Jak dochází k islamistické radikalizaci mladých lidí:

Příběh jedné dívky z Bruselu

27. 11. 2015

"Má učitelka mi říkala sluneční paprsek," říká Maysa.

Před rokem ten sluneční paprsek přestal svítit. Nejprve začala Maysa nosit džilbáb, volný hábit, který nosí zbožné muslimské ženy. Přestala chodit tancovat a zpívat a přestala kouřit cigarety. Přestala chodit do hospody s přáteli, kteří pili alkohol.

"Bylo to jak černá díra," vzpomíná na to dnes.

První kontakt přišel prostřednictvím sociálních sítí. Původně začala nosit džilbáb, aby skryla to, že "trochu ztloustla", říká. Jakmile zveřejnila svou selfie v džilbábu na sociálních sítích, kontaktovala ji jiná dívka pod dvacet. Hovořily o jejím "novém vystupování" a začaly spolu chodit nakupovat. Maysa se tak seznámila se skupinou mladých dívek z obdobného prostředí, jak byla ona. Všechny byly imigrantského původu a pocházely z chudších, i když nikoliv nejchudších bruselských čtvrtí.

Hovořilo se o islámu a o tom, jak tolik muslimů vlastně selhává a "nedodržuje víru". Pak se hovořilo o politice a o "celosvětovém pronásledování muslimů". A nakonec o ISIS, o životě v novém chalífátu a jak je to tam bezvadné. "Říkali mi, že tam není žádná zločinnost a nikdo se tam nediskriminuje. Hovořili o vztazích mezi muži a ženami a že bych si měla nalézt dobrého manžela, i když bych byla jednou z několika jeho žen. Hovořili o bojích proti nevěřícím a heretikům, ale nezmiňovali se o násilí ani o popravách."

Maysa dostala nový levný mobil s předplacenou sim kartou a bylo jí řečeno, aby ho utajovala. Na tento telefon dostávala textové zprávy o tom, kde bude další schůzka.

"Uvědomuju si, že jsem je vůbec neznala. Jen jejich křestní jména. Ale nepřišlo mi to tehdy divné," říká Maysa.

Je zjevné, že Belgie měla už před pařížskými útoky vážný problém s islamistickými extremisty. Za posledních 18 měsíců byla z Belgie zosnována celá řada atentátů v zahraničí. Belgičtí extremisté vysílali bojovníky do Afghánistánu a do Iráku. Do Sýrie odešlo z Belgie bojovat až 500 Belgičanů. Asi 50 z nich byly ženy.

Některé ženy přitahuje extremismus v důsledku jejich patologického zázemí a marginalizovaného života. Jednou takovou byla šestadvacetiletá Hasna Aït Boulahcen z rozvrácené rodiny, která donedávna kouřila, pila vodku a chodila na mejdany. Půl roku před tím, než zahynula při policejní razii, tato dívka shodila sluneční brýle, džínsky a kovbojské boty a přešla na přísný islamistický způsob života. Chtěla jet do Sýrie. Její matka sdělila médiím, že její dceři extremisté proprali mozek.

"Rodiny to nezaznamenávají." Antropolog Johan Leman poukazuje na to, že verbíři z Islámského státu často přesvědčují mladé lidi, že jejich rodiče "neznají pravý islám". "Dávají typické rebelii teenagerů islamistický rozměr," konstatuje Leman.

Maysu pak nutili, aby jela do Sýrie. "Je to mimo politiku a mimo náboženství. Je to lidech, kteří se dávají dohromady, protože je vzrušuje, že jsou součástí 'něčeho velkého'. Je to subkultura mladých lidí a obrovskou roli v tom hrají skupiny mladých lidí téhož věku," vysvětluje profesor Rik Collsaet, bruselský expert na islamistický extremismus.

Na poslední chvíli začala Maysa váhat. Nemohla také najít svůj pas, její rodiče něco tušili a schovali jí ho. Požádala extremistickou skupinu o čas, ale byla odmítnuta. A skupina jí začala vyhrožovat. Před sedmi měsíci rozbila svůj tajný telefon a přerušila všechny styky s extremistickou skupinou.

Teď znovu chodí v džínech, v tričkách, maluje si nehty a kouří jako předtím.

"Byla jsem totálně zradikalizovaná. Nemyslela jsem své vlastní myšlenky. Nebylo to to, čím já jsem," vysvětluje.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout