Jak syrská demokratická revoluce vyvolala obrovské kulturní oživení, které pokračuje i v exilu mezi syrskými uprchlíky

27. 11. 2015

V prvních opojných týdnech Arabského jara hovořili komentátoři o významné roli sociálních sítí. Podobně jako v Československu v šedesátých letech však byla daleko významnější exploze populární kultury ve veřejném prostoru. Syřané vyjadřovali svou naději v lidskou důstojnost a lidská práva hesly, nápisy na zdech, kreslenými vtipy, tancem a písněmi, píše syrský autor Robin Yassin-Kassab, spoluautor připravované knihy Burning Country: Syrians in Revolution and War (Hořící země: Syřané v revoluci a ve válce) (Pluto, leden 2016)

Jakmile na demokratickou revoluci zareagoval Asadův režim krutým útlakem a masakrováním pokojných aktivistů, občanští revolucionáři se snažili adaptovat. Založili nezávislé tiskové kanceláře, desítky rozhlasových stanic a více než 60 nezávislých novin a časopisů. Vznikala anonymní kulturní družstva, jako například Mladé syrské objektivy. Na rozdíl od elitářské, autoritářské kultury Asadova režimu, šířené shora, nová revoluční kultura po roce 2011 vznikala zdola a debatovalo se o ní na ulicích.

V osvobozeném městě Rakka se konal první hiphopový koncert, než město ovládli transnacionální džihádisté z Islámského státu. Vznikla heavymetalová scéna.

Spisovatel Khaled Khalifa, jehož dvě knihy "Ve chvále nenávisti" a "Žádné nože v kuchyních tohoto města" se dostaly do předvýběru na Mezinárodní cenu arabské prózy, žije dál ve válkou postiženém Damašku. Asadovi násilníci mu zlomili ruku.

Zpěvák Ibrahim Qashoush, který zpíval davům v městě Hama "Vypadni, Bašare!" byl brzo poté nalezen v řece Orontes s vyřezanými hlasivkami. Když mezinárodně uznávaný karikaturista Ali Ferzat nakreslil Asada, jak prchá do exilu spolu s Muammarem Gadáfím, tajná policie mu zlámala prsty, aby nemohl kreslit. Dnes žije v Kuvajtu. Jiný karikaturista, Akram Raslan byl r. 2012 umučen k smrti.

Asadovy barelové bomby a do menší míry i masakry Isis vyhnaly z domovů asi 12 milionů Syřanů.

Uprchlíci si s sebou přinesli svou kreativitu. Jedním z nejnaléhavějších kulturních úkolů je jak vzdělávat ztracenou generaci syrských dětí. V Evropě se Syřané organizují politicky i kulturně. Palestinsko-syrská hudební skupina Refugees of Rap, která uprchla z Damašku, když bylo jejich studio zničeno a když jim bylo vyhrožováno smrtí, nyní má základnu v Paříži. 20 silných písní z jejich alba z r. 2014 The Age of Silence vypráví o životě pod padajícími bombami.

Syrskou zkušenost z exilu také zaznamenávají pozoruhodné dokumentární filmy. Film Our Terrible Country (Naše strašná země) zkoumá vztah mezi mladým fotografgem Ziadem Homsim - kterého mučil Asad a který nakonec upadl do zajetí Islámského státu - a levicového myslitele a bývalého politického vězně Yassina al-Haj Saleha.

Ve filmu On the Bride Side, pět syrských a palestinsko-syrských uprchlíků se propašují z Itálie do Švédska v převlečení za svatebčany. Film je tragikomickým komentářem k evropským postojům k uprchlické krizi i k utrpení Syřanů.

Syřané jsou právem rozzuřeni, že se na ně svět vykašlal. Avšak už se jim podařilo změnit obraz uprchlíků v Evropě - dosud přicházejí tajně imigranti přes hranice mlčky, ve tmě. Dnes - díky jejich revoluční zkušenosti - Syřané pochodují za denního světla, po tisících, a požadují lidskou důstojnost.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.11. 2015