MAAE k Íránu, aneb Políček Obamovi na rozloučenou

4. 12. 2015 / Karel Dolejší

Zpráva kromě jiného říká, že od roku 2002 Írán prostřednictvím organizací napojených na armádu vyvíjel aktivity spojené s vývojem jaderných zbraní, a to včetně vývoje jaderného výbušného zařízení a jaderné hlavice pro raketu. Před rokem 2003 tento vývoj probíhal ve "strukturovaném programu" a některé z těchto aktivit mohou dosud pokračovat.

Tyto informace pocházejí z řady zdrojů, včetně vlastních zdrojů MAAE nebo íránských, a organizace je pokládá za důvěryhodné.

Program OSN zaměřený na vyřešení problémů selhal v roce 2013 a od roku 2011 dodnes agentura neobdržela z íránské strany žádné dodatečné informace o programu nákupu jaderného zařízení využitelného k výrobě jaderných zbraní, který neumožňuje identifikovat konečného uživatele na íránské straně. V září 2015 Írán odmítl s MAAE diskutovat o stávajících programech výroby uranu.

V roce 2002 Írán, jak sám přiznává, vyvinul speciální detonátor pro implozní jadernou nálož (EBW). Tvrdí, že jde o zařízení určené pro "kosmický program".

Další oblasti, v nichž MAAE zaznamenala dosud neobjasněné nebo nevyřešené problémy, představují mj. nákup štěpného materiálu, výroba komponentů pro výbušné jaderné zařízení, vývoj multipolárního explozívního zařízení a s ním spojené experimenty, hydrodynamické experimenty, modelování a kalkulace, zdroj neutronů pro jaderné výbušné zařízení, přípravy testu jaderného výbušného zařízení a systému pro odjištění a odpálení jaderného výbušného zařízení.

Celkově jde o dvanáct problémových oblastí. MAAE nenašla důkazy o tom, že v Íránu aktuálně existuje tajný jaderný cyklus (ačkoliv v minulosti takové informace měla), že existuje přímé spojení mezi schématem jaderného výbušného zařízení, které má Teherán k dispozici a přiznal je, a oficiálními jadernými aktivitami. Avšak detonátory EBW vyvinuté v Íránu mají charakteristiky relevantní pro vývoj jaderné zbraně, stejně jako zařízení pro multipolární iniciaci výbušniny (MPI). Existují možnosti alternativního využití obou zmíněných komponent, které jsou relativně věrohodné v prvním případě, ve druhém již méně. Aktivity v oblasti hydrodynamického testování MAAE považuje za konzistentní s vojenským jaderným programem a odmítá íránské vysvětlení ohledně účelu s tím spojených zařízení; nepřímo naznačuje, že aktivity Teheránu od února 2012 zde reprezentují "zametání stop".

V Íránu tedy před rokem 2003 probíhal kompletní program vývoje jaderné zbraně v rozporu s kontrolním režimem, který MAAE vynucuje - a některé z těchto aktivit pokračovaly i poté. Stav příprav ukazuje na snahu získat spíše schopnost jadernou zbraň rychle vyrobit, než na úsilí vyrobit ji neprodleně. Po roce 2009 neexistují spolehlivé informace o pokračování programu, ale některé jeho dodnes existující komponenty stále doprovázejí nesrovnalosti a dvojznačnosti, které Írán patřičně nevysvětlil.

Pokusy prezentovat letošní mezinárodní dohodu s Íránem, která je fakticky jen společnou deklarací stran zapojených do jednání, jako řešení problémů a nejasností spojených s jaderným programem, jež MAAE zmiňuje, jsou typickou obamovskou PR aktivitou. Program inspekcí, na který Teherán naoko přistoupil, nedokáže vyřešit problémy, s nimiž si organizace dosud neporadila.

Kromě ostentativního odstavování zastaralých centrifug Teherán neprovádí žádné aktivity, které by bylo možno interpretovat jako "zavírání dveří" k výrobě jaderné zbraně. Dostupné informace, které předkládá MAAE, spíše ukazují na částečné zastavení a zmrazení vývojového procesu, který může být v libovolném okamžiku obnoven. Optimisté předpokládají, že k tomu dojde až po lhůtě stanovené poslední smlouvou, tzn. za patnáct let. Ve skutečnosti neexistuje žádný důvod předpokládat, že bude Írán dodržovat nezávazný dokument, jakmile dojde ke zrušení ekonomických sankcí a rozmrazení jeho zahraničních aktiv. Tato aktiva čítají podle různých odhadů 100 - 150 miliard dolarů a budou použita kromě jiného k nákupu zbraní, podpoře Asadovy diktatury v Sýrii a podpoře dalších zahraničních klientů, mj. v Afghánistánu, Iráku, Libanonu, Palestině, Jemenu a dalších zemích, včetně západních.

Je oblíbenou mantrou tvrdit, že ekonomické sankce "nefungují". Na druhé straně řada bezskrupulózních režimů včetně íránského dokazuje svým chováním, že v mnoha případech tím, co "funguje", je státem organizované "nestátní" násilí.

Obamova dohoda s Íránem docela určitě nedokáže zabránit vývoji jaderné zbraně Teheránem, jak do omrzení opakují fanoušci amerického prezidenta (a je hodno zaznamenání, že fanoušci íránského režimu je v tom vůbec nenásledují). Co však může zajistit velmi spolehlivě je přísun peněz na zbrojení, zahraniční vojenské angažmá a podvratné aktivity v zemích, které se Teherán snaží vtáhnout do své sféry vlivu.

Vytisknout