Jan Zahradil manipuloval české diváky nesmysly o Skotsku
27.6. 2016 / Bohumil Kartous
27. 6. 2016 / Michal Mašín
Již mnohokrát jsem se snažil prosadit myšlenku, že Češi nejsou o nic víc xenofobní než Britové. Čtvrteční Brexit to plně prokázal. Prokázal to, že přes 50 procent Angličanů jsou xenofobové, protože o ničem jiném Brexit nebyl. Ukázalo se také, že i ve skutečnosti funguje hypotéza, že do určitého podílu v populaci jsou cizinci vítáni a od určitého podílu začínají být původní populaci na obtíž. Stejně tak je platné, že ať budou tresty sebetvrdší, stejně určitá část populace bude krást. Funguje to mezi lidmi a funguje to i mezi ostatními živočišnými společenstvy – například ptáky. Angličané skočili na vějičku, že za jejich zhoršující se životní podmínky mohou imigranti z bývalého Východního bloku, protože je to přirozenější reakce než dlouhé uvažování nad tím, že je za nos tahají jejich vlastní elity.
Fakticky vzato, původně poměrně štědrá sociální síť v Británii se neustále utahuje. Mnohé sociální výhody, ke kterým byla poválečná vláda Velké Británie donucena strachem před socialistickou revolucí, jsou salámovou metodou osekávány. Prý nejsou peníze a imigranti také tyto štědré sociální dávky zneužívají. Co na tom, že imigranti v Anglii přišli původně dělat hlavně práce, které Angličané dělat nechtěli. A takhle si Angličané lidi z Východního bloku také zafixovali. Jsou to ti, co dělají rukama, kdežto oni jsou manažeři. Když přijdou o práci, neměli by nic chtít, měli by být rádi za to, co si vydělali až dosud a odejít. Rowan Atkinson to ve svém projevu konzervativce shrnul asi takto: Já osobně mám rád kari, ale teď když už máme recept, nevidím žádný důvod, proč by měli zůstávat. (Zde myšleno pro Indy a Pákistánce). Jenže díky Bruselu oni imigranti mají práva skoro stejná jako Angličané a snaží se je využívat. Z tohoto jsou viněny úřady v Bruselu a falešně obviňováni imigranti. Pro mnohé Angličany je například také nepochopitelné, proč by měli imigranti pobírat podporu v nezaměstnanosti poté, co zde pracovali, odváděli do sociálního systému, ale pak práci ztratili a vrátili se domů a tato podpora by jim měla být vyplácena v jejich domovské zemi. To je přece nefér. Za nefér to zřejmě považovala i britská vláda a tak neposílala do ČR peníze, které byly těmto lidem vyplaceny v ČR z prostředků ČR. V tomto případě optikou těch, co nechtějí rozumět, Brusel poškozoval Británii, protože jaksi garantoval i těm z východu, aby dostávali peníze, když už nepracují.
Jedním ze zatím přežívajících pozůstatků poválečné éry v Británii je bezplatný zdravotní systém (NHS), jež opsalo i bývalé socialistické Československo. Další součástí tohoto systému je ve Skotsku stále ještě dobře fungující systém přidělování státních bytů a dobře funguje zejména pro matky samoživitelky. I když i tento systém již utrpěl jisté redukce. Nespokojenost že imigranti mohou oba dva tyto systémy používat tak jako domorodci občas probleskne tiskem. Avšak celkově je ve Skotsku sociální síť zatím o dost měkčí než v Anglii, takže možná i proto je ve Skotku proti imigrantům o dost menší odpor než v Anglii.
Ne, že by se vláda ve Westminsteru nesnažila sociální síť osekávat sama o sobě a nikoli jen z popudu vlády v Bruselu. Například již zmiňovaný NHS je v Anglii pod útokem a anglická vláda se jej opět salámovou metodou snaží privatizovat. To způsobuje frustraci starších lidí v Anglii, kteří zažili i sociálně příznivější období než je toto, a oni svalují vinu mylně na Brusel a imigranty. Mladí samozřejmě nic takového dělat nemohou, protože nemají s čím porovnávat. Možná toto je právě důvod rozdílného hlasování mezi mladými a starými lidmi a nikoli jen to, že mladí jsou pokrokoví kdežto staří ne. Ostatně ono bude velmi zajímavé až generace poválečných inženýrů a techniků odejde do penze a další technický rozvoj Británie zůstane na těch mladých a pokrokových.
