Jediným opravdovým štěstím je být poctivý. (Christian F. Gellert)

Tak nám v těchto dnech zuří další díl nekonečného příběhu, nazvaného: "Televize, moc a občané buřiči".

Vše spělo ke střetu již dávno. V době, kdy skupince několika lidí spadlo do klína zdarma několik miliard v podobě vysílací frekvence pro novou celoplošnou televizi. V době, kdy se programový plán nové televize začal postupně odklánět od svého programového schématu, které bylo přílohou žádosti o licenci. V době, kdy všudypřítomné PR agentury začaly dostávat ve zpravodajství více prostoru, než by bylo zdrávo. V době, kdy se jednotlivci pakovali penězi občanů - drobných střadatelů či v době, kdy za hranicemi mizela jedna miliarda za druhou. V době, kdy se v této zemi tvořily polotajné, polooficiální politické smlouvy opozičních stran. V době, kdy prezident jako jeden z mála těch s nepokřivenou morálkou pouze metaforoval a vymýšlel termíny "blbá nálada", místo aby jasně popisoval a jednal. V době, kdy konkurenční televize začaly postupovat a podnikat ve společném zájmu. V době, kdy první muž TV NOVA v pravé poledne kázal, co se smí a co se nesmí, jak se dělá byznys, samozřejmě vše za pečlivě natočenou lahví minerální vody Korunní. V době, kdy za špatně vyplněné daňové přiznání a z něj vyplývající daňový únik nikdo nemohl, protože si nikdo nic nepamatuje. V době, kdy "nejlepší mozky" začali mizet v zahraničí. V době, kdy vznikly bulvární noviny, které znají pouze jeden úhel pohledu. V době, kdy......ale to bychom tady byli dlouho!

Tak to tedy máme. Ten konflikt tu prostě je. Vnímají ho všichni. Někdo však z tohoto konfliktu má osobní prospěch, proto ho za konflikt ani nepovažuje. Někdo na tento konflikt rezignoval a mávl rukou. A několik zbývajících si může krky ukroutit, co ještě všechno je v této zemi možné a beztrestné. Ale nemluví o tom v hospodě, ale píšou o tom legitimní dopisy svým voleným zástupcům. Děkuji tedy všem, kteří se stále domnívají, že jsou vyšší ideály, než je moc a peníze. Děkuji těm, kteří stále ještě setrvávají činní na poli politickém, tedy veřejném, a neuzavřeli se do svých ulit občanů s plnou peněženkou a plným Makro vozíkem, ale občanů bez názoru. Děkuji všem, kteří se budou moci zpříma podívat svým dětem a vnukům do očí, což generace našich otců a dědů udělat nemohly, protože vždy ustoupily několika pomazaným hlavám, které to všechno rozhodly na několik let či desítky let dopředu.

Máslo máme na hlavě všichni. Politici, kteří vládli a rozhodovali tak, jak rozhodovali. Novináři, kteří - poněkud nerozkoukaní z dob totality - pěli několik let chválu na všechno a všechny a mhouřili oči ostošest. Občané, kteří - jakýmsi mně neznámým mechanismem zpracovaní - stále znovu a znovu dávají hlas nemoderním politikům v kvádrech a zapšklým úsměvem a snadno skáčí na lep frázím o volném trhu bez přívlastků, demokracii a růžovým zítřkům.

Takže volám, jen houšť! Nevím nevím, zda další zaplněný Václavák proběhne ještě do voleb, v lidech se to již zase vaří, dokonce i divadlo Ta Fantastica už opět vydává svá prohlášení na podporu demokracie. . Ale stále doufám, že z tohoto střetu vznikne cosi nového, lepšího a čistšího....

A skončím dnes slovy klasika mému srdci z nejdražších:

"Jsme-li nespokojeni, volá se na nás: Pracujte ve stranách! Ne. Je-li nám čeho třeba, tedy je to pracovat proti stranám, proti vládě stran, proti hlasovací mašinérii, proti nekompetenci, proti politice za zavřenými dveřmi, proti všemohoucnosti výkonných výborů, proti našemu ponížení, proti úpadku demokracie. My, pouzí občané, nechceme vládnout. My chceme jen důvěřovat. My můžeme znovu a znovu zkoušet, než se najde politický systém hodný naší důvěry. Ta jediná možnost a to právo nám ještě zbývá a bylo by politickou letargií, kdybychom toho práva neměli užit v této neslavné době." (Karel Čapek, 21.9.1925)