Proč bychom všichni měli mít základní příjem
18. 3. 2017
Představte si, že vám každý první den v měsíci přistane na účtu tisíc dolarů čistě proto, že jste občané. Jde o částku, která je nezávislá na jakémkoliv zdroji příjmů a umožňuje vám udržet se nad hranicí chudoby. Co uděláte? Nebo lépe řečeno, co neuděláte? Jak tento pevný fundament ekonomické bezpečnosti a pozitivní svobody ovlivní vaše budoucí rozhodování, volbu práce, vaše vztahy, rizika, která jste ochotni podstoupit?
Ve svém příspěvku pro Světové ekonomické fórum v Davosu nabízí Scott Santens velmi zajímavé argumenty, které vyvracejí, že náklady na základní příjem jsou mimo reálné možnosti a že základní příjem odradí lidi od práce. Naopak ukazuje, že investice do základního příjmu by mohla mít při započtení všech faktorů kladnou bilanci.
O základním příjmu se v poslední době hovoří velmi často. Autor ale připomíná, že částečný základní příjem existuje na Aljašce od roku 1982, že v 70. letech už byl experimentálně testován v USA a mezi lety 1974 a 1979 v kanadské Manitobě, že podobné experimenty jsou v běhu v Indii, Namibii a Brazílii či že Finsko, Nizozemí a Kanada provádějí vládou financované programy, aby porovnaly efektivitu základního příjmu se stávajícími sociálními programy.
Santens v prvé řadě ukazuje, že dát někomu tisíc dolarů základního příjmu neznamená náklad tisíc dolarů.
Upozorňuje na to, že každý, kdo pobírá základní příjem, zároveň platí daně. I člověk s nejnižším příjmem, tedy pouze s tím základním, bude platit daně, natož lidé, kteří budou mít kromě základního příjmu ještě další zdaněný příjem. Santens dochází - při konkrétním nastavení daňového systému - k tomu, že náklady na základní příjem v USA by činily ročně asi 900 miliard dolarů, zhruba třetinu z celkového součtu základních příjmů na hlavu. A to před započtením úspory z přenastavení stávajících sociálních programů. Při odhadu úspor v těchto programech klesá náklad na základní příjem na 543 miliard dolarů.
To se nejvíce blíží dodatečnému navýšení daní, ačkoliv i v případě zdanění nemusí nutně základní příjem znamenat navýšení plošné. Při výraznější orientaci na kapitál, spotřebu a externality by bylo dokonce možné snížit zdanění práce. Navíc by bylo možné optimalizovat výdaje na disproporční podporu bohatých, což je odhadováno na 540 miliard dolarů ročně, ale např. i výdaje na obranu v hodnotě 850 miliard dolarů za rok.
Když k tomu ještě uvážíme, že nedostatečný příjem jednotlivců a domácností v důsledku zatěžuje zdravotní systém, vzdělávací systém, míru kriminality a tedy justici, ale třeba i míru podnikavosti či produkci a spotřebu energie a tedy ekonomiku, což v úhrnu dává dohromady číslo vysoce převyšující jeden bilion dolarů za rok, několik set miliard investic do základního příjmu by se pravděpodobně několikanásobně vyplatilo. Základní příjem však neznamená ani snížení motivace k práci, jak se kritici mylně domnívají. V prvé řadě, základní příjem neznamená, že lidé budou spokojeni s tím, co mají.
Je vcelku přirozené, že jakýkoliv příjem navíc bude vytvářet mnohem lepší podmínky k životu a tedy nelze předpokládat, že lidé ztratí potřebu takové příležitosti hledat. Je také prokázáno výzkumem, že peníze jsou určujícím motivačním faktorem při výkonu mechanické práce, avšak nikoliv při výkonu práce tvůrčí. S ohledem na vývoj technologií bude ale právě mechanická práce v mnohem větší míře automatizována. Vedle toho, jak potvrzuje třeba Gallupův ústav, míra pocitu uspokojení z práce je celosvětově velmi nízká, pouze nějakých 13 % je spokojeno. V USA se necítí být angažovaných 70 % lidí.
Základní příjem by jednak mohl pomoci lidem hledat takovou práci, která by jim skutečně dávala smysl, a zároveň by zjednodušil život lidem, kteří už takovou práci dělají (neformální pečovatelé, práce na open source software apod.). Základní příjem by mohl dramaticky změnit chování na trhu práce: zvýšit počet lidí s motivací hledat práci, která jim dává smysl, distribuovat disponibilní práci více rovnoměrně (při základním příjmu by pravděpodobně více lidí volilo práci na částečný úvazek), v některých případech pracovních pozic by mohlo dojít k navýšení odměny za práci a tím zvýšení atraktivity a celkově by se tak pravděpodobně snížil počet nezaměstnaných.
VytisknoutWhy we should all have a basic income @scottsantens https://t.co/EciZCKyW5L #wef17 pic.twitter.com/wKgaopqx1A
— World Economic Forum (@wef) March 18, 2017
Obsah vydání | Středa 22.3. 2017
-
22.3. 2017 / Tohle dítě umírá22.3. 2017 / Hladomor v Jižním Súdánu22.3. 2017 / V bostonských školách používají jinou mapu světa - a Afrika je daleko větší, než si myslíte...2.3. 2017 / Hospodaření OSBL za únor 201721.3. 2017 / Karel DolejšíAmerický ministr zahraničí ignoruje jednání NATO. Avšak chystá návštěvu Ruska21.3. 2017 / Proč Rakka nebude koncem "islámského státu"21.3. 2017 / Norsko je "nejšťastnější zemí světa"21.3. 2017 / Kdyby Melania Trumpová žila v Bílém domě, nebylo by třeba škrtat ve vzdělávacích programech20.3. 2017 / Londýnská vláda "zapomněla" sdělit Edinburku, kdy bude Theresa Mayová aktivovat brexit...20.3. 2017 / "Na pokraji revoluce" v Bělorusku: Kvůli Lukašenkovu vyvažování se Putin bojí dalšího majdanu20.3. 2017 / SCOTLAND! FREEDOM!20.3. 2017 / Německo NATO nic nedluží, tvrdí ministryně obrany20.3. 2017 / Čína zruší více než čtvrtinu svých armádních sborů20.3. 2017 / Karel DolejšíO pohraniční zdi zaplacené Mexikem, masivním americkém zbrojení a dalších pohádkách hodných Jiřího Ovčáčka20.3. 2017 / Daniel VeselýKterak globální oteplování, zdravotnictví a sociální politika musejí jít stranou, když se mohutně zbrojí20.3. 2017 / Trumpův přízračný obranný rozpočet18.3. 2017 / Proč bychom všichni měli mít základní příjem19.3. 2017 / Novináři nejsou teroristi18.3. 2017 / Trump zjevně vůbec netuší, jak NATO funguje18.3. 2017 / Vývoj podílu žen na výzkumu v posledních 20 letech