vedeni uctu, 0 USD (BP) za vydani karty, 0 USD (BP) za vybrani penez u bankomatu ci u prepazky. Shrnuto, zakaznik neplati nic. Americke a skotske banky jsou vdecne uz za to, ze klient se rozhodne ulozit si u nich sve penize. Nevim o zadne bance v techto zemich, ktera by sve klienty otravovala jeste nejakymi poplatky, jako to cini ceske banky.

Muj dojem z prehledu poplatku u tri ceskych bank je nekolikery. Za prve, vypada to ze vyse zminene banky, jez dohromady jiste zaujimaji obrovsky podil na ceskem trhu s osobnimi ucty, spolu uzavrely dohodu o tom, ze budou uctovat klientum urcite polozky, za ktere se v jinych zemich vubec neplati. Drobni klienti nejsou motivovani jit jinam, jednak proto, ze mensi ceske banky nemaji tak rozvinutou sit bankovnich automatu, a jednak proto, ze po padech mnoha mensich soukromych bank se klienti obavaji ulozit penize do jinych nez polostatnich bankovnich kolosu. Drobni klienti takto doplaceji na spatnou situaci ceskeho bankovniho sektoru, a na monopolizaci trhu nekolika bankami. Take zrejme sponzoruji relativne vysoke platy v bankovnictvi.

Za druhe, obavam se, ze timto zpusobem si banky nahrazuji ztraty z uveru, kdy podvodne nebo z neznalosti pujcovaly lidem, u nichz vedely nebo aspon mohly tusit, ze uver nikdy nesplati.

Pokud se jedna o pripadnou umluvu ceskych bank, myslim si, ze Urad pro hospodarskou soutez by mel zacit zkoumat, zda nedoslo ke kartelove dohode. Pokud jde o spatne uvery, zname vyjadreni policie, ze podvodne jednani pri poskytovani uveru se velmi tezko dokazuje. Zrejme se s tim bohuzel budeme muset smirit.

Nedomnivam se, ze po privatizaci bank by nastalo odstraneni neobvyklych klientskych poplatku. Dnesni velke banky, byt zprivatizovane, by zaujimaly stale tentyz prakticky monopol na bankovni sluzby drobnym klientum, a mohly se stale tajne domlouvat na vysi poplatku. PS Kdyz jsem tento prispevek dokoncoval, vsiml jsem si clanku v Lidovych novinach: Evropska komise setri, zda osm bank v zemich Evropske unie tajne nejednalo o stanoveni vyse poplatku pri smenovani penez, tak aby mezi sebou nesoutezily. Takova dohoda by poskozovala zakazniky.

Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

To řešení má anglický název "standstill agreement". V češtině to tak dobře nezní - myslí se tím smlouva o dočasném uspořádání právních vztahů.

I v minulých vládách bylo pár lidí, kteří ovládali angličtinu a je tedy mrzuté, že je řešení pomocí standstill agreement nenapadlo.

Předseda vlády včera v Plzni hovořil jak s novým menežmentem, o kterém se domnívá, že je realističtější než ten předchozí, s věřitelským výborem, tedy se zástupci bank, kteří ho ujistili, že se věci daly do pohybu, a konečně s odboráři, kteří nesdílejí optimismus svých šéfů a rozcházejí se s nimi v otázce strategického partnera, budoucnosti některých provozů a v objemech uzavřených zakázek, vlastně tedy ve všem.

Odborářům premiér řekl, že není možné lít do firmy peníze jako do černé díry. Nicméně je zde záležitost se standstill agreementem, která Škodovce otevírá cestu alespoň ke krátkodobým úvěrům, tedy přeci jen k penězům.

Když se najde dobré řešení, nabízí se ho zobecnit.

Standstill agreement je možná výzvou pro Zetor, či Chemapol a třeba i pro Tatru. Menší standstill agreementy by pak třeba mohly cestu k úvěrům otevřít i pro střední podnikatele a úplně drobné živnostníky.

Dočasně uspořádat právní vztahy by totiž bylo užitečné všude.

A samozřejmě nejlepší by bylo uspořádat právní vztahy natrvalo. Už dlouho se hovoří o tom, že místo garantování úvěrů by stát měl spíše garantovat ty právní vztahy, respektive prostředí, ve kterém by se jim dařilo.

Někde se ovšem začít musí, na někom se nové know-how musí vyzkoušet. Pochybovači, kteří ve Škodovce místo schopných manažerů vidí tu černou díru, možná čeká šok. Standstill agreement je něco, s čím nepočítali ani ve snu.

Vysílá se ráno 8. června 1999.

František Roček

Květnový nesouhlas vlády s výstavbou keramického plotu v Matiční ulici byl pro Ústečany, znalé místní situace, absurdní. Na základě dokumentů, jež jsou k dispozici, vláda byla při rozhodování pod silným tlakem Petra Uhla, který využil Výbor CERD (Výbor pro odstranění rasové diskriminace) k prezentování svého pohledu na Matiční ulici.

Záporný obraz o problému Matiční ulice podpořil P. Uhl na  zasedání Výboru CERD 13. března 1999 v Ženevě. V zápisu z jednání se píše:

"... vystoupil p. Uhl s projevem, v němž vysvětlil ... historii vývoje situace v Matiční ulici, jednotlivé kroky vlády a své záležitosti a právní možnosti, k nímž se vláda uchýlí v případě faktické výstavby zdi, mj. uvedl následující skutečnosti: ... situace v Matiční není případem rasové segregace, ale porušováním důstojnosti dotčených osob, skrytou motivací usnesení místního obyvatelstva byla snaha získat hlasy v nadcházejících volbách (osobní názor p. Uhla)."

Tvrzení, že dochází k porušování důstojnosti lidí z Matiční, je právně pochybné a Uhlovo tvrzení o zdi jako snaze po získání hlasů před volbami je spekulací.

Již před volbami, na podzim 1997, občané požádali o výstavbu protihlukové bariéry a v návrhu rozpočtu městského obvodu na rok 1998 byly prostředky určené na zpracování projektové dokumentace pro výstavbu protihlukové bariéry.

Zastupitelstvo neštěmického městského obvodu 15. 9. 1998, bez ohledu na politickou příslušnost zastupitelů, stavbu schválilo. Protože výbor CERD neměl o problému dostatek informací, kvalifikovaný zástupce ČR mohl uvést informace na pravou míru. Naopak Uhl utvrdil výbor, že v Ústí dochází k porušování lidských práv.

Případ Matiční se stal pro výbor CERD nástrojem její politiky. Člen výboru R. de Gouttes (Francie) to přímo řekl, když (podle zápisu)

"uvedl, že český případ není ojedinělý, protože podobné problematické situace a rozhodnutí místních orgánů se rovněž vyskytují v jiných státech. Z hlediska projednávání před Výborem CERD je tak případ Matiční precedent. Pak se dotázal proč vláda nezahájila zákonnou proceduru, aby bylo zrušeno usnesení zastupitelstva, protože dle jeho názoru by zrušení rozhodnutí bylo potřebným signálem, že v dané otázce není možno přistoupit na kompromis, a že takovéto usnesení nebude napříště tolerováno."

Výborem CERD bylo negativní stanovisko vlády silně vyžadováno jako precendenční nástroj! Tento tlak potvrdil 30. května ministr zahraničí Jan Kavan v televizní debatě "Sedm dní". Prohlásil, že pokud by se vláda smířila se zdí, mělo by to v zahraniční krajně nepříznivý dopad.

Jiří Novák, Nezávislí

Protože tyto platby musí mít České dráhy zdokumentované, požaduje politické hnutí NEZ, aby byla jména těchto pracovníků zveřejněna. Předpokládáme. že jejich zaměstnavatelé z této situace vyvodí důsledky a jejich seriózní kolegové tak budou mít větší prostor pro objektivní informace.

V souvislosti s tímto případem je nutné pohlížet i na návrh tiskového zákona, který alespoň částečně odstraní možnost očerňování osob za úplatu.

Praha 3.6.1999

Ing. Jiří Novák

místopředseda NEZ

Jaroslav Teplý

O Kosovu píšeme čím dál tím víc a myslím, že se tím ztrácí přehled o základních věcech, navrhuji proto vrátit se k začátku akce NATO a pokusit se sjednotit alespoň na výchozích bodech, ke kterým je třeba zaujmout jasné a stručné stanovisko.

V nadpisu je válka s otazníkem, protože podle mého názoru to válka není. Nebyla vyhlášena a nemohou tedy mimo jiné platit pravidla pro válku platící jako třeba Ženevská konvence o zajatcích a pod. Když to není válka, co to tedy je? NATO je obranné společenství států a nemá tedy podle vlastních stanov právo vojensky zasahovat proti státu, který členem NATO není a jeho zájmy ani hospodářsky ani vojensky neohrožuje.

J. Jírovec napsal (BL 17.5.99, Perverzni komentáře Jiřího Jírovce?), že 18 právníků ze šesti zemí poslalo prokurátorce Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslavii, paní Louise Arbourové, podnět k vyšetřování zločinú, kterých se dopouštějí vedoucí politikové států NATO tím, že dali svým armádám pokyn k leteckému napadení Jugoslavie.

Otázka: Co bylo v tom podnětu a jak s ním naložila paní Arbourová? (je to otázka v prvé řadě pro JČ a J.Jírovce ; v jeho článku byl na ten podnět link, který jsem se vydal hledat do archivu BL, ale kdyz jsem ťukl na jeho článek, objevil se nějaký můj vlastní výplod).

Jiří Dienstbier, zmocněnec OSN pro lidská práva v Kosovu se podle LN 13.4.99 vyjádřil, že před vypuknutím "ostré" fáze konfliktu byla předložena dvě ultimata: jedno organisace NATO Miloševičovi a druhé Miloševičovo organisaci NATO a kosovským Albáncům, o kterém se nemluví.

Otázka: Zná někdo z čtenářů BL J. Dienstbiera, od kterého bychom znění onoho druhého ultimata mohli získat nebo ví někdo, jak se k němu jiným způsobem dostat? Bylo by jistě zajímavé si obě položit vedle sebe a porovnat je.

Západni media se o těchto dvou záležitostech nezmiňují, to je zřejmě věcí svobody tisku, není-liž pravda, ale my bychom tyto dokumenty a jejich osud potřebovali znát, abychom mohli odhadnout mezinárodně-právní podklad akce NATO a také její možný dosah a následky. To první by nám mohlo umožnit kromě přesnější charakterisace akce NATO i přidat další element k článku JČ o tom, co si myslí Češi o válce v Jugoslavii.

Jak je známo, kritisuje NATO vlažný postoj ČR k útoku NATO na Jugoslavii. Ovšem ČR podepsala smlouvu o členství v obranné organisaci a první věc, která se od ní požaduje, je zúčastnit se útoku na stát, který NATO vůbec neohrozil. To je věc, kterou Jan Čulík ve svém článku pro polský deník Gazeta wyborcza (BL 2.6.99) taktně opomněl. Píše, že "se špatně vede válka, když ji má společně vést 19 vlád. Stane se pak, že vojenské rozhodování upadne na úroveň nejprimitivnějšího konsensu". Opravdu válka nebo něco jiného, na př. snaha zachránit hrubými prostředky prestiž ohroženou hrubými politickými chybami? A ještě hůře se vede, jestliže dojednané stanovy a principy ratifikované parlamenty se prostě ignorují a rozpoutá akce , k níž se dodatečně presentuje na výroční schůzi rádoby právní či morální oprávnění sice zalité šampaňským, ale bez ratifikace a obvyklých procedur. Ve stejné době pérují zástupci EU ( v podstatě tytéž státy s jinou čepicí) většinou oprávněně české úřady pro nevyhovující stav právního systému ČR. Jak to jde dohromady? To by se mělo vysvětlit; já sám jsem před lety nazval právní kontinuitu polistopadového režimu s režimem komunistickým absolutní absurditou, protože sami komunisté nebrali své zákony nikdy vážně - vše se rozhodovalo na půdě strany a pokud to snad bylo v rozporu se zákonem, tím hůře pro zákon. (Polygon č. 8/1992)

Jedno je však nepochybné, akce NATO je dílem "pokrokářů", jak napsal komentátor Guardianu Hugo Young (BL 14.4.99), který cituje výrok Tony Blaira v časopise Newsweek, že je to první válka "pokrokářů", která dokazuje, že i oni jsou pevní v tom, že válku dovedou do kýženého cíle. Článek má ovšem velice případný titulek (nevím, od koho je, to by mohl vědět JČ) : Když jdou do války "pokrokáři", má to svá nebezpečí. Jedním je optimismus.

Typický pokrokář demokratických zemí je agresivní politický korekčník, který je vlastně obdobou autoimmunní nemoci lidského těla. To má t.zv. imunní systém, jehož funkcí je bránit tělo proti invasi mikroorganismů tvorbou protilátek. Za normálních okolností tato imunní reakce nemůže být namířena proti buňkám vlastního těla, ovšem v určitých případech udělají imunní buňky chybu a útočí na buňky, které měly chránit a tím dochází k autoimunním chorobám, jakou je na př. alergie. Nedávno uveřejněné výsledky výzkumu této nemoci ukazují, že imunní systém člověka žijícího v příliš čistém prostředí nemusí mít dostatek příležitosti k boji proti mikroorganismům a začne proto napadat buňky vlastního těla. Tento poznatek byl vyjádřen v informacích určených široké veřejnosti sloganem "trochu špíny neškodí".

