Bodláky Václava Duška

Chorobná chlubivost

16. 3. 2017 / Václav Dušek

Mistr světa, omeleta, říkávalo se kdysi těm, kteří mysleli, že spolykali veškerou planetární moudrost. V dnešních časech neodolatelného intrikánství, chorobné chlubivosti, není místa pro tichošlápky. I kovaný zbabělec vypíná prsa, kam přistane řád. K čemu opožděné prsení?! Pamatuji pechvogla, který okolí bombardoval lží, že nebude dlouho trvati a oslepne – vidí dosud, kam se hrabe ostříž. Nu, přes citové vydírání beztak nedošel ořádování. Být na společenském chvostu jest nepohodlné. Někdy nevyhnutelné. A přesto, pamatuji spolužáka, který se za řády otce styděl. Neměl v sobě dužinu chlouby.

Kdo musí mít poslední slovo kořalka, bývá odpudivý. V hostinci navrhoval pivní nádeník nakopat nejmenovanému poslanci, kdysi šplhovi rudému jinochu, nyní fašounovi, kraslice – zamítnuto, prý jich nemá. Koukáte a hrdina vzkazuje, jak se umí rvát, kolikrát zasáhl, koho přemohl – nu, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Přijde den, nedej Bože, výzvu přijme rabiát a hrdina dostane nabančeno, jak zaslouží. Bude plápolat na chvostu nicoty a nezájmu. Chlubit se silou, ambice potrhlých. Programová senilita dosáhla vrcholu i v zastupitelských orgánech, a nejen tam, vyvolení národní chytráci přesvědčují veřejnost, jak jsou vrcholně převzdělaní; pro jistotu vypalují značky do hřbetu protivníků a neberou si servítky. Značkovaní bývají zloději, opilci, lháři, podvodníci, šejdíři a zmalovaní šašouři.

Nesenilní poslankyně, pouze kuchyňská mamka, se s lehkostí vyjadřuje ke všemu, co se pohne na úrodném poli ke sklizni a naplnění vrchovatě stodol omylů, propletenců. Neušetřila ani protřepávaného hradního pána, zjevila nám pravdu pravdoucí a nehynoucí: umělecký a intelektuální svět nechce nejvyšší hlavu s jeho neustálými vulgarismy. Nu, ano, co intelektuál a umělec, to pravnuk Guta Jarkovského; nestačíme se divit, jak herecký mudrokus předvádí veřejně znalosti úrovně akademiků. Akorát působí nevěrohodně – role mu nesedne.

Bič šlehá kolem, nepostačíš mrknout a zasáhne ti hřbet. Chlubilové v ohrožení. Červivé plody, ze sadu líbezné touhy po pravdě a lásce, odsouzeny k likvidaci. Maria Callas, půvabná, elegantní nádherná, operní diva… anebo Aida Gariffulina, krása od Kazaně, zazpívají obětem chlubivé povrchnosti a nezadržitelnému konci árie hudebních mistrů. Krása ducha snad přehluší módní trend dneška – značkování vybraných kusů k odpisu. Vzpomenul jsem výkřik zhrzeného literáta: nebudu politickou mrtvolou!

Karavana táhne od hraničního východního kamenu k hraničnímu západnímu kameni. Chlubivost bytosti neopouští ani v poušti. Přiznání chyby, rovná se odsouzení. Bankovní bráškové vystrkují růžky; obstarávají argumenty pro měnovou politiku v evropském ohradníku. Platební anarchie i poplatkové bankovní smrště vydávají odpovědní penězokazi za rozvoj měnové politiky; znalci bývají podezřelí ze služebních vazeb k cizím mocnostem. Mlčí. Mlčení nemusí být souhlas, ale k čemu dávat hlavu na špalek v podřipské zemi, kde z hrdiny udělají zrádce a ze zrádce hrdinu, kde nevíš, kdy zasedne lidový tribunál v čele s hodnotiteli čistopravdy a zašmelí tvou bytost za pofiderní výhody?! Z nejodpornějších bývá chlubivost soudcovská a prokurátorská. A nechlub se, kolik vydržíš nésti na bedrech špíny a odpadků – srovnají tě do latě bez uzardění.

Voláme, zuříme, trháme nevolnickými řetězy – jak jinak, že, a karavana nedbá, plouží se slimáčím tempem k vytčenému cíli blaženosti. Učitel kliček, ekonomický expert expertů Mírek Všeznal, potvrzuje zásadní pravidlo existence, že s chlubením nejdále dojdeš. Tepe neřesti, sám prý šikovný neřestník a rumová pralinka. Slovo je symbol – málo? Směšný narcismus zasáhl společenské kruhy se všemi neduhy. Karatel lidu a mocenských elit, vyrobených z pudingu, jistě pominul slova z bible – neporučil jsem vám? Posilni se a zmužile se měj, nebojte se, neztrácejte odvahu, jelikož Pán váš Bůh bude s vámi, kamkoli půjdete.

Slušnost politická – nesmysl! Stěží řekneme, že pro slušnost nebylo kam šlápnout.

Vytisknout

Související články

Slušnost – okoralý nesmysl

16.3. 2017 / Václav Dušek

Nemůžeme přežít ve světě přibývajících taškařic, zvratů, věrolomných odkazů krvelačných svatostí, jen tím, že budeme slušní. Sypeme zrno nedůtklivým běžencům v nezměrné naději, že se nám potřební odmění láskou a slušností – avšak není slušnost, jako ...

Vykostěná společnost

9.3. 2017 / Václav Dušek

Komu záleží dávat u brodu přednost druhým bytostem, leda čičmundům poznamenaným sociálnem. Čóro – móro, staré rašple, musí být konáno. Putičkám i písklatům vstup zakázán, aby nám kdosi z nich neochořel ztrátou vkusu. Kostit vás může i zaručený přítel...

Žádný strachy - budou prachy

3.3. 2017 / Václav Dušek

Dokázali jsme si, my žabaři, prodat i vodu – a přitom před lety vyšla brožurka s názvem Ta voda je tvá, ta voda je má. Jenže, není lépe číst o tom, kdo má jakou šťabajznu, a o kolik je mladší, kolik dědkové nadělali zase geniálních potomků, která má ...

Proč se lidi nemaj rádi

2.3. 2017 / Václav Dušek

Heslo měsíce mladých rebelů – lidi málo hulej, jde to s námi z kopce. Nemáme se rádi z principu vytrvalé nemravnosti, nehorázné neústupnosti – nevážíme si za mák kvalitních osobností. I proto, bytosti milé, že nám vyděděnci lásky a povšechných znalos...

Obsah vydání | Pátek 17.3. 2017