Otázka Lenočky Jarvinské
21. 3. 2016 / Miroslav Tejkl
Názory šéfredaktora Britských listů ve věci migrantské krize příliš
nesdílím, nicméně způsob argumentace Jana Kellera ve čtvrtečním
Právu a jeho zdánlivě tak „třeskutá logika“ se mi zdají
natolik zákeřné, že musím reagovat následující burleskou –
osoby v burlesce jsou ovšem vymyšlené, netýkají se ani tak České
republiky jako spíš zvláštního konstruktu a paralelního světa,
který Keller svou argumentací vytváří, píše Miroslav Tejkl.
Na
ministra vnitra nemusel sál plný novinářů příliš čekat.
Bývalý
policista chodil všude včas a dost si na tom zakládal. Už v 9.57.
vešel do sálu a posadil se na své místo před sklenici minerálky
z Vichy a nejprve učinil potřebné prohlášení:
Vláda
projednala požadavek Evropské unie týkající se kvóty – musím
poctivě dodat, že už dvakrát snížené - 43 běženců pro naši
zemi.
Kvóty
– sebemenší - nejsou ale pro naší vládu řešením.
Vláda
konstatovala, že je nejdříve zapotřebí věnovat veškeré úsilí
snaze vyřešit sociální problémy vlastního obyvatelstva,
problémy, které před ní stojí jako hlavní výzva a rozhodně
mají zřetelnou prioritu.
Proto
se vláda po zralé úvaze rozhodla jakoukoli kvótu odmítnout a
nadále pak jakékoli azylanty, u kterých není nad jakoukoli
pochybnost možno vyloučit, že by jde o ekonomickou migraci,
odsunout bez dalšího a do té doby, je zadržovat, aby neznemožnili
náš další postup v této věci.
Čím
delší dobu zde nějaký migrant setrvá, tím je obtížnější
dosáhnout jeho odsunutí.“
Vzadu
se zdvihla ruka jedné střapaté dívčiny.
Ministr
ji znal.
Ach
jo, řekl si sám pro sebe, to je ta Jarvinská z týdeníku
„Slunečnice“.
Ta
tu skutečně scházela. Kdo jí z toho Vyborgu zval – papínek
ruský oligarcha, vůči Putinovi sice spíš neutrální a jenom
konformní, než aby to byl nějaký jeho příznivec … no ale
dcerunka se asi chce odlišit – tak nějak to prý bylo i u mladých
buřičů v 60. letech minulého století, kteří příliš mezi
dělnickou třídu prý nepatřili. Ministr si nedovedl představit,
že by Lenočka Jarvinská mohla zaujímat své názory navzdory
tomu, aniž by se svým tátou vedle nějakou adolescentskou válku,
že tátu má ráda a celkem slušně s ním vychází.
„No,
prosím,“ řekl ministr poněkud odevzdaně.
„Máme
tomu rozumět, pane ministře tak, že dokud bude v České republice
jeden jediný bezdomovec, není jaksi splněn úkol, o kterém je
tento stát přesvědčen, že ho má především, a nemůže tedy
přistoupit k přijímání jakéhokoli počtu běženců, tedy k
akceptování jakékoli kvóty z už existujícího počtu těch,
kteří tak či onak do areálu Evropské unie dorazili?
To
ale přece znamená, že taková situace nenastane nikdy a i ten
první běženec v řadě, který stojí jaksi ve frontě za
posledním, abych tak řekla, mezním bezdomovcem, nepřijde na řadu
vůbec nikdy.“
Zatracená
káča, pomyslel si ministr vztekle, díval se na Lenočku, která
působila dnes zvlášť přitažlivě, a přemýšlel, jak celou věc
podat, aby nevzbudila veselí i u těch novinářů, které za
„sluníčkáře“ nelze považovat ani náhodou.
Jarvinská
mezitím pokračovala :
„ …
vždy přece stát funguje tak, že
žádný úkol nikdy není úplně splněn a tisíce úkolů se řeší
souběžně, anižby byl úplně vyřazen úkol, který se jeví jako
důležitější než druhý. Žádné zdravotní sestřičce není
sděleno, že dokud budou existovat bezdomovci, tak se zvýšením
platu z veřejných prostředků si musí počkat a důchodce sice
dostává peníze ze penzijního pojištění, ale určitý
mechanismus byl nyní upraven, aby důchodcům nezvyšovali důchody
o tři nebo čtyři desetikoruny, což je následkem v dobách nízké
komplexní inflace, která není spočítána podle nějakého koše
důchodcovských zboží, ale podle obecné inflace, která je jako
průměr ze všech zboží nízká. Přesto vláda zjistila, že něco
takového je neúnosné – a tak mechanismus zvyšování důchodů
změnila, aby umožňoval větší navyšování důchodů než dřív.
A taky nečekala jestli bude po ulicích ještě pobíhat podkritické
nebo žádné množství bezdomovců ...“
Nejlepší
asi bude opakovat do zblbnutí vlastní klišé, řekl si ministr.
Protože jak začnu celou záležitost rozebírat, neskončí to
nikdy.
Už
kvůli tomu, že z hlediska elementární logiky má ta zatracená
ženská vlastně pravdu
„Vážení,
mohu jen opakovat,“ opakoval ministr zarputile, „jak jsem
již řekl před chvílí, vláda konstatovala, že je nejdříve
zapotřebí vyřešit sociální problémy vlastního obyvatelstva,
problémy, které před ní stojí a rozhodně mají zřetelnou
prioritu.“
Když
to zopakoval ještě dvakrát, Jarvinská další dotazy nakonec
vzdala.
Ostatní
novináři se mezitím zaměřili na jinou tématiku …
… ať
už migrantskou nebo jinou ...
Ministr
slavně zvítězil ...
V Chrudimi dne 21. 3. 2016
Vytisknout