Politický korekčník západních demokracií pochází často ze středních a vyšších vrstev společnosti, nemá materiální starosti, o válce neví vůbec nic a nemaje jiného cíle vybíjí svou agresivitu vnucováním svých chorobných zásad své společnosti, čímž ji rozkládá zevnitř, ale i případně i jiným zemím, pokud si to nechají líbit Svou destruktivní činnost halí vždy do vznešených frází. Počet a vliv politických korekčníků může posloužit jako dosti spolehlivý ukazatel degenerace společnosti v tom či onom státě. Jsou to lidé (m/ž), kterým jejich jestřábí agresivní povaha nedovoluje chladnokrevně analysovat nějakou situaci a posoudit dosah, následky a risika jejich jednání. Representují společenský směr , který Holanďané označují jako "weg met ons" neboli "pryč s námi". Asi to nějak souvisí s těmi čelními mozkovými laloky, jak to postuloval James Michael Howard.(BL 11.5.99) Před časem jsem náhodou zapnul televisi, která přenášela průběh jednání nějaké americké komise o Jugoslavii, právě v okamžiku, kdy paní Albrightová končila nějaké své exposé obvyklou zmínkou o Miloševičovi. Nikdo z účastníků, převážně civilně vypadajících mužů, si tehdy nedovolil říct: "Ale teta, co nám to pořád vykládáte o tom Miloševičovi, přece víte, že mezi etniky v bývalé Jugoslavii existuje hluboký antagonismus ve všech vrstvách společnosti a mimo to žádný jiný srbský president by nemohl podepsat smlouvu, kterou jsme předložili jeho delegaci v Rambouillet, protože by s ním zatočili sami Srbové!" (Já sám jsem se ze soukromého zdroje dověděl názor příslušníka holandské vojenské jednotky v Bosně. Byl konsternován hloubkou nenávisti mezi tamními etnickými skupinami a neviděl jinou možnost, než území isolovat a nechat "vyhnít").

Další otázka: věděla to paní Albrightová a ti členové komise nebo ne? Obě možné odpovědi nahánějí nezaujatým pozorovatelům hrůzu.

Korunu všemu nasadila pak shora zmíněná prokurátorka Louise Arbourová svou žalobou vznesenou proti Miloševičovi, jak vyplývá z přehledu týdeníku Observer, datovaného 30.5.99, který vyšel v BL 31.5. pod pozoruhodným názvem "Jestřábi cítí tyranovu krev".(Od koho je asi ten název ?)

Rozhodnutí Miloševiče obžalovat, píše Observer, -se všemi obrovskými důsledky- přijala, jak se zdá, nezávisle právě ona a byla si zřejmě vědoma, co její rozhodnutí znamená. (viz názor Jonathana Eyala, BL 28.5.99) Načasování tohoto rozhodnutí bylo podle Observeru naprosto explozívní. Rozhodnutí Arbourové bylo z Haagu předem prozrazeno ve středu, v den, kdy se chystal ruský vyjednavač Viktor Černomyrdin na své čtvrté a nejdůležitější setkání s prezidentem Miloševičem, aby ho přesvědčil, aby vpustil vojska NATO do Kosova.

Frustrovaný Černomyrdin si ve čtvrtek stěžoval: "Dnes jsme dospěli při vyjednávání do finiše, ale někdo potřeboval umístit na cestu překážky mírovému dialogu." Rusové se dotazovali, jak je možné, že byl spolehlivý partner Západu v bosenské válce najednou proměněn v páriu?

Když ve čtvrtek obžalobu Miloševiče a jeho čtyř kumpánů dvaapadesátiletá prokurátorka Arbourová zveřejnila, zaujala chladné a vzdorné stanovisko. "Svět je pro ně nyní daleko menší místo," konstatovala. Bylo to poprvé v historii, co byla vznesena obžaloba proti hlavě státu. Prudké a rozhodné (podle Observeru) paní Arbourové by tedy stály další dny, týdny či měsíce bombardování za tu rozkoš dostat Miloševiče před soud nebo, člověk nikdy neví, za citaci v Guinessově knize rekordů.

Závěrečná část přehledu Observeru mohla být pro čtenáře šokující. Paní Arbourová musela složitým způsobem použít špionážních informací, které ji poskytl z britské strany Robin Cook a z americké strany různé osoby a složky americké státní správy (CIA, DIA, State department, Pentagon,a j.) které kritisovaly presidenta Clintona a R. Holbrooka a které prý k předání informací nepotřebovaly svolení Bílého domu. Jeden činitel v Bílém domě vyjádřil názor, že doufá, že obžaloba Miloševiče "ochromí" diplomatické řešení, které vyjednalo Rusko. K tomu se hned připojila paní Albrightová prohlášením, že Miloševič nedostane imunitu a dodala "nevyjednáváme". Potud Observer.