Pozitivní postoj k imigrantům ve Skotsku je nejspíš jiný i proto, že v současnosti se Skotsko pozitivně rozvíjí, na rozdíl od éry Margaret Thatcherové, která Skotsko poškodila ve prospěch Anglie. Skoti tedy nemají důvod být nespokojeni s EU, protože celková situace se zlepšila. Je to vidět i v samotném Glasgow, kdy i kriminalita je podstatně nižší než bývala dříve, protože se lidé mají líp.
Strana UKIP chytře využila frustrace lidí v Anglii a namísto pozitivní alternativy nabídla represálie proti těm, kteří se nemohou bránit. K tomu ještě přilil olej do ohně David Cameron, který nabídl lidem něco, co vlastně vůbec nemyslel vážně, jen proto, aby si zajistil svojí pozici ve vládě a myslel si, že to prostě uhraje. Vsadil opět na zastrašovací kampaň jako při referendu o nezávislosti Skotska, jenže ono to tentokrát nezafungovalo na plno, protože když se příliš často volá hoří, lidé na to přestanou reagovat. Je také otázka nakolik dobře může pocitům obyčejných lidí rozumět člověk, který vyrostl v elitním prostředí, vystudoval elitní školu, nikdy nepracoval rukama a svoji blízkost lidu prezentuje tím, že když jsou povodně, oblékne si ke společenskému obleku a kravatě holínky, reflexní vestu a helmu a jde se ukázat před kameru, jak je s lidem. To sama královská rodina se reprezentuje mnohem lépe.
Něco o smýšlení těchto elit říká i to, že namísto toho, aby se nejsilnější státy EU v Bruselu dohodly o tom jak co nejrychleji nivelizovat mzdy v bývalých zemích východního bloku na úroveň starých členů a tak kompletně odstranily důvod, proč by měli ti z východu migrovat na západ, došlo pouze k tomu, že se nivelizovala cena zboží a výroby se přesunuly do východoevropských zemí, kde se právě zaměstnancům co pracují rukama může platit méně, a proto ti, co nosí kravatu, mohou dostávat více, o to více, že cena zboží je po celé EU v podstatě nivelizovaná. Proto ti, co nosí kravatu, hlasovali pro setrvání v EU, kdežto ti co pracují rukama hlasovali pro vystoupení. Pravda je taková, že například sušené mléko nebo výživa pro dítě stojí v ČR více než v UK, při nižších výrobních nákladech a podstatně (třetinové až poloviční) nižší mzdě ve východoevropských zemích.
Místo odstranění nespravedlnosti a okrádání Východoevropanů se však David Cameron sebral a aby uklidnil veřejné mínění v Anglii, jel přesvědčovat naše představitele o tom, že by měli souhlasit s omezením podpory pro děti imigrantů, protože dětem Východoevropanů, s nadsázkou řečeno, zřejmě stačí jíst jen jednou za dva dny, kdežto děti domorodých obyvatel potřebují jíst každý den. A bohužel, naše vláda ze strachu, co by nedej bože Británie vystoupila z EU, na tento hanebný požadavek přistoupila.
V této situaci, kdy bývalá východní Evropa je ekonomicky stabilnější než několik starých členů se jádro EU, tedy Německo, místo konsolidace poměrů i za cenu ztráty zisků elit snaží postoupit dál na východ a zabezpečit si další trhy. Nechci malovat čerta na zeď nebo snad něco k něčemu přirovnávat, ale Třetí říše ztroskotala na tom, že Hitler se rozhodl napadnout Rusko ještě předtím, než zvítězil nad Vekou Británií. Stejně tak může zkolabovat EU, protože se bude snažit expandovat na východ dřív, než si vyřeší problémy v Řecku, Španělsku, Portugalsku a Itálii a časem může dojít trpělivost i Východoevropanům, protože snášet pocit být považován za občana EU druhé kategorie lze jen do času.
Vytisknout27.6. 2016 / Bohumil Kartous