Jak ve špinavém uprchlickém táboře v Dunkirku žijí britští občané

2. 2. 2016

Rawand Aziz žije se svou rodinou ve stanu v uprchlickém táboře v severní Francii u města Dunkirk. Před stanem v příkopě leží mrtvá krysa. Aziz má ve stanu svého jednoročního syna. V noci bývá v táboře pod nulou, takže jeho syn Oscar, stejně jako dalších 1500 lidí žijících na tomto poli, je trvale nemocný.

Aziz by však mohl odjet do Británie, kdykoliv by chtěl. V tašce má svůj dokonalý britský pas. "Jsem Brit," říká Aziz, se severoanglickým přízvukem s odstínem jeho kurdského původu. "Stal jsem se Britem. Znám britskou kulturu, zemi, zákony, všechno o Británii."

Pětatřicetiletý Aziz se z Británie přestěhoval do uprchlického tábora v Dunkirku, aby mohl žít společně se svou manželkou, Hataw, a synem Oscarem, jimž britské úřady odepřely britský pas a nechtějí je pustit do Británie.

O několik stanů dále je Saman Sharif, 31, žije tam se svou manželkou Shukry a jejich čtyřmi dětmi. Oba muži jsou iráčtí Kurdové, kteří uprchli před válkou v roce 2003 z Iráku před útlakem Saddáma Husajna. Dostali se do Británie přes Calais, dostali tam azyl a později i britské občanství.

Ani jeden z obou mužů nepředstavují dokonalý příklad integrace: ani jeden z nich po deseti letech v Británii nemluví dokonale anglicky a Aziz nikdy nezískal trvalé zaměstnání. Avšak jejich případy jsou výmluvnou ukázkou britské imigrační politiky - dva britští občané se museli odstěhovat do špinavého uprchlického tábora v Calais, aby mohli žít se svými dětmi.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Imigrace do Evropy
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.2. 2016