A my? Je to skutečně zajímavý styl managementu, šéf, který vede nějakou politiku a jeho blízcí spolupracovníci poskytující bez jeho schválení či vědomí (???) třetím osobám velmi tajné informace , které mohou jeho politiku nabourat. Nemohl by v tom případě podle Jelcina okamžitě ty lidi vyházet? Nebo je to jen komedie, Clintonovi to vyhovuje, ale formálně se k tomu nechce nebo nesmí přiznat? Ale shrňme raději další české námitky proti akci NATO:

Risiko vzniku velkého konfliktu s Ruskem. Tvrdit, ze Rusko nebo to, co zbylo ze Sovětského svazu, už není prvořadou světovou velmocí je v určitém ohledu politická slabomyslnost . Rusko je teď nebezpečnější, než kdy předtím. NATO (nebo NATU?) se tam podařilo vyvolat velmi hlubokou vlnu antiamerikanismu, o moc se ucházejí duševně velmi nestabilní a nevypočítatelní jednotlivci v politicky i hospodářsky krisovém státě a o tom, pod jakou kontrolou je jejich obrovská zásoba jaderných zbraní, by se dalo úspěšně pochybovat.

Území, na kterém je možno - když dovolíte - provozovat (zatím) politicky korektní kratochvíle je omezeno jen na t.zv. západní země, cca 600 milionů obyvatel. Mimo ně to ovšem nejde. Reakce islamských zemí popsal M. Kaláb, já bych k tomu přidal prohlášení indického ministerského předsedy (1 miliarda obyv.?), podle něhož letecké útoky NATO ospravedlňují indické zkoušky jaderných zbraní provedené v minulém roce. (To jsem našel jen v teletextu jedné televisní stanice, nikoliv v novinách. Že by zase ta zpropadená svoboda tisku a informací?) Závody ve zbrojení se rozjedou ještě vyšší rychlostí. Bojovat proti proliferaci jaderných zbraní a vůbec proti zbrojení a předvést pak vojenskou demonstraci proti rovnocenně nevyzbrojenému malému státu, na to musí být opravdu politicky korektní strategický mozeček. Oficiální zdůvodnění akce , již značně problematické v politicky korektním pásmu, neplatí vůbec nic vně tohoto pásma. Tam mají o tom, co je právo či genocida názory zásadně odlišné. Kdo má zájem, ať si o tom pohovoří na př. s hochy od Talibanu nebo vzpomene na Pol Pota. Mezi "positivní" následky bych zařadil vyprávění jednoho krajana, který se vrátil z Etiopie a vyprávěl, jak místní lidé fascinovaně hleděli na televisní obrazovky a sledovali letecké nálety na Jugoslavii. Jejich vlastní válka s Eritreou jim přišla méně absurdní než válka ve vysněném ekonomickém ráji - Evropě. (Slovo 4.6.99, P. Nováček:Válka o Kosovo a třetí svět)

Další krok podlomení funkčnosti OSN a k jejímu zániku. P. Habala napsal ve PSU, že nezná lepší systém, jak odfiltrovat z politiky všechny čestné a inteligentní lidi, než demokracii (dnešní situace kolem Kosova mu dává plně za pravdu) a připojil obvyklé konstatování, že ovšem nějaký lepší systém zatím není. Podobně je tomu i s OSN. Je to organisace málo účinná, zkorumpovaná, jak se komu líbí, s tím plně souhlasím, ale zatím je to jediné forum, kde se dalo jednat , než se začalo střílet nebo i když se už začalo střílet. Pokud ji začnou i jiní obcházet podle vzoru NATO, mohli bychom ji jednou postrádat. Vysoce politicky korektní ale neudržitelné je tvrzení NATO, že jeho akce je legální, protože předchozí resoluce OSN požadovaly, aby Jugoslavie ukončila útlak civilistů v Kosovu a protože tyto resoluce hrozí "dalšími akcemi" , jestliže je Jugoslavie nesplní.(BL 4.6.99). Rada bezpečnosti na nikoho své pravomoci nepřenesla.

Nepřestane-li NATO s dosavadní arogancí a  bude- li se snažit zatlačit Srby ke zdi bezpodmínečné kapitulace, nelze vyloučit, že se Srbové pokusí přemlouvat třeba pomocí Semtexu civilní obyvatelstvo členských států NATO, aby se zbavilo politiků jako je Tony Blair, Robin Cook či paní Albrightová. Tento aspekt bych já rozhodně nepodceňoval. Proto bych těmto politikům naléhavě doporučil jednoduchý princip, který je nebo bylo možno si přečíst na některých vagonech ČSD: opatrně posunovat!

