Za co také může Chovanec: O otřesných zkušenostech z Odboru azylové a migrační politiky MV ČR

Povolení k pobytu - Tchajwan versus ČR

19. 11. 2015

Po příletu na Tchajwan má cizinec cestující na rezidentní vízum 15 dní na to, aby se dostavil na Imigrační úřad a zažádal o vydání povolení k přechodnému pobytu. Příhlášení na policii k pobytu není třeba řešit, neboť adresa pobytu se zjišťuje již při podávání žádosti o vízum, navíc se ještě jednou vyplňuje do formuláře žádosti o povolení k pobytu. Na imigračním úřadě Vás přivítají usměvaví pracovníci, kteří Vám pomohou s vyplněním formuláře, který je v čínštině a angličtině. Následně Vám přidělí číslo a můžete se v klidu usadit do křesel a čekat, až se na Vás dostane řada. Pracovníci Vám ochotně sdělí, kolik lidí je před Vámi a tím pádem kolik času přibližně strávíte čekáním. K dispozici je asi 10 přepážek na které je z čekárny vidět. Vše funguje velice rychle, ačkoliv je před Vámi sedm osob, do pěti minut jste na řadě. Když přistoupíte k přepážce, přivítá Vás úředník, který s Vámi projde formulář a všechny příslušné dokumenty a velice ochotně zodpoví veškeré Vaše dotazy. Je vidět snaha Vám pomoci věc vyřídit co nejrychleji a bez zbytečných průtahů. Upozorní Vás na úskalí imigračních předpisů, poradí Vám, jak celý proces co nejvíce zjednodušit, či jak se vyhnout nutnosti předkládat některá potvrzení. Na závěr Vám dá vybrat, zdali si pro povolení chcete přijít za dva týdny osobně nebo zdali Vám má být zasláno poštou. Po dvou týdnech si na stejné místo zajdete pro svou pobytovou kartu, kterou Vám opět vydá usměvavý úředník.

Po příletu do České republiky má cizinec povinnost registrovat na cizinecké policii místo pobytu (§ 93 zákona o pobytu cizinců na území ČR). Při vstupu Vás uvítá nevrlá úřednice, která na anglicky pronesený pozdrav zařve: „Tady se mluví jen česky!“ Zeptáte se, kde se vyřizují registrace ubytování a jste posláni do příslušné kanceláře. Po zaklepání na dveře se ozve hlas policisty: „Tady nikdo neni!“ Po chvíli policista vykoukne ven, kdo že to zase otravuje. Když zjistí, že je přítomna osoba, která vládