22. 1. 2002
Četka analytická: o významu NATOPozoruhodně naivní, povrchní a vůči Spojeným státům úslužný článek o "významu NATO" publikoval v úterý ráno v ČTK Karel Barták zde. Na textu je pozoruhodné, jak autor neumí záležitost vůbec hodnotit z nezávislého hlediska, nemá přístup k nezávislým zdrojům a prostě jen nekriticky opisuje, cokoliv, co mu napovídají vysocí státní úředníci.
|
Pražský summit se má zabývat účelností a smyslem NATOBRUSEL 22. ledna (zpravodaj ČTK Karel Barták) - Teroristický útok proti Spojeným státům 11. září vedl k tomu, že Severoatlantická aliance poprvé ve své 52leté historii vyvolala článek pět Washingtonské smlouvy o vzájemné pomoci. Evropa se přihlásila, že chce přijít na pomoc napadené Americe - ve všech scénářích tomu bylo vždy naopak. Jenže Amerika nabízenou pomocnou ruku odmítla. Udělala to nikoli proto, že by pohrdala spojenci, ale proto, že jí prostě neměli co nabídnout. V plném světle se ukázala propast, na kterou se poukazovalo už po válce o Kosovo a která inspirovala jak novou strategickou koncepci, tak Iniciativu k obranným schopnostem (DCI) schválené v roce 1999 na summitu ve Washingtonu. Oba dokumenty zůstaly dosud do značné míry zbožným přáním. Šok z 11. září by podle vysokých úředníků a diplomatů v sídle aliance měl zapůsobit tak silně, aby listopadový summit NATO v Praze skutečně odpověděl na nové výzvy. Zejména má dát rozhodující impuls evropským zemím, aby urychlily vojenské reformy a rozhodly se jednoznačně pro specializaci. "Jinak se může stát," varoval nejmenovaný vysoký činitel NATO, "že se z aliance stane jen prázdná skořápka, jejíž prospěch bude pochybný a budoucnost tudíž nejistá". "Většina ozbrojených sil evropských zemí je dnes neudržitelná. Mentalita plynoucí z nových potřeb a poslání se ještě neprosadila," řekl ČTK Christopher Donnelly, poradce generálního tajemníka NATO. "Přitom se ví, že nehrozí třetí světová válka, nečeká se útok z východu nebo ze západu; na českém území se zaručeně bojovat nebude. Bude to daleko - třeba v Afghánistánu. Proto musejí země vyvíjet síly, které jsou rychle rozmístitelné a použitelné, tudíž drahé." Aby se to stalo, budou se spojenci muset vzájemně dohodnout na specializaci - což nelze provést jinak než v rámci nějaké pevné struktury, ať už jí bude NATO nebo třeba Evropská unie, soudí Donnelly. "Musíme přijmout skutečnost, že malá země s omezeným rozpočtem si už nemůže dovolit vyvážené ozbrojené síly. Nemůže dělat všechno. Musíme najít řešení - aliance musí být kolektivně schopna generovat účinné vojenské a bezpečnostní síly; jednotlivé země už to samy nezvládnou." Totéž si myslí český velvyslanec při NATO Karel Kovanda. "Klíčová otázka je, jak mít k dispozici všechno, co potřebuji, aniž bych musel všechno, co potřebuji, koupit." Specializaci mezi evropskými zeměmi považuje za klíčovou, nevyhnutelnou a naléhavou. Ačkoli se hodně mluvilo, "nikdy se v této věci nic nedělalo". Na stolech plánovačů NATO se objevily první náznaky, nápad společně budovat velká dopravní letadla, sdílet náklady na některé námořní síly a podobně. Podle Donnellyho je však třeba jít mnohem dál, po skutečnou integraci. Za zásadní požadavek považuje, aby všechny zapojené země nabídly alianci počet bojových jednotek zhruba odpovídající jejich velikosti. "Pro solidaritu v NATO je nutné, aby všichni měli stejné šance přinést oběti na životech. Nelze dopustit, aby se jedna země zaměřila jen na polní nemocnice." V Praze by se tedy měli spojenci poradit, zda například neučinit svá rozhodnutí závaznějšími, zda v některých případech neopustit zatím nedotknutelné pravidlo konsenzu a nepodřídit sami sebe větší vnitřní disciplíně. "Malé země, jako je ČR nebo Belgie, potřebují vnější pomoc pro tuto koordinaci. Nejde o to jim něco vnucovat, naopak pomoci, aby přestaly mrhat penězi na něco, co není kolektivně potřeba, a zaměřily se na specializované, použitelné a rozmístitelné síly odpovídající novým bezpečnostním požadavkům." Podle Donnellyho by to mělo jít, protože 11. září otevřelo všem oči. "Spojené státy se rozhodly k sebeobraně a evropské země k tomu neměly čím přispět. Je třeba si uvědomit, že to byl jenom začátek - z historického hlediska jsme na pokraji veliké války. Záleží na tom, jak rychle se jí přizpůsobíme." Letošní program vojenského plánování by měl být v NATO hluboce poznamenán těmito úvahami. Souběžně se rozběhly obdobné úvahy také v Evropské unii. Terčem je nehybnost vojenských a organizačních struktur, které prokazují daleko menší pružnost než politikové. "V dnešním světě potřebujeme méně nepoužitelných povolanců, menší obrněné armády, méně statických základen a méně statických velitelství," shrnul nastolenou linii v pondělí ve Stockholmu generální tajemník George Robertson. Karel Barták boh mik |