Kdysi se říkalo, že nejrychlejší cesta pro malý stát k hospodářskému vzestupu a blahobytu je prohrát válku s Amerikou. Vyjde to i tentokrát? Nevím, škody jsou obrovské. Ale jedno vím zcela jistě, řešení podstaty problému se nepohnulo od začátku bombardování ani o milimetr a nepohne se ani po zastavení vojenských akcí, protože problém je v populační explosi kosovských Albánců, kterou Miloševič nezavinil a NATO nedokáže utlumit. Znovu opakuju, co jsem už dříve napsal v BL. Bez ohledu na výsledek konfliktu se budou kosovští Albánci snažit "prosakovat" do bohatých zemí. Nedivil bych se , kdyby je NATO muselo (aspoň některé z nich) k návratu důrazně nutit. Mluvčí Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky v Ženevě K. Janowski už konstatoval stále častější neochotu kosovských Albánců odjet do bezpečných, ale méně vyspělých států, nez jsou západní země. Na náš vkus jsou lidé poněkud vybíraví, prohlásil (LN 4.6.99). Podle zprávy MF z 3.6.99 se prý ztrácejí ze záchytných středisek v Polsku. Jeden z mladších běženců vysvětloval, že "V Německu se dostává na dítě 50 marek denně, zatímco v Polsku jen sedm." Těch 50 mi připadá trochu moc, ale málo platné, ti Poláci vědí, jak na to.

4.6.99

Jaroslav Teplý

Miloš Kaláb

Dovedu si představit, že by takový titulek v českých novinách asi vedl k projevům prudkého nesouhlasu a k vášnivým reakcím. Rád bych se mýlil. Článek s tímto titulkem uveřejnil v novinách The Ottawa Citizen torontský spisovatel a rozhlasový komentátor George Jonas.

Začal jej poukazem na televizní 'speciál' tohoto týdne na stanici CNN, která ukazovala oslavu loňského Dne vzpomínek v USA. Všechno bylo přiměřené a důstojné až do chvíle, kdy na pódium vstoupil prezident Clinton. Ten této oslavy využil k tomu, aby vyzvedl příspěvek svůj a svých liberálních kolegů k válce na Balkáně. Prohlásil, že spojenci NATO bombardují Jugoslávii proto, aby odstranili režimy, které pronásledují lidi na základě toho, 'jakých bohoslužeb se účastní nebo kdo jsou jejich rodiče'. Problém s tímto prohlášením je podobný jako mají mnohé jiné projevy prezidenta Clintona, že totiž nejsou pravdivé.

Při vší montróznosti masakrů a vyhánění do exilu, etničtí Albánci v Kosovu nebyli masakrováni a vyháněni proto, že se účastnili jiných bohoslužeb nebo měli odlišné rodiče. Byli masakrováni a vyháněni proto, že bojovali proti Srbům o to, kdo bude vlastnit území. Pronásledování lidí za to, kdo byli jejich rodiče, prováděl Hitler deportací židů do Osvětimi a Stalin odesíláním kulaků do gulagů. Toto není případ Kosova.

Konflikt v té nešťastné zemi vzplál poté, co se jedna skupina, Albánci, rozhodla, že se stane pánem v tom, co považovala za svůj dům, a že toto tozhodnutí narazilo na úsilí jiné skupiny, Srbů, být pánem v domě, který také ona považovala za svůj vlastní.

Prezident Clinton se zmínil o morálce multikulturalismu. Problém je v tom, že celý svět nemůže kopírovat americký 'tavicí kotel' (melting pot). V žádném případě není vnucování tohoto modelu tříštivými bombami výrazem vyšší morálky. Je i další problém s logikou NATO. Člověk by mohl dávat přednost (a já ji dávám) státu, v němž náboženství a etnický původ nemají místo v politické organizaci země a jsou osobními atributy každého jednotlivého občana. Jenže hlásat nejprve, že země nemají být organizovány podle etnických hranic a potom požadovat samosprávu pro jednu skupinu na jediném základě etnického původu je příkladem rozporů. A to je právě to, co NATO požadovalo pro kosovské Albánce v Rambouillet - formu autonomie nebo nezávislosti. Je mi líto, ale toto přece není odmítání společnosti rozdělené podle etnických hranic! Toto je podpora jedné etnické skupiny na úkor jiné. Říká, že Albánci mohou použít své etnické většiny v Kosovu, aby potvrdili svou politickou identitu, ale Srbové to v Jugoslávii dělat nesmějí. Takže to, co se vnucuje Jugoslávii, není rozhodně multikulturalismus (pochybný, jak takový cíl může být tím, že je vynucován raketami o ploché dráze letu), ale etnický separatismus, pravý opak ostentativního ideálu pana Clintona a spol. Toto je to, co Hitler vnutil Československu v Mnichově, kdy použil etnického nacionalismu sudetských Němců k rozbití suverénního státu.

