Zločin v Polné aneb o obrazu české společnosti tehdy a nyní

1. 2. 2016 / Daniel Veselý

Zhlédl jsem první část televizního filmu Zločin v Polné o údajné rituální vraždě křesťanské dívky Anežky Hrůzové židovským mladíkem Leopoldem Hilsnerem. Česká společnost byla tehdy, tedy v roce 1899, zachvácena iracionálními protižidovskými vášněmi pramenícími ze staré pověry, podle níž Židé potřebují krev křesťanských panen do macesů, které se pečou o svátku Pesach - v době křesťanských Velikonoc.

Jelikož televizní dramaturgie téměř vždy operuje s jakousi uměleckou licencí, doporučuji zájemcům o podrobnější informace o takzvané hilsneriádě zhlédnout tento dokument ZDE, který je výtečnou sondou do tehdejší české společnosti, v níž strohou argumentaci a otevřená fakta s přehledem zahlušily rasisticky motivovaná nenávist, teorie spiknutí a středověké předsudky.

Ačkoliv bylo soudní přelíčení s obviněným z vraždy Anežky Hrůzové, nepříliš bystrým povalečem Leopoldem Hilsnerem, dokonalou fraškou, jež by nezahanbila ani politické procesy o 50 let později, již tehdy udával tón v náladě české kotliny senzacechtivý tisk, jemuž nevoněla fakta, která narušovala teorii spiknutí, v níž byl viník doslova předhozen krvelačnému davu. Tímto viníkem byli před 116 lety čeští Židé, tedy lidé žijící tehdy často na okraji majoritní křesťanské společnosti. Není třeba náhodou, že jako jeden z prvních dorazil do Polné vydavatel a redaktor týdeníku České zájmy Jaromír Hušek, jehož list měl v záhlaví napsáno „Kupujte jen u křesťanů“. Jindy v této tiskovině stálo „Svoji k svému“, což by se o sto let modernější češtinou dalo vyjádřit jako „Čechy Čechům“. Toto i mnohá další česká periodika se postarala o to, aby celá aféra překročila hranice české kotliny do dalších částí Rakousko-uherského mocnářství a později dále do Evropy a světa.

V souvislosti s polenskou vraždou byla resuscitována středověká legenda o židovských rituálních vraždách, podle níž Židé, vedle trávení studní či znesvěcování hostií, unášeli a zabíjeli křesťanské děti a jejich krev používali při pečení macesů o židovském svátku Pesach. Tato legenda má své kořeny již ve 12. století v Anglii ZDE. Tajemný zločin v Polné, kde se v průběhu protižidovských vášní uskutečnila i malá křišťálová noc, vzbudil v české společnosti podřimující antisemitismus, ale i nevíru v očividná fakta a rozpory, na nichž celé spiknutí stálo. Ti, kteří se postavili proti nesmyslnému a rasově motivovanému blouznění, včetně Tomáše G. Masaryka, byli v menšině a stali se terči verbálního, občas i fyzického násilí. Většinová křesťanská společnost v tehdejších Čechách měla jasno – nebohé Anežce Hrůzové podřízl hrdlo Hilsner a další dva tajemní Židé košeráckým nožem a její krev zachytili do připravené kádě, ačkoliv pozdější dobrozdání světových odborníků ukazovala na zločin osamělého sexuálního násilníka.

Nechci hodnotit kvality ani slabiny prvního dílu televizního filmu Zločin v Polné, to mi, jak se domnívám, ani nepřísluší; ale mám za to, že jeho odvysílání přišlo zrovna v dobu, kdy českou společností opět cloumá iracionální běsnění, tentokrát ve spojitosti s uprchlickou a migrační vlnou.

Opět ožívají stereotypní předsudky a vyložené nesmysly vůči osobám jiného náboženského vyznání a etnicity, vynořuje se volání po jejich krvi a uplatňuje se kolektivní vina, a to za blahosklonného sekundování z Hradu. Opět jsou důsledně ignorována fakta, jež jsou mnohem spletitější než horkou jehlou spíchnuté fámy. Od vraždy Anežky Hrůzové však uplynulo 116 let, dalo by se tedy očekávat, že se česká společnost někam posunula. Bohužel to tak ale nevypadá.

Rasismus | Společenské stereotypy
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.2. 2016