Ruské hordy se opět valí, třesme se…

9. 3. 2017 / Daniel Veselý

Odhalení WikiLeaks, podle nějž CIA vyvinula software, který jí umožní přeměnit kterýkoliv telefon, chytrou televizi a další elektroniku na odposlouchávací zařízení, je mnohem závažnější zprávou než pod drobnohledem pitvané dohady o vlivu ruských tajných služeb, potažmo Kremlu na politiku Spojených států. Materiál zveřejněný WikiLeaks obsahuje také informace o speciálním malware CIA, jehož prostřednictvím lze na dálku špehovat a ovládat počítače s operačními systémy Linux, Windows a Mac OS. I když CIA v americké zahraniční politice hrála klíčovou a nutno dodat, že destruktivní roli již od svého založení v roce 1947, její pravomoci byly po 11. září 2001 posíleny do takové míry, že se její vedení nemusí zodpovídat nikomu kromě prezidenta. A to je obzvlášť v době, kdy osazenstvo Bílého domu trpí neodpovědným amatérismem a politickou labilitou, navýsost nebezpečné.

Na druhou stranu by nebylo dvakrát prozíravé bagatelizovat zištné ambice Kremlu, jehož moc však těžko může osedlat politickou agendu Bílého domu. A stejně tak by nebylo moudré blahosklonně přehlížet oboustranné sympatie Vladimira Putina a sílících ultrapravicových politických platforem v Evropě, jakožto i nedemokratickou povahu ruského establishmentu a jeho nepopiratelné excesy.

Nicméně některá americká mainstreamová média, poražení demokraté a skalní neokonzervativci se v současnosti až s chorobnou obsesí zaobírají vazbami mezi americkým prezidentem a kremelskou věrchuškou, přičemž se sami uchylují k podobným podpásovým metodám jako Donald Trump a jeho tým.

Některé americké sdělovací prostředky mají dnes tendenci vykreslovat rutinní diplomatické interakce, do nichž jsou zapojeni Rusové, jako nic dobrého nevěstící aktivity, nezřídka zahalené do konspiračního hávu. Máme-li výhrady proti práci WikiLeaks, jejíž činnost lze podle některých kritiků klasifikovat jako nezodpovědnou či přímo podvratnou, můžeme naslouchat dlouholetým kritikům Vladimira Putina a jeho režimu, hlasům, jež nepodléhají ideologickým předsudkům a konspiračnímu chápaní světa.

Masha Gessen je rusko-americká novinářka, jež před čtyřmi lety opustila Rusko, protože se tam jako lesba kvůli rozmáhajícímu se homofobnímu klimatu necítila bezpečně. Třebaže je Gessen nesmlouvavou kritičkou ruského prezidenta i Donalda Trumpa, odmítá přistoupit na lacinou antiruskou kampaň některých amerických médií. Gessen tvrdí, že neexistuje žádný pevný důkaz o spolupráci Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem a totéž platí i pro osoby z Trumpova týmu. Novinářka varuje před zneužitím moci médií ve spolupráci s tajnými službami, což by mohlo vyústit v impeachment Donalda Trumpa a nastolení paranoidního klimatu na americké politické scéně. O tom, že neexistuje pádný důkaz o napojení Trumpova Bílého domu na Kreml, hovořil i přední korespondent listu The New York Times Thomas L. Friedman.

Posedlost „ruskou stopou“ v americké politice je navíc medvědí službou, neboť se tak odvádí pozornost od skutečného nebezpečí, jež Trumpovo prezidenství představuje, a tím je jeho vyhrocený nacionalismus, bezprecedentní xenofobie a zoufalý politický amatérismus, sycený za vlasy přitaženými konspiračními teoriemi, jenž na začátku února málem vyvolal válku s Íránem. Vystupujeme-li proti absurdním konspiračním nesmyslům a lžím, které se z Bílého domu ozývají s nevídanou brizancí, neměli bychom dopřávat sluchu těm, kdo si osvojují podobnou taktiku, jak na konkrétních příkladech dokládá novinář Glenn Greenwald. Podle Greenwalda tyto praktiky Trumpovi v žádném případě nemohou uškodit, ba naopak jej posílí.

Jsme tedy svědky bizarní situace: Zatímco Donald Trump lživě nařkl Baracka Obamu, že ho dal odposlouchávat, demokraté, staří neokonzervativci, tajné služby a některé velké mediální domy ve snaze dostat nevyzpytatelného prezidenta na kolena mu oplácejí stejnou mincí.

Vrátíme-li se ke zprávě zpravodajských služeb o ruském vměšování do amerických prezidentských voleb, ani v tomto případě nebyl veřejnosti předložen pádný důkaz. Pokud Putin a spol. doopravdy instruovali hackery, aby získali citlivé informace o Hillary Clintonové a dění uvnitř Demokratické strany, bylo by ve světle vzájemných denunciací záhodno, aby byly zveřejněny. Veřejná debata by se pak mohla odehrávat na půdě podložené fakty a nemusela by oscilovat mezi pomluvami, polopravdami a vyloženými nesmysly. Přitom reálné nebezpečí pro Spojené státy nepředstavuje Moskva, jejíž moc je zřetelně limitována, nýbrž hon na čarodějnice, lži a konspirace v nejvyšších patrech americké politické scény.

Vytisknout