A potom tu je naše kanadská soudkyně Louise Arbourová. Poté, co veřejně uvažovala o stíhání vedoucích politiků NATO, naše chrabrá prokurátorka válečných zločinů u OSN se rozhodla 'místo toho' nebo 'nejprve' obvinit jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče a některé jeho kolegy. Můj dojem je, že spíš 'místo toho', protože prokurátoři válečných zločinů jsou něco jako supi. Jdou po těch, kteří se odloučili od stáda jako třeba starý generál Augusto Pinochet. I kdyby NATO utrpělo porážku, nebylo by dostatečně zraněno, aby navnadilo soudkyni Arbourovou, aby se vrhla na jeho vedoucí politiky.

Není tedy žádným překvapením, že první obviněnou hlavou státu je někdo jako pan Miloševič než takoví pachatelé zločinů proti lidskosti a to jak domácích tak exportovaných jako jsou vládnoucí špičky v Číně, Sýrii, Libyi, v Severní Koreji, Indonézii, Vietnamu nebo na Kubě a zejména irácký Saddam Poison Gas Hussein. Zpolitizované soudy podobně jako showbiz jsou ovládány momentální situací.

Argumentovalo se, že paní Arbourová nemůže stíhat asijské nebo středovýchodní válečné zločince, protože její mandát jakožto prokurátorky je omezen pouze na Jugoslávii a Rwandu-Burundi. Jak malicherná to sofistika! Jak to, že nevysvětlí, proč neobvinila chorvatského prezidenta Franjo Tudjmana, který napáchal v Krajině většinu z toho, co Miloševič napáchal v Kosovu? Ještě důležitější je otázka, jaký systém dává prokurátorům mandát jen pro vybrané oblasti. Představme si zemi, která by stíhala zločiny jen v určitých městech - například, že by Kanada šla po pachatelích loupeží jen v Moose Jaw! Hleďme se, máme tu nový světový řád!

Zastánci tribunálů pro válečné zločiny si myslí, že povyšují politiku na úroveň spravedlnosti. Je smutné, že opak je pravdou. Stahují spravedlnost dolů na úroveň politiky.

Na stejné straně byl přetištěn z britských novin The Times of London přibližně dvojnásobně rozsáhlejší článek Simona Jenkinse pod titulkem Pochybný mír. I tento článek rozebírá rétoriku kolem zločinnosti prezidenta Miloševiče mimo jiné důležité otázky. Vzhledem k tomu, že článek pochází ze země vydavatele Britských listů, milerád mu jej přenechávám pro překlad.

Miloš Kaláb, Kanada

Dalibor Žůrek

Tak nám skončila jedna válka. Srbové přistoupili na podmínky G 8, a zdá se bombardování skončí. Obě strany musely ustoupit, alespoň zatím. Nebude žádné referendum o budoucnosti Kosova, Kosovo bude autonomní, ale v Jugoslávii. Zdá se, že NATO bude jen v Kosovu, a ne v celé Jugoslávii. Víc toho zatím nevíme.

Co se dá čekat od budoucnosti ? Obávám se, že jen další exodus - tentokrát Srbů. Varianta, podle které srbské síly odejdou, a teprve pak vstoupí Nato, je vrcholně nešůastná. UCK bude dán k dispozici čas k vyhnání nebo vyvraždžní Srbů, případnž Kosovců, kteří se provinili buď spoluprací se Srby nebo tím, že byli přívrženci Rugovy. Další otázkou bude odzbrojení UCK. Opravdu to NATO myslí vážně ? Uvidíme. Další otázkou je účast Rusů. Jak se vyřeší otázka jejich velení - zda budou podléhat NATO, nebo ne.

Ukáže se, jak to bylo se zabíjením v Kosovu. Nepochybuji, že to bude jedna z věcí, které se NATO bude snažit udělat co nejdůkladněji. Uvidíme, zda, a nakolik byly zprávy pravdivé nebo nadsazené.

Zkušenosti z Bosny a nakonec i z Kosova dokazují, že mnoho zpráv je přehnanych, anebo zcela vymyšlenych. (viz zprávy o zabití Rugovy atd).

