Jak to tedy je a kdo se v tom má vyznat?

5. 2. 2016 / František Řezáč

Po zhlédnutí rozhovoru s augustiniánem (mimochodem Luther byl taky augustinián) Juanem Provecho mi to nedá, abych se nezeptal vzdělanějších a chytřejších, jak to je vůbec s těmi věřícími a nevěřícími, muslimy a křesťany a tak dále a tak podobně.

Pracoval jsem půl pracovního života jako strojař, taky nějakou dobu ve skladu, a tak mám rád, když jsou aspoň matice a šrouby každé v jiném kýblu, aby se v nich člověk nemusel pořád hrabat.

Co je věřící? Tak, jak to chápe asi většina různých statistik, je to člověk, který věří v nějakého boha či bohy: Katolík, luterán, buddhista, hinduista, judaista a taky, přece, muslim. Přece to nelze, i když to zejména novináři dělají, zužovat na rovnici: věřící = křesťan. Tudíž, když někdo napíše nebo se rozčiluje, že se někam přistěhovalo X tisíc muslimů, mohl by taky napsat, že se přistěhovalo X tisíc věřících, ne? Nebo co to ten muslim vlastně je? Takže, ti obránci "evropských" nebo "křesťanských" hodnot, by se měli vlastně radovat, že se Evropa vrací - kam vlastně?

Celkem nedávno, já si to ještě pamatuju, se ve škole vyučovalo povinně(!) náboženství, starší ženy nevycházely na veřejnost bez šátku či klobouku, lidi chodili do kostela, víc na venkově než ve městech. Nyní tedy do Evropy přicházejí lidé, kteří chodí na náboženství, jejich ženy nosí šátky a taky by si rádi postavili kostely - mešity, kam by mohli chodit poslouchat kázání a modlit se. Tak, sakra, proč to někomu vadí? To je přece návrat k trvalým hodnotám, ne?

Kdysi, taky to není dávno, se v kostele ohlašovaly sňatky, babičky se křižovaly na ulici před křížem, sedlák s chasou se modlil v poledne na poli Anděl Páně, což mu kostelník ohlašoval zvony z věže kostela a večer v šest pak klekání.

Mezitím kostelní zvony vystřídal místní rozhlas, bohové sestoupili na zem v podobě diktátorů a rozmnožili se nevěřící, učeně - ateisti. Náboženství se stalo, už od Velké francouzské revoluce, soukromou věcí každého občana, nebylo zakázáno, ale tolerováno. Chytré režimy věřící nepronásledují, ale jsou rády, že mají pořádné a pracovité občany. Ostatně soudím, že tohle by měl někdo těm přistěhovalcům taky vysvětlovat, jak to tady je. Že by s tím svým náboženstvím nemuseli dělat tolik kraválu jako dřív křesťané. Určitě to pochopí. Jako to, že se nemají míchat matice se šroubama a hrušky s jabkama...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 5.2. 2016