Proč bychom všichni měli mít základní příjem

18. 3. 2017

Představte si, že vám každý první den v měsíci přistane na účtu tisíc dolarů čistě proto, že jste občané. Jde o částku, která je nezávislá na jakémkoliv zdroji příjmů a umožňuje vám udržet se nad hranicí chudoby. Co uděláte? Nebo lépe řečeno, co neuděláte? Jak tento pevný fundament ekonomické bezpečnosti a pozitivní svobody ovlivní vaše budoucí rozhodování, volbu práce, vaše vztahy, rizika, která jste ochotni podstoupit? 

Ve svém příspěvku pro Světové ekonomické fórum v Davosu nabízí Scott Santens velmi zajímavé argumenty, které vyvracejí, že náklady na základní příjem jsou mimo reálné možnosti a že základní příjem odradí lidi od práce. Naopak ukazuje, že investice do základního příjmu by mohla mít při započtení všech faktorů kladnou bilanci. 

O základním příjmu se v poslední době hovoří velmi často. Autor ale připomíná, že částečný základní příjem existuje na Aljašce od roku 1982, že v 70. letech už byl experimentálně testován v USA a mezi lety 1974 a 1979 v kanadské Manitobě, že podobné experimenty jsou v běhu v Indii, Namibii a Brazílii či že Finsko, Nizozemí a Kanada provádějí vládou financované programy, aby porovnaly efektivitu základního příjmu se stávajícími sociálními programy.

Santens v prvé řadě ukazuje, že dát někomu tisíc dolarů základního příjmu neznamená náklad tisíc dolarů.

 Upozorňuje na to, že každý, kdo pobírá základní příjem, zároveň platí daně. I člověk s nejnižším příjmem, tedy pouze s tím základním, bude platit daně, natož lidé, kteří budou mít kromě základního příjmu ještě další zdaněný příjem. Santens dochází - při konkrétním nastavení daňového systému - k tomu, že náklady na základní příjem v USA by činily ročně asi 900 miliard dolarů, zhruba třetinu z celkového součtu základních příjmů na hlavu. A to před započtením úspory z přenastavení stávajících sociálních programů. Při odhadu úspor v těchto programech klesá náklad na základní příjem na 543 miliard dolarů.

 To se nejvíce blíží dodatečnému navýšení daní, ačkoliv i v případě zdanění nemusí nutně základní příjem znamenat navýšení plošné. Při výraznější orientaci na kapitál, spotřebu a externality by bylo dokonce možné snížit zdanění práce. Navíc by bylo možné optimalizovat výdaje na disproporční podporu bohatých, což je odhadováno na 540 miliard dolarů ročně, ale např. i výdaje na obranu v hodnotě 850 miliard dolarů za rok.

 Když k tomu ještě uvážíme, že nedostatečný příjem jednotlivců a domácností v důsledku zatěžuje zdravotní systém, vzdělávací systém, míru kriminality a tedy justici, ale třeba i míru podnikavosti či produkci a spotřebu energie a tedy ekonomiku, což v úhrnu dává dohromady číslo vysoce převyšující jeden bilion dolarů za rok, několik set miliard investic do základního příjmu by se pravděpodobně několikanásobně vyplatilo. Základní příjem však neznamená ani snížení motivace k práci, jak se kritici mylně domnívají. V prvé řadě, základní příjem neznamená, že lidé budou spokojeni s tím, co mají.

 Je vcelku přirozené, že jakýkoliv příjem navíc bude vytvářet mnohem lepší podmínky k životu a tedy nelze předpokládat, že lidé ztratí potřebu takové příležitosti hledat. Je také prokázáno výzkumem, že peníze jsou určujícím motivačním faktorem při výkonu mechanické práce, avšak nikoliv při výkonu práce tvůrčí. S ohledem na vývoj technologií bude ale právě mechanická práce v mnohem větší míře automatizována. Vedle toho, jak potvrzuje třeba Gallupův ústav, míra pocitu uspokojení z práce je celosvětově velmi nízká, pouze nějakých 13 % je spokojeno. V USA se necítí být angažovaných 70 % lidí.

 Základní příjem by jednak mohl pomoci lidem hledat takovou práci, která by jim skutečně dávala smysl, a zároveň by zjednodušil život lidem, kteří už takovou práci dělají (neformální pečovatelé, práce na open source software apod.). Základní příjem by mohl dramaticky změnit chování na trhu práce: zvýšit počet lidí s motivací hledat práci, která jim dává smysl, distribuovat disponibilní práci více rovnoměrně (při základním příjmu by pravděpodobně více lidí volilo práci na částečný úvazek), v některých případech pracovních pozic by mohlo dojít k navýšení odměny za práci a tím zvýšení atraktivity a celkově by se tak pravděpodobně snížil počet nezaměstnaných.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 22.3. 2017