Třicátá léta byla nejkrvavější, nejtemnější kapitolou lidstva. Vrací se?

11. 3. 2017

Bannon byl zjevně autorem Trumpova inauguračního projevu, při němž Trump opakoval heslo "America First". To je heslo, které bylo v Americe po dlouhá desetiletí nepřijatelné, protože ho používali antisemité a nativisté a Charles Lindbergh, který chtěl zabránit vstupu USA do druhé světové války proti nacistickému Německu a chtěl, aby se USA s Německem dohodly. Bannon tohle dobře ví - přesto však toto tabuové heslo začal nyní v USA znovu používat.

Timothy Snyder, profesor historie na Yale University, varuje, že evropští nacionalisté se také nyní snaží odstranit dosud konsensuální názor, že třicátá léta byla ostudnou érou, která se nikdy nesmí opakovat. Snyder hovoří o maďarském premiéru Viktoru Orbánovi, který usiluje o vytvoření "neliberálního státu" a který "pohlíží se sympatiemi na třicátá léta jako na období zdravého národního uvědomění".

Vladimír Putin, upozorňuje Snyder, energicky rehabilitoval Ivana Iljina, filozofa ruského fašismu, který měl vliv před osmdesáti lety. Putin Iljina exhumoval metaforicky i doslova. Nechal jeho mrtvolu vykopat ve Švýcarsku a převezl ji do Ruska.

Iljin psal mimo jiné, že individualita je zlo, že "mnoho lidských bytostí" je důkazem božího selhání dokončit stvoření světa, že to, na čem záleží, nejsou jednotliví lidé, ale "živoucí totalita" národa, že Hitler a Mussolini byli příkladní politikové, kteří zachránili Evropu likvidací demokracie a že fašistickému posvátnému Rusku musí vládnout "národní diktátor". Putin Iljina cituje ve svých projevech a klade květiny na jeho hrob.

Když začal Trump útočit na "lživá média", přímou paralelou jsou Hitlerovy útoky na tisk jako na "lživý tisk", "Lügenpresse", termín, který dodnes používá německá ultrapravice. Když nedávno britský bulvární fašistický list Daily Mail označil soudce, kteří rozhodli, že o brexitu musí rozhodovat parlament za "nepřátele lidu", mnozí v tom viděli paralely s nacismem a stalinismem.

Třicátá léta byla obdobím vysoké nezaměstnanosti a obrovské hospodářské krize. Důsledky finanční krize v roce 2008-09 naštěstí byly mnohem slabší. Ve třicátých letech bylo v USA 25 procent lidí nezaměstnaných, po roce 2009 nebyla nikdy překročena hranice 10 procent.

Svět s obavami očekává francouzské prezidentské volby. Pokud by v květnu zvítězila Marine Le Penová, znamenalo by to, že se duch třicátých let vrací. Situace v Americe naznačuje, že by se Trump mohl vydat cestou nacismu, avšak dosud tak neučinil.

Odlišností od třicátých let je to, že ve třicátých letech spolu bojovaly v ulicích nacistické a levicové bojůvky. V dnešní době v ulicích demonstrují především levicoví oponentí ultranacionalismu.

Snyder zaznamenává další rozdíl: "Ve třicátých letech byly všechny celebrity fašisté: filmoví kritici, básníci, a tak dále." Mluví především o Německu a o Itálii a možná přehání, avšak má pravdu, že dnes je většina kulturních celebrit ostře proti fašismu. V současnosti vidí málokdo "fašismus jako tvůrčí kulturní sílu".

Na rozdíl od třicátých let nemají zatím ultranacionalisté skoro nikde moc. Jedinou výjimkou je Polsko a Maďarsko.

Přesto však vědci varují před tím, co může přijít. Znepokojující je kolaps globalizace. Právě k němu došlo ve třicátých letech poté, co se globalizace úspěšně rozvíjela od sedmdesátých let devatenáctého století. Globalizace a volný obchod se považovaly za řešení všech problémů - tento názor se rozložil s příchodem hospodářské krize ve třicátých letech.

Druhým znepokojujícím rysem je dnešní nepřátelství vůči osobám, považovaným za outsidery. Impuls je stejný nyní jako v třicátých letech: Považovat rodinu za od vedle nikoliv za sousedy, ale za agenty nějakého zločinného celosvětového projektu, jehož cílem je připravit vás o mír, prosperitu a o to, co vám právem patří.

Ve třicátých letech dvacátého století byli těmito "zločinci" židé. V Americe třicátých let to byli lidé ze středovýchodní Evropy a židé. V dnešní Evropě to jsou muslimové. V Americe to jsou muslimové a Mexičani, pro ultrapravici také židé.

Tehdy jako nyní, vzorec je stejný: je to pokus interpretovat bolest vyvolanou globalizací jako zlovolný čin nenáviděné skupiny jednotlivých lidí. Nemusíme řešit složité hospodářské problémy. Věc se vyřeší, když zakážeme vstup do země těmto "zločincům".

Třetím varovným signálem je rostoucí nespokojenost s vládou zákona a s demokracií. "Ve třicátých letech dospěla většina vzdělaných lidí k názoru, že demokracie se už přežila," píše Snyder. Mnoho socialistických intelektuálů obdivovalo efektivitu sovětské industrializace za Stalina a pravicoví intelektuálové obdivovali Hitlerovu schopnost jednat.

Dnešní evropští nacionalisté projevují stejnou nespokojenost s vládou zákona. (V ČR například lidé odmítají a nechápou, že existuje-li zákon kriminalizující nenávistné projevy vůči skupinám obyvatelstva, pachatelé těchto trestných činů, jako vydavatelé Parlamentních listů, musejí být podle zákona stíháni, pozn. JČ) Nacionalisté tvrdí, že "nic nesmí bránit vůli lidu".

Je to spojeno se sílícím pohrdáním pro mezinárodní systém, založený na předpisech a pravidlech, na něž dohlíží OSN, EU a Světová organizace pro obchod. Je to vidět především v tom, kolik států otevřeně porušuje Ženevské úmluvy o povinnosti poskytnout ochranu a útočiště uprchlíkům z válek.

Podobně jako ve třicátých letech mají ultrapravicoví politikové dnes pohrdání pro mezinárodní struktury, které svazovaly dohromady hlavní světové mocnosti od doby ukončení druhé světové války a bránily jejich mocenským excesům.

Třicátá léta jsou pro nás dnes varováním i proto, že se tehdy rozložily systémy - včetně demokratických republik - které se zdály pevné a robustní. Toto se může stát i v dnešních sofistikovaných společnostech. Varování je vážné a platí.

Avšak pokud myslíme na své předky ve třicátých letech, máme ve srovnání s nimi jednu velkou výhodu. Máme vzpomínky na třicátá léta. Je naší povinností je zkoumat a jejich zkušenost zohlednit.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Vytisknout