Poté, co všem občanům ČR vysvětlil, že česká realita nestojí za nic, začal udělovat vyznamenání. Na důkaz "vyrovnání se s minulostí" vyznamenal medailí Za zásluhy o ČR například bývalé kované marxisty a komunisty, dlouholeté členy KSČ Libuši Šilhánovou a Jiřího Rumla a také bývalého ředitele Ústavu dějin socialismu a pedagoga z Vysoké školy politické Miloše Hájka. Nebyl to poslední čin, ve kterém nám prezident předvádí osobním příkladem, jak má podle něho vypadat vyrovnání českého občana s minulostí.

Uveďme pár příkladů - byl to právě prezident Havel, který jmenoval do čela polistopadové vlády komunistu a zasloužilého člena komunistické vlády Mariana Čalfu. A týž Marian Čalfa radí prezidentovi dodnes. Dále jmenoval v roce 1990 do vlády typického představitele komunistických aparátčiků- generála Vacka. Opravdu nevím, jak mám tyto jeho činy - zvláště ve světle slov jeho projevu - chápat. A už vůbec nevím, co si vlastně pod tím vzývaným vyrovnáním se s minulostí prezident představuje, když například odmítl podepsat zákon o prodloužení platnosti lustračního zákona.

Vztah k majetku má prezident také vskutku občanský - ne tedy "kapitalistický" ani "marxistický". Jeho občanskost spočívá v tom, že na rozdíl od občanů, kterým vytýká nedistancování se od bývalých prominentů minulého režimu, on sám klidně prodá majetek neprůhledné firmě Chemapol, v jejímž čele stál bývalý komunista s StB minulostí. Nemyslím si, že tento příklad by se dal považovat za návod občanům, jak odpovědně nakládat s majetkem. Znám jiné příklady - mnoho restituentů přijalo zodpovědnost za svůj vrácený majetek a začalo ho zvelebovat bez vidiny okamžitých zisků.

Přes všechny tyto excesy, které jsou jasným důkazem toho, že Václav Havel káže vodu a pije víno, získal i pro druhé funkční období - byť těsně - hlasy poslanců ČR a stal se tak znovu prezidentem.

A poslance do jejich lavic neposadila žádná z prezidentových oblíbených občanských iniciativ. Poslance do lavic posadili občané ČR, nejsou tedy zástupci ani iniciativy ČT věc veřejná ani zástupci Dřevíčské výzvy ani zástupci hnutí Děkujeme odejděte. Jsou to zástupci občanů ČR a proto nemohou a ani nesmí prosazovat zájmy například výše jmenovaných hnutí na úkor zbytku občanů, kteří nemají potřebu sdružovat se a scházet se například na různých náměstích. A už vůbec nesmí nadřazovat požadavky těchto iniciativ nad platné zákony.

Poslance do lavic posadili občané ČR ve svobodných volbách, které nikdo nezpochybnil. Přesto prezident neváhá a v den svátku české státnosti pokárá tyto občany ČR - navíc z pozice jakoby nezpochybnitelné autority - za něco, k čemu jim svým chováním v podstatě dává příklad. A udělá to ve chvíli, kdy celý svět od svých prezidentů očekává rozhodnost, víru v budoucnost a povzbuzení. Proto pro mě Václav Havel není státník, pasoval se na jednoho z těch hašteřivých mravokárců, které tak rád ve svých projevech kritizuje.