Ruské hordy se opět valí, třesme se…
9. 3. 2017 / Daniel Veselý
Nesouhlasím
s názorem, že WikiLeaks kvůli skutečným a domnělým přešlapům není možné
považovat za důvěryhodný zdroj informací, zvláště pak v souvislosti
s odtajněnými materiály, o jejichž pravdivosti není sporu. Není ve
veřejném zájmu kamenovat chybující, předpojaté a vnějším tlakům podléhající proroky
proto, že informují o nekalých praktikách mocných, o nichž mají důkazy. Navíc
nebyly prokázány konkrétní vazby WikiLeaks na ruské zpravodajské služby či
Kreml, avšak znovuobjevená „rudá hrozba“, nadto v souvislosti s domnělým
napojením Donalda Trumpa na Kreml, nyní vévodí diskurzu americké politické
scény. Téměř se zdá, jako by největším postrachem rozkymácené americké
společnosti byly opět příslovečné ruské hordy, přestože reálná hrozba nepochybně přichází z jejího lůna.
Odhalení WikiLeaks, podle nějž CIA vyvinula software, který jí umožní přeměnit kterýkoliv telefon, chytrou
televizi a další elektroniku na odposlouchávací zařízení, je mnohem závažnější
zprávou než pod drobnohledem pitvané dohady o vlivu ruských tajných služeb,
potažmo Kremlu na politiku Spojených států. Materiál zveřejněný WikiLeaks
obsahuje také informace o speciálním malware CIA, jehož prostřednictvím lze na dálku špehovat a ovládat počítače s operačními systémy Linux,
Windows a Mac OS. I když CIA v americké zahraniční politice hrála klíčovou a nutno dodat, že
destruktivní roli již od svého založení v roce 1947, její pravomoci byly po 11. září 2001 posíleny do takové míry, že se její vedení nemusí zodpovídat nikomu kromě prezidenta. A to je obzvlášť v době, kdy osazenstvo Bílého domu trpí neodpovědným amatérismem a politickou labilitou, navýsost nebezpečné.
Na druhou
stranu by nebylo dvakrát prozíravé bagatelizovat zištné ambice Kremlu, jehož
moc však těžko může osedlat politickou agendu Bílého domu. A stejně tak by
nebylo moudré blahosklonně přehlížet oboustranné sympatie Vladimira Putina a
sílících ultrapravicových politických platforem v Evropě, jakožto i
nedemokratickou povahu ruského establishmentu a jeho nepopiratelné excesy.
Nicméně některá
americká mainstreamová média, poražení demokraté a skalní neokonzervativci se
v současnosti až s chorobnou obsesí zaobírají vazbami mezi americkým
prezidentem a kremelskou věrchuškou, přičemž se sami uchylují k podobným
podpásovým metodám jako Donald Trump a jeho tým.
Některé americké
sdělovací prostředky mají dnes tendenci vykreslovat rutinní diplomatické
interakce, do nichž jsou zapojeni Rusové, jako nic dobrého nevěstící aktivity,
nezřídka zahalené do konspiračního hávu. Máme-li výhrady proti práci WikiLeaks,
jejíž činnost lze podle některých kritiků klasifikovat jako nezodpovědnou či
přímo podvratnou, můžeme naslouchat dlouholetým kritikům Vladimira Putina a
jeho režimu, hlasům, jež nepodléhají ideologickým předsudkům a konspiračnímu
chápaní světa.
Masha Gessen
je rusko-americká novinářka, jež před čtyřmi lety opustila Rusko, protože se
tam jako lesba kvůli rozmáhajícímu se homofobnímu klimatu necítila bezpečně. Třebaže
je Gessen nesmlouvavou kritičkou ruského prezidenta i Donalda Trumpa, odmítá
přistoupit na lacinou antiruskou kampaň některých amerických médií. Gessen
tvrdí, že neexistuje žádný pevný důkaz o spolupráci Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem a totéž platí i pro osoby z Trumpova týmu. Novinářka
varuje před zneužitím moci médií ve spolupráci s tajnými službami, což by mohlo
vyústit v impeachment Donalda Trumpa a nastolení paranoidního klimatu na
americké politické scéně. O tom, že neexistuje pádný důkaz o napojení Trumpova
Bílého domu na Kreml, hovořil i přední korespondent listu The New York Times Thomas L. Friedman.
Posedlost
„ruskou stopou“ v americké politice je navíc medvědí službou, neboť se tak
odvádí pozornost od skutečného nebezpečí, jež Trumpovo prezidenství
představuje, a tím je jeho vyhrocený nacionalismus, bezprecedentní xenofobie a
zoufalý politický amatérismus, sycený za vlasy přitaženými konspiračními
teoriemi, jenž na začátku února málem vyvolal válku s Íránem. Vystupujeme-li proti absurdním
konspiračním nesmyslům a lžím, které se z Bílého domu ozývají s nevídanou brizancí, neměli bychom dopřávat sluchu těm, kdo si osvojují podobnou taktiku, jak na konkrétních příkladech dokládá novinář Glenn Greenwald. Podle
Greenwalda tyto praktiky Trumpovi v žádném případě nemohou uškodit, ba
naopak jej posílí.
Jsme tedy
svědky bizarní situace: Zatímco Donald Trump lživě nařkl Baracka Obamu, že ho dal
odposlouchávat, demokraté, staří neokonzervativci, tajné služby a některé velké
mediální domy ve snaze dostat nevyzpytatelného prezidenta na kolena mu oplácejí
stejnou mincí.
Vrátíme-li
se ke zprávě zpravodajských služeb o ruském vměšování do amerických
prezidentských voleb, ani v tomto případě nebyl veřejnosti předložen pádný
důkaz. Pokud Putin a spol. doopravdy instruovali hackery, aby získali citlivé
informace o Hillary Clintonové a dění uvnitř Demokratické strany, bylo by ve
světle vzájemných denunciací záhodno, aby byly zveřejněny. Veřejná debata by se
pak mohla odehrávat na půdě podložené fakty a nemusela by oscilovat mezi
pomluvami, polopravdami a vyloženými nesmysly. Přitom reálné nebezpečí pro
Spojené státy nepředstavuje Moskva, jejíž moc je zřetelně limitována, nýbrž hon
na čarodějnice, lži a konspirace v nejvyšších patrech americké politické
scény.
Vytisknout