13. 3. 2017
Zatímco je většina americké politické třídy zaujata debatou o vazbách mezi Ruskem a Bílým domem, na ministerstvu zahraničí probíhá klidnější, ale možná mnohem důsažnější drama. Týká se povážlivého oslabování ministra zahraniční Rexe Tillersona a možná celého resortu který řídí. Ačkoliv normálně šlo o nejdůležitější post v kabinetu, ministr zahraničí měl zatím v Trumpově administrativě jen malý vliv. A pokud vůbec existuje nějaká jeho role, míří k dalšímu úpadku, napsal Robert Jervis.
Ministr zahraničí odvozuje svou moc méně z ústavy nebo zákonů než z pěti zdrojů: Podpory prezidenta, rad a podpory kariérních představitelů ministerstva, aliancí s dalšími lídry ve vládě, ocenění tiskem a veřejností a pozitivního hodnocení kompetence a moci zahraničními diplomaty. Tito jedinci a skupiny nejednají nezávisle, ale spíše působí společně. Dojmy a skutečnost se navzájem směšují a snadno se mohou stát sebenaplňujícím proroctvím.
Tato dynamika dosud pracuje proti Tillersonovi. A i když má dosud určitý čas ji zvrátit, není ho příliš mnoho.
Prezident Donald Trump prokázal nedostatečnou důvěru v ministra zahraničí vetováním jeho volby na druhou pozici ministerstva, Elliota Abramse. Tillerson také chyběl na většině Trumpových jednání se zahraničními návštěvami. Zdá se že nehrál hlavní roli v několika zahraničněpolitických rozhodnutích, které Trumpova administrativa přijala: Zřejmě nebyl konzultován před tím, než tehdejší poradce pro národní bezpečnost Flynn vstoupil na pódium Bílého domu a oznámil, že Írán byl teď "upozorněn", aby neprováděl další provokativní raketové testy. Není důkaz, že by Trump usiloval o jeho radu, když po lednovém severokorejském raketovém testu měl potíže s japonským premiérem Abem. Zrovna tak nefiguruje v Trumpových nejasných vyjádřeních ohledně dvoustátního řešení na Blízkém východě. Nejdramatičtější je, že nedokázal odvrátit návrhy na masivní škrty v rozpočtu na diplomacii a zahraniční pomoc. (Diplomaté srovnávají probíhající vivisekci State Departmentu s poválečnou likvidací britského ministerstva zahraničí. Masivní škody které zde Trump působí a jimiž systematicky oslabuje vliv své země ve světě přetrvají přinejmenším celou generaci - pozn. KD.)
Tillerson naneštěstí nemůže kompenzovat nedostatek podpory prezidenta spoléháním na svůj úřad. Zprávy naznačují, že si udržuje odstup od svých podřízených, z nichž mnozí byli odvoláni nebo rezignovali a vyjadřují nespokojenost a negativní hodnocení jeho výkonů. Indikátorem byla například jeho ignorace protokolu, když se setkal s ruským protějškem. To ukazuje, že Tillerson je odpojen od expertízy jeho úřadu, že ignoruje co je mu sdělováno, nebo že podřízení mu jdou z cesty.
Někteří lidé v této pozici by mohli kompenzovat nedostatky nezávislou podporou politických elit a vůbec veřejnosti. To se týkalo Colina Powella, který sloužil pod Georgem W. Bushem. Jenže Tillerson není tak známá a vlivná veřejná osobnost.
Jiným možným zdrojem podpory by mohl být diplomatický sbor. Jenže Tillerson je pro ně nepopsaný list papíru. Možná může získat vliv tím, že na ně udělá dojem, ale to bude těžké, pokud nedokáže zahájit velká mezinárodní jednání - a dovést je k úspěšnému konci.
Když se všechny zmíněné slabiny navzájem posilují, Tillerson se nachází v sestupné spirále. Zvrátit tento vývoj by vyžadovalo podporu prezidenta, nejzřejměji zrušení škrtů v diplomacii a zahraniční pomoci, přijetí Tillersonova výběru spolupracovníků a podporu některé z jeho politik, jako setrvání Spojených států v rámci Pařížské dohody o klimatu.
Bez podobných opatření Tillerson a jeho ministerstvo jen ještě více zeslábnou.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Vytisknout14.3. 2017 / Daniel Veselý
List The Independent zveřejnil zajímavou, třebaže temnými vizemi prodchnutou analýzu, jejíž autor varuje před možností vypuknutí globálního válečného konfliktu a lokalizuje tři fronty, kde by k němu mohlo dojít: Ukrajina, Blízký východ a ...