NATO se obává války mezi Tureckem a Ruskem. Padly výhrůžky jadernými zbraněmi

20. 2. 2016 / Karel Dolejší

Zatímco jedna část původně Američany podporované syrské opozice, kurdská YPG, přešla k Rusům a útočí na ty skupiny podporované USA, které ještě bojují proti Asadovi ZDE, Turecko pracuje na organizačním sjednocení zbylých opozičních frakcí. Přes jeho území navíc probíhá přesun povstalců z Idlíbu do Azazské kapsy severně od Aleppa, přes niž vedly poslední přímé zásobovací trasy do obleženého města. V Azazu, na který se jednotky YPG dvakrát neúspěšně pokusily zaútočit, se shromáždily relativně početné síly a vedou nyní protiútoky směrem na jih. Skupiny zde přítomné měly dnes vyhlásit ultimátum kurdským milicím, podle nějž mají YPG 72 hodin na vyklizení strategicky důležité letecké základny v Menaghu ZDE. Ale ještě než k tomu došlo, místní aktivisté ráno hlásili pohyb kurdské kolony z nedávno obsazeného arabského města Tel Rifát. Pokud je pravda, že Kurdové odvážejí naloupený osobní majetek bývalých obyvatel, může to znamenat, že se připravují na vyklizení města, u nějž se stále bojuje ZDE. V úterý sice kurdské zdroje bombasticky ohlásily obsazení města Marea, poslední zastávky na cestě k dobytí stotisícového Azazu, nicméně město je dosud pouze obleženo a obránci se rozhodně nevzdávají.

Dělostřelecká palba z tureckého území na kurdské jednotky zbrzdila útoky proti Azazské kapse - a příchod posil z Idlíbu via Turecko vedl k obrácení poměru sil. Zatímco počátkem týdne kurdská propaganda tvrdila, že kolem Azazu útočí na hardcore islamisty, nyní se snaží tvrdit, že zde kurdské milice vlastně nebojují a vše obsadily div ne bez jediného výstřelu. Uvidíme, jak zareaguje na čerstvé ultimátum týkající se Menaghu, který mezitím přejmenovala podle v Turecku vězněného předáka teroristické organizace PKK Öcalana na "Serok Apo".

Poměr sil a dynamika v regionu se opět postupně mění kvůli působení tandemu Turecko - Saúdská Arábie, který se snaží zabránit porážce syrských povstalců. Rijád vyslal silný a srozumitelný signál do Libanonu, odkud pochází podstatná část zbylých "Asadových" jednotek (kromě asi 60 000 šíitských žoldáků, které dodal Írán). Saúdská Arábie stahuje z Libanonu všechny investice, vklady z bank a zastavuje také vojenskou pomoc ZDE. Zároveň signalizuje do Moskvy, že má v úmyslu dodat syrské opozici protiletadlové zbraně ZDE. Protože ruské letectvo je hlavním faktorem Asadova zmrtvýchvstání, tento signál rozhodně nebude přeslechnut.

Turecké dělostřelectvo může z vlastního území podporovat operace syrských povstalců zhruba do vzdálenosti 40 km od hranice, letectvo riskující střet s ruskými systémy protivzdušné obrany ještě dále. Jakkoliv turecká 2. armáda hromadí na hranicích další jednotky, převážně obrněné, ale také systémy protivzdušné obrany, v danou chvíli jsou zřejmě kartou v psychologické válce s kurdskými milicemi YPG a Ruskem. Tanky v Kilisu, jen pár kilometrů od Azazu, nemusejí nutně vjet na syrské území. V danou chvíli podtrhují kapacity povstalců v samotné Sýrii. A přítomnost systémů protivzdušné obrany těsně u hranic je varováním Moskvě, že pokus o letecký útok by se nemusel vyplatit.

NATO signalizuje do Ankary, že pokud by Turecko samo vyvolalo válku s Ruskem, nemá se spoléhat na pomoc spojenců. Co by se ovšem stalo, kdyby Rusové podnikli útok na turecké území, to zřejmě nikdo nedokáže s jistotou předpovědět. Pozemní síly, které má Moskva v Sýrii, by nedokázaly ubránit před dobře provedeným útokem obrněných jednotek ani ruské letecké základny. Také proto se hrozí jaderným útokem.

Vše co lze v Sýrii právě pozorovat je do značné míry logickým důsledkem předchozích kroků jednotlivých hráčů v regionu, v tomto smyslu těžko hovořit o nějakém překvapení. Turecko čelí válce s kurdskými povstalci, kteří uzavřeli alianci s Moskvou, a obává se o svou existenci. Západ od Mnichova k Mnichovu opakuje stejné chyby ZDE, zatímco předvolební propaganda Demokratické strany USA pokračuje v předstírání, že největší bezpečnostní krize od roku 1962 zaviněná jejím prezidentem vlastně vůbec neexistuje. To ovšem patří k dobře zavedené tradici zalhávání skandálních chyb americké zahraniční politiky ZDE.

Zatímco turecký premiér vyzývá USA, aby přestaly lavírovat mezi Ankarou a kurdskou YPG ZDE, padlo několik zmínek o možnosti vykázat Američany ze strategické letecké základny Incirlik. Je ovšem zcela na rozhodnutí Obamovy administrativy, zda případně vytlačí z NATO stát, který má o třetinu početnější armádu, než USA, a přinutí ho k úzké alianci se Saúdy. Každá vláda v Ankaře by musela to, co se právě děje za jižní hranicí, vnímat jako existenční hrozbu, a ruské výhrůžky jaderným útokem těžko mohou cokoliv vylepšit.

Na jižní hranici Turecka vzniká a s ruskou pomocí se rozšiřuje kurdský útvar, na jehož území se podle západních odhadů nachází zhruba 10 000 operativců teroristické PKK, a netají se cílem odtrhnout jihovýchodní oblasti Turecka. Je zřejmé, že Ankara udělá velmi mnoho pro to, aby další expanzi milic YPG zabránila.

Otázka zní, kolik toho bude muset udělat, zda to bude nakonec stačit - a zda kvůli Rusy podporovaným expanzívním nacionalistům po sto letech znova nevznikne velký mezinárodní konflikt.

Vytisknout