Rozhovor s Petrem Šafaříkem, novým předsedou Rady Českého rozhlasu

Co do otevřenosti, nepředpojatosti a plurality je v ČRo hodně co zlepšovat

26. 11. 2015 / Bohumil Kartous

Byl jste zvolen předsedou Rady ČRo, gratuluji.

Děkuji.

Proč předchozí předseda Stehlík odstoupil? Souvisí to nějak s případem nedávno odstoupivšího ředitele Duhana?

Na začátku včerejší veřejné schůze rady odstoupilo celé předsednictvo, já také - byl jsem v něm jedním ze dvou místopředsedů. Část radních dala najevo, že by bylo dobré „říct si znovu o důvěru“. Souvislost s odstoupením P. Duhana tu byla, ale ne úplně těsná.

Ještě k tomu bývalému řediteli, odešel oficiálně ze zdravotních důvodů, nicméně prosáklo, že si dělal z ČRo rodinnou firmu, zaměstnával svého syna... Těch problémů bylo více, např. podivné smlouvy za údajné "marketingové poradenství" pro bývalé radní Ratiborského a Jaklovou, kteří pana Duhana volili. To je sice do nebe volající nepotismus a korupce, ale mně připadá, že jde o stav ve veřejnoprávních médiích dobře zažitý. Natož aby to někomu podrazilo nohy... Nebo je to zkreslené tvrzení?

U Dany Jaklové se nejednalo o marketingové poradenství. Podle její smlouvy s ČRo se mělo jednat o poradenství v programu. Jak Peter Duhan, tak Dana Jaklová pro média mluvili o tom, že šlo o poradenství „s legislativním procesem“. Tento rozpor oproti smlouvě iritoval, asi ještě více to byl ale fakt, že k té práci nebyly předloženy žádné doklady, neboť prý vše proběhlo ústní formou. Nicméně u Dany Jaklové byla dodržena dvouletá lhůta po skončení jejího mandátu. Ta lhůta se vztahuje i na takzvané osoby blízké. U Tomáše Ratiborského jednak nebyla ta dvouletá lhůta dodržena, jednak byl v ČRo krátce zaměstnán i jeho syn, ten dokonce část z toho i během doby, kdy ještě běžel Ratiborského mandát. To ale rada prostřednictvím své dozorčí komise zjistila až velmi nedávno a Peter Duhan „předběhl“ konsekvence svou rezignací.

K nepotismu a „podražení nohou“ - berme jako dobrou zprávu, že v daném případě to k „podražení nohou“ vedlo. A bylo to jasně a veřejně pojmenováno jako pochybení.

A znamená to omezení nepotismu v ČRo?

K tomu nemám žádné informace, vlastně nemám ani představu o rozsahu toho, co jste před chvílí nazval stavem ve veřejnoprávních médiích dobře zažitým. Snad ten případ Petera Duhana zafunguje k odstrašení...

Netýká se to jen personálních záležitostí, rada má k dispozici stížnosti na nevyváženost či zaujatost některých pořadů a vysílání. Hodně se probírá třeba neomezený přístup katolické církve do vysílání. Kardinál Duka, který slouží mše pro prezidenta podporujícího fašisty, je častým hostem...

Slova o „neomezeném přístupu“ jsou nadsazená. Rada se v minulosti zajímala o to, jestli je v dané sféře dodržován Kodex Českého rozhlasu - přispělo to k tomu, že si ČRo nechal udělat odborný posudek a následně přišel s novou koncepcí náboženského vysílání. Vysílání pořadu Glosa Dominika Duky skončilo na konci roku 2014.

Otázkou je i vyváženost názorová. Existují nějaké statistiky např. o citovaných českých a zahraničních médiích? Opět možná subjektivní dojem, nicméně citovanost médií patřících oligarchům, případně novinářů pro oligarchy pracujících je v ČRo standard. Jde vesměs o média pravicově orientovaná. Levicová a zároveň nezávislá média jako Deník Referendum, Britské listy nebo A2 jsou podle mého dojmu zastoupena méně. Nebo se pletu?

Předně: i ohledně plurality v relacích „četba z tisku“ byla rada aktivní. Zhruba na přelomu roku jsme konkrétně doložili pochybení, Český rozhlas nedostatky částečně uznal a nastavil nová pravidla. Stálo by za analýzu, jestli ČRo cituje srovnatelně z menších médií. Možná si takovou analýzu rada někdy zadá, každopádně bych byl rád, kdyby se tomu i bez toho věnovali na katedrách mediálních studií a žurnalistiky a na dalších relevantních školách a výzkumných pracovištích. Podobných silných témat k výzkumu je u ČRo více.

Stranou bych teď nechal to s tiskovými magnáty - rozhlas sotva může opomíjet velké deníky atd., ať už patří komukoliv. Když pomyslím na svou vlastní posluchačskou zkušenost např. s relacemi „četba z domácího tisku“ na stanici ČRo Plus, pak musím s vaší tezí týkající se malých či alternativních médií souhlasit. Něco se oproti minulosti v „četbách z tisku“ v ČRo zlepšilo, ale některá malá média jsou tam zcela nebo téměř zcela opomíjena, přestože existují výrazně déle než tituly, které ČRo zařadil do přehledů tisku ihned po jejich založení. Takže co do otevřenosti, nepředpojatosti a plurality je v ČRo hodně co zlepšovat.

