Stane se Itálie překvapivě zachráncem Evropské unie?

2. 5. 2016

Itálie se vrací ke své historické roli jako zdroj nejoriginálnějších evropských myšlenek a výrazné státnické moudrosti, a to nejen v politice, ale i v ekonomice, argumentuje britský ekonomický komentátor Anatole Kaletsky.

Normálně se považuje za vládce Evropy Angela Merkelová, avšak Kaletsky ji obviňuje, že se ve strachu před německými voliči chová Merkelová naprosto populisticky a škodí tím Evropské unii. Podle prezidenta Evropské banky Mario Draghiho je standardní německou reakcí na veškeré hospodářské iniciativy, jejichž cílem je posílení Evropy, prostě "Ne". Klasickým případem bylo, když Merkelová vetovala návrh italského premiéra Matteo Renziho, aby se financoval uprchlický program v Evropě, v severní Africe a v Turecku prostřednictvím nově vydaných obligací Evropské unie, což je efektivní a levná metoda, kterou navrhují finančníci, jako je George Soros.

Merkelová podle Kaletského systematicky odmítá jednat v širším zájmu Evropské unie, pokud to ohrožuje její popularitu v Německu. To se stalo pro ostatní politiky v EU noční můrou. Merkelová šikanuje Řecko, podporuje uhelné dotace, postavila se na stranu německých automobilek v případě jejich podvádění s emisemi, podlézá Turecku, které omezuje svobodu slova a zkazila, co mohla, při realizaci minských dohod o Ukrajině. Merkelová udělala více škod Evropské unii než jakýkoliv dnešní politik.

Mario Draghi proměnil Evropskou ústřední banku v nejaktivnější a nejvíce tvůrčí centrální banku. Obrovský program kvantitativního uvolňování, který prosadil Draghi proti německému odporu, zachránil euro.

Minulý měsíc se stal Draghi prvním ústředním bankéřem, který bere vážně peníze, které by se měly lidem rozdávat z vrtulníků - podporuje rozdělování nově vytvořených peněz z ústřední banky přímo obyvatelům eurozóny. Němci proti tomu zuří.

Itálie také vede tichou revoluci proti předkeynesiánské ekonomice německé vlády a Evropské komise. Italský ministr financí Pier Carlo Padoan realizuje fiskální stimlus snižováním daní a zároveň udržováním státních výdajů a ignoruje německé požadavky, aby snižoval státní rozpočet. V důsledku jeho strategie stoupla podnikatelské a spotřebitelská důvěra v Itálii na nejvyšší míru za posledních 15 let a Itálie je jedinou zemí skupiny G7, o níž MMF očekává, že v roce 2016 poroste rychleji než v roce 2015 (i když pouze o nedostatečné 1 procento).

Padoan rozumí dobře, že příčinou evropské ekonomické stagnace je pošetilá fiskální a měnová politika.

K pozitivnímu vývoji dochází i v italské politice. Itálie se obrátila zády k Berlusconimu a Matteo Renzi provádí reformy pracovního trhu, důchodů i státní správy, jaké byly donedávna v Itálii nemyslitelné.

Itálie je asertivnější i v zahraniční politice. Italský ministr zahraničí Paolo Gentiloni spolupracuje se svou předchůdkyní Federicou Mogherini, nynější činitelkou EU pro zahraniční záležitosti, při vytváření pragmatičtější a efektivnější evropské politiky vůči Libyi a vůči uprchlické krizi. Itálie také usiluje o napravení vztahů s Ruskem po ukrajinské konfrontaci a posiluje spolupráci ohledně Sýrie.

Bude zajímavé, zda se chytrým a aktivním Italům podaří strategicky zvítězit nad německými dinosaury, jejichž zastaralá pravidla a doktríny vedou Evropskou unii směrem k jejímu zničení.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Evropská unie | Německo dnes | Ekonomika | Itálie
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 2.5. 2016