Rysují se další humanitární problémy. Co budou Kosovci dělat v totálně rozbité zemi ? Z čeho budou žít? Kosovo ani v době míru nebylo potravinově soběstačné - asi 40 % potravin se dováželo ze Srbska (Vojvodiny). Podaří se do zimy alespoň částečně opravit jejich domovy ? Bude možné rychle opravit rozbité elektrárny ? Budou se etničtí Albánci chtít vrátit ? Nedají přednost odchodu do jiných zemí, kde budou mít lepší životní podmínky i v uprchlických táborech než ve svych rozbitých domech ? Stejné problémy budou i v Srbsku. Podařilo se provést jarní práce a zasít ? Co s nezaměstnanými z podniků, které byly zničeny ? Bude následovat rozsáhlá emigrace ze Srbska ? Budeme se skládat na potravinovou pomoc Srbům? ( Evropská unie se může radovat - pravděpodobně se upotřebí draze skladované neprodejné potravinové přebytky, a dokonce je možné, že budou poskytnuty na půjčku, kterou ( snad ) někdy Srbsko splatí.).

Všechny prognózy jsou problematické. Obávám se, že přesně podle zákonů pana Parkinsona nastane nejhorší varianta. Hospodářská situace bude zlá. Navíc nedoufám, že NATO splní svou část smlouvy - již několikrát to neudělalo. Přes dohodu nakonec bude Kosovo vyčištěno od Srbů a odtrženo. Jen to asi nebude hned, ale s odstupem několika let. Jugoslávie zažije emigrační vlnu, a dlouhá léta se nepostaví na nohy. V krátké době se bude situace opakovat v Makedonii - UCK bude hledat nové angažmá.

Jsem přesvědčen, že to vše bylo zcela zbytečné. Jaky mělo smysl 70 dní bombardovat, a nakonec nabídnout mírnější podmínky než před bombardováním ? (žádné referendum, žádný pohyb NATO jednotek v Srbsku). Vzpomeňme si, Srbsko neodmítlo dohodu z Rambouillet, jen referendum po třech letech, a dále vojenskou část, podle které mělo trpět pohyby NATO po celém území Jugoslávie. Teď se zdá, že obě tyto části byly v detailech korigovány ve prospžch Srbů. Na tom se mohlo dojít k dohodě i bez bombardování. Ale NATO jednat nechtělo.

Poznámka JČ: Na odchodu všech srbských jednotek z Kosova a teprve pak příchodu NATO právě trvali o víkendu při jednání v Makedonii srbští generálové - NATO chce do Kosova vstupovat okamžitě s odchodem srbských jednotek.

Děti Země

4.6.1999

Včerejší přímá akce v Červeném lomu, během které Děti Země zablokovaly těžební činnost, skončila dohodou s ředitelem Policie Beroun o vyšetření zákonnosti těžby v chráněné oblasti. Na dnešek na desátou hodinu byla na králodvorskou policejní stanici svolána schůzka za účasti zástupců Správy CHKO Český kras, Báňského obvodního úřadu, referátu životního prostředí OkÚ v Berouně, firmy STAZ a Dětí Země. Iniciativní přístup Policie komentoval s povděkem Michal Štingl: “Vážím si, že policie nepovažuje tento případ pouze za nevýznamnou ztrátu času, ale snaží ho vyřešit."

Na dnešní schůzce potvrdil zástupce báňského úřadu Dr. Svoboda včerejší tvrzení Dětí Země, že v lomu byla prováděna hornická činnost bez povolení a proto závazným příkazem její provádění zakázal. Zástupci CHKO se zvláště ohradili proti provádění nepovolené skrývky, která jednoznačně předchází plošnému rozšíření lomu. “Byla skryta zemina o celkové ploše 3000 m2," upřesnil vedoucí Správy CHKO Mgr. Michael Pondělíček.

Ředitel berounské policie Pplk. Jerling slíbil, že bude prošetřeno, zda se firma STAZ dopustila trestného činu, nebo pouze přestupku ve věci nepovolené těžby. Druhé trestné oznámení bylo podáno přímo na majitele firmy STAZ Aleše Štolcbarta, který před řadou svědků během včerejší přímé akce vyhrožoval aktivistům Dětí Země zastřelením.

Zástupce firmy STAZ se sice zavázal, že do získání potřebných povolení je již v lomu zastaveno drcení a ostatní hornická činnost, ale na druhou stranu přiznal zájem v lomu těžbu obnovit. Vzhledem k tomu, že zpracování mramoru je v ČR komerčně velmi nezajímavá činnost, lze očekávat další znehodnocování suroviny například drcením. Vše nasvědčuje tomu, že spor mezi ochránci přírody a těžařem zcela nekončí.