Jak se bránit proti oblbování neseriozními médii

10. 3. 2017 / Jan Čulík

Česká společnost má už od pádu komunismu doslova patent na víru nesmyslům. Pamatujete, jak všichni věřili začátkem devadesátých let Václavu Klausovi, který národu říkal "chovejte se tržně", čímž všichni vstoupí do kapitalisticko-konzumeristického ráje a "budou mít plat až 20 000 Kč"? (Že existuje něco jako inflace, už nedodal.)

Původně byla ta nekritická víra hloupostem asi dána především  čtyřicetiletou izolací od vnějšího světa za komunismu, určitě také závislostí na "exotickém" českém jazyku, který většině obyvatelstva znemožňuje sledovat informace ze zahraničí a nechává je tak závislé, na Novinkách či na Mladé frontě dnes. (Nevěřícně jsem před pár lety sledoval na jedné české univerzitě kandidáty na erasmovský pobyt v Británii, kteří údajně "čtou v seminářích Shakespeara v originále", jak nebyli schopni přeložit jediný odstaveček z náhodně otevřených britských novin na internetu.) Musí to být zvláštní pocit, být na informace odkázán jen na české zdroje. Právě proto asi dnes tolik lidí věří neseriozním serverům. 

Chtěl bych stručně vypočítat několik málo rysů, podle nichž okamžitě poznáte, že to, co nám případně posíláte jako důkazy o "zločinnosti muslimů a uprchlíků" je naprostá blbost a není možné to brát vážně.

Rasová profilace osob podezřelých z trestných činů. Česká média tohle dělala vždycky a vždycky tím vyvolávala rasismus ve společnosti. Míním titulky jako "Rom ukradl v tramvaji peněženku." Zvláštní, že už se v českých médiích nepíše, že "Čech zpronevěřil při privatizaci miliony".

Je nutno jasně říci: Trestné činy páchají jednotlivci, nikoliv etnické skupiny. Jestliže mladík někoho zmlátí nebo napadne, je to jeho individuální trestný čin. Nic to nevypovídá ani o jeho náboženství, ani o jeho etnickém původu. Pokud zatknou Čecha za to, že krade ve Vídni v supermarketu, neznamená to proboha, že Češi jako takoví kradou! Pokud něco spáchá uprchlík či muslim, neznamená to proboha, že uprchlíci či muslimové jsou kriminálníci!

Články s titulky "Muslim znásilnil křesťanku" jsou výronem rasismu. Rasová profilace je výrazným varovným signálem, že je nemůžete brát vážně.

Potrhlé postoje či potrhlá interpretace známých faktů. Kdosi nám poslal článek zveřejněný na Neviditelném psu, který má být údajně od věrohodného "Čecha", žijícího ve Švédsku. Jeho věrohodnost okamžitě mizí, jakmile zjistíte, že autor kreslí atmosféru v zemi, kterou vytvořily za desetiletí tamější sociálnědemokratické vlády, téměř jako "vládu teroru". Důvěryhodnost textu okamžitě mizí, stejně jako tvrzení, že v "sedmdesátých letech nebyla ve Švédsku skoro žádná zločinnost a teď je nesmírně vysoká". Je tomu tak skutečně? Jsou trestné činy, například znásilnění, které je ve Švédsku v posledních letech definováno velmi přísně (což ví Julian Assange) dnes definovány stejně jako byly v roce 1970? Pokud tomu tak skutečně je, jaké jsou důvody? Jsou jednoduché, anebo složité? Je skutečně město Malmo uprchlickým peklem a pokud ano, proč ho OECD jmenuje jako čtvrté podnikatelsky nejoriginálnější evropské město s obrovským počtem nových podnikatelských projektů? KDe je pravda?

Citace nedůvěryhodných zdrojů. Jestliže někdo vážně cituje na podporu svého argumentu Breitbart News nebo Parlamentní listy, o nichž je prokázáno, že lžou jako když tisknou, končí jakákoliv diskuse. Citace Breitbartu jako důvěryhodného zdroje vám autora definuje jako člověka, který vám bude tvrdit, že se každý večer setkává s malými zelenými mužíčky z Marsu.

Totéž platí o nezdokladovaných tvrzeních na internetu (třeba o podvodu, že se prý o muslimech vyjadřoval Jan Werich) anebo o nejrůznějších videích pochybného zdroje a charakteru.

Emocionální manipulace Jakmile vám článek nebo email vnucuje "To musíte vidět!" "Rychle, než to zcenzurují", anebo má-li článek "šokující" emocionální či vulgární nadpis - můžete si být jisti, že to, co se vám tady nabízí, je blbost, blbost a blbost.

Vždyť je to přece pod vaši úroveń, nechávat se manipulovat neseriozními jedinci.

Nebo ne?

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout