Předstírané příměří v Sýrii

26. 2. 2016

Rusy umožněná ofenzíva proti Aleppu vedená prorežimní koalicí, vedená íránskými Revolučními gardami a dalšími zahraničními šíitskými džihádistickými silami pod kontrolou Revolučních gard, včetně libanonského Hizballáhu, různých iráckých milic a (v Íránu násilně verbovaných - KD) afghánských hazárských uprchlíků - se poněkud zasekla.

Bylo vždy pochybné, zda prorežimní jednotky mohou vojensky porazit povstalce v Aleppu; přítomnost cizích jednotek zřetelně ukazuje, jakým nedostatkem ozbrojeného personálu režim trpí. A i kdyby byla umírněná opozice v Aleppu zničena, režim nedokáže toto území udržet - takže by vytvořil vakuum, které nevyhnutelně zaplní IS.

Prorežimní koalice je ještě slabší, než vypadá, ztrácí území ve prospěch IS v oblastech, které již měly být údajně zcela pod kontrolou, zejména na planině As-Safíra, a tvrdí, že se zmocnila místní továrny na výrobu chemických zbraní a zajišťuje trasu k pobřeží, aby mohla poslat své chemické zbraně ze země v souladu se smlouvou, která Asada zachránila po chemickém útoku v Ghútě.

Večer 21. února organizace Žund al-Aksa, Imarat Kavkaz v Šam, Turkestánská islámská strana a IS zaútočily na komunikační linie proasadovských jednotek v oblasti jižně od Aleppa u města Chán Násir a zmocnily se některých částí strategické dálnice. (Všechny skupiny, které nepatří k IS, jsou přinejmenším vedeny cizinci, pokud ne většinově tvořeny cizinci, a spojené s al-Kájdou, kromě DaA. Minulý týden v zásadě celé vedení naposledy zmíněné organizace a členové tvořící snad 40 % stavu dezertovali k Nusře, oficiální pobočce Al-Káidy v Sýrii. K tomu možná došlo proto, že organizace vykazovala známky infiltrace a pomalého přebírání ze strany IS.)

Rusové tedy mohou být ve skutečnosti rádi, že mají prostor ke konsolidaci, než budou pokračovat v útoku. Koneckonců hlavním krátkodobým cílem intervence Moskvy je zajistit Asadovu vládu, a toho již bylo dosaženo, zatímco dlouhodobě jde o rehabilitaci Asada v mezinárodním měřítku eliminací neteroristických povstalců, což rychle pokračuje. Příměří samozřejmě nebude fungovat, avšak předstírání, že tomu bude naopak, přináší diplomatické zisky, a Rusko si je zřejmě všechny připíše. Mezi jinými USA souhlasí s Moskvou, že všechny obtíže bránící politickému řešení jsou zaviněny opozicí.

Obviňovat z nedostatku míru opozici je pro Obamovu administrativu dlouhodobým návykem. Nepřekvapuje, že k tomu došlo kvůli třetímu kolu ženevských jednání, protože ta byla zásadně vychýlena ve prospěch režimu v důsledku ruského zásahu, který situaci na zemi rozhodujícím způsobem změnil, přinejmenším v klíčových oblastech. To znamená, že Západ buď přinutil opozici, aby přijala režimní mírové podmínky (které v zásadě znamenají úplné vítězství), aby politický proces proces pokračoval, nebo tento proces zkolaboval.

Novým prvkem je, že USA používají hrozbu ruskými krutostmi, aby přemluvily syrskou opozici ke kapitulaci.

Hádí al-Bakra, bývalý předseda ETILAF (Syrské národní koalice revolučních a opozičních sil), prohlásil ve středu, že americký ministr zahraničí John Kerry řekl syrské opozici: "Říkáme jasně, že pokud si nezvolíte být součástí [příměří], pak si zřejmě volíte možnost stát se terčem." To jsou ozvěny incidentu, k němuž došlo počátkem měsíce.

Na dárcovské konferenci pro Sýrii v Londýně 4. února, tvrdí jeden ze Syřanů, který tam byl, Kerryho požádal syrský občanský aktivista, aby vyvinul větší tlak na Rusy kvůli ukončení (jejich a Asadových) náletů a politiky vyhladovění civilistů. Nejvyšší jednací výbor (HNC), opoziční delegace na Ženevě III, prohlásila, že usedne s režimem ke stolu jen tehdy, když ukončí nálety na civilisty a blokádu humanitárních dodávek. Ale Kerryho politikou bylo, že to je nespravedlivá podmínka, která by měla být předmětem jednání. Karry odmítl jakoukoliv myšlenku na to, že by opozice mohla účastí něco ztratit: "Bude to mnohem horší. Bude to pokračovat tři měsíce a pak bude opozice zdecimována."

Když humanitární poukázal na to, že režim místo deeskalace během jednání (kterou praktikují USA) používá ženevský proces ke krytí ofenzívy v Aleppu, Kerry údajně řekl, že územní zisky režimu byly ve skutečnosti způsobeny odmítáním opozice jednat pod palbou a v obležení. "Neobviňujte mě - běžte a obviňte svou opozici," měl Kerry prohlásit. (Později to Kerryho mluvčí popřel.)

Jak vyplývá z výše uvedeného, Rusko správně vycítilo, že si USA přejí mírový proces, místo aby měly nějakou koncepci mírového uspořádání, takže Rusko se rozhodlo jim tento proces poskytnout, za předpokladu, že bude moci pokračovat v čemkoliv, čeho se mu v Sýrii zachce - a USA na hru radostně přistoupily, dokonce využily ruské hrozby k zastrašení opozice, která je údajně na jejich vlastní straně. Nejvýmluvnějším příkladem je ruské vítězství ve sporu o zacházení s an-Nusrou během příměří.

USA žádaly, aby příměří zahrnovalo ukončení ruských útoků na an-Nusru, přinejmenším zpočátku. Ve skutečnosti šlo o pokus chránit umírněné opoziční skupiny podporované USA (které Moskva, Teherán, Damašek a kurdská YPG standardně označují za "džihádisty" - KD). Rusko má pravdu, že místy není možné rozlišovat mezi Nusrou a povstalci, i když jde o taktické aliance, nikoliv ideologické. Jenže ruským cílem není empirismus ve službě porážky extrémistů; zachraňuje Asada poskytnutím politické legitimity snaze zacházet se všemi ozbrojenými oponenty režimu jako s al-Káidou. Rusko již tvrdí, že vše, co bombarduje, je buď al-Káida, nebo IS. Kvůli ochraně amerických aktiv a aby se předešlo změně konfliktu na binární volbu mezi Asadem a teroristy je třeba ukončit útoky na Nusru. USA byly ale jako vždy odmítnuty. Příměří umožňuje pokračovat v útocích na Nusru.

Jinak řečeno, USA předem svolily, aby Rusko po libosti bombardovalo opoziční skupiny, a poskytly Moskvě pohotovou omluvu, že taková skupina spolupracovala s al-Káidou, takže si za to může sama. Čili v posledních dvou dnech USA vysílají signály, že každý povstalec, který se brání účasti na mírovém procesu, může očekávat ruské bombardování - a USA proti tomu nemají námitek.

Zatímco prorežimní síly dostaly k dispozici masivní mezeru v příměří, aby mohly pokračovat ve válce podle plánu, povstalci se nebudou smět bránit a opět je omezen jejich přístup ke zbraním v období předstíraného příměří, a po jeho skončení budou politicky a vojensky oslabeni. Pokud Syřané dospěli k názoru, že americká politika je tajnou dohodou s Ruskem o zničení povstalců, lze jim to jistě odpustit.

Zdroj v angličtině: ZDE

Vytisknout