Necháte jako předseda rady takovou analýzu zadat?

Je to jedna z možností, co mohu navhrnout. Zajímavých témat a problémů je více. Sám to ale samozřejmě nezadám, záleží na celé radě a také na součinnosti Českého rozhlasu – rada sama totiž nemá právní subjektivitu.

Možná by bylo dobré akademickou sféru přímo oslovit, oni asi tak trochu hybernují…

Snad takhle zafunguje i tento rozhovor. Jinak takovým oslovením bylo i to, že došlo k vypsání výběrového řízení na analýzy pro potřeby Rady Českého rozhlasu.

Některé stanice ČRo jsou z hlediska orientace velmi vyhraněné, jako třeba Plus. Zrovna pro tuto stanici se hledá nový šéfredaktor. Kdo by to měl podle vás být a k čemu by měl názorovou stanici ČRo vést?

To se řekne jednoduše - měl by to být člověk, který zajistí, že ta stanice bude splňovat Kodex Českého rozhlasu. Ten dokument je celkem dobře napsán, velmi doporučuji jeho četbu a poměřování toho či onoho z produkce ČRo tím Kodexem. Nový šéfredaktor by měl mít alespoň „evropský rámec“, to jest i odstup od provinčnosti části zdejší mainsteamové žurnalistiky se všemi jejími ideologematy, konformitou, předpojatostmi a „bojováním starých bitev“. Žijeme ve stále složitějším světě a stanice mluveného slova jako je ČRo Plus musí být schopna identifikovat opravdu závažná témata, sledovat je do hloubky a dlouhodobě. A zpracovávat je pluralitně.

Co Wave? Nadějný projekt s reálným potenciálem oslovit mladé skončil na VKV a bez reálného dosahu. Nejde s tím něco dělat? Copak se ČRo nechce podílet na kultivaci mladé generace a nechává ji napospas otupujícímu mainstreamu?

Český rozhlas by to určitě chtěl, ale hodně ho svazuje zákonný rámec. Nedávno se ČRo Wave na VKV vrátilo, a sice hodinovým pořadem „On Air Radia Wave“ v čase někdejší „Čajovny“ na stanici Vltava. Zajímavé je, že část publika Vltavy to nese těžce. Rada v této věci rozhlas podpořila s tím, že by to „hodinové okénko“ Wave na Vltavě snad mohlo zároveň mladší publikum seznámit s Vltavou - tedy že část mladých posluchačů neodladí hned po skončení toho „svého bloku“. Jestli jde dělat něco víc: někdo by musel úspěšně oslovit politiky, aby změnou zákona Českému rozhlasu dali, respektive umožnili získávat analogové frekvence pro jeho stanici pro mladé. Protitlak komerčních rozhlasových stanic by byl jistě obrovský, bylo to znát už u novely, která nakonec vedla k nedávnému rozšíření stanice ČRo Plus na VKV frekvence - ale jen na ty, které si ČRo skládá optimalizací své stávající sítě.

Mám dojem, že svoboda slova má své hranice tam, kde začíná demagogie a blud. Jan Petránek se nechal na vlnách ČRo slyšet, že uprchlická vlna je geniálně zosnovaný trojský kůň, něhož prostřednictvím kdosi útočí na Evropu. Chápu, že je pan Petránek považován za nestora ČRo, nicméně to mu snad nedovoluje podporovat ničím nepodložené konspirace, notabene prostřednictvím veřejnoprávního média? Je ČRo imunní vůči tomu, aby k takovým excesům nedocházelo systematicky?

Těžko říct. Obecně má Český rozhlas všechny hmotné, institucionální a různé další rámcové předpoklady k tomu, aby dělal velmi kvalitní novinařinu: je finančně dobře zajistěn, je chráněn proti „poryvům trhu“, má zajistěnu nezávislost atd. atd. Měli by tam tedy být redaktoři, editoři atp., kteří svou práci dobře umějí, to znamená měli by umět i posoudit, co je nepodložené či jinak problematické.

Tedy je pouze na editorech ČRo, jestli nechají někoho bezmezně plácat, či nikoliv?

Český rozhlas má své redakční procesy a měl by být schopen se s tím náležitě vyrovnat a zpracovat i případnou kritiku zvnějšku.

A teď samozřejmě otázka na budoucího ředitele, kterého bude rada volit. Je šance, že to bude někdo, kdo rozumí důležitosti a roli ČRo v mediálním prostoru a kdo se pouze nebude přizpůsobovat zájmovým skupinám uvnitř a vně ČRo? Je něco takového vůbec možné?

Věřím, že ano. Obecně by mohlo pomoci, kdyby přibylo mediální žurnalistiky - profesionální i té občanské a aktivistické - „watchdogové“. Kdyby se i o ČRo více psalo - tím by zesílila jeho veřejná kontrola a zpětná vazba k jeho práci. Pro jistotu zdůrazňuju, že myslím i kladnou zpětnou vazbu, nejen tu, která upozorňuje na nedostatky.

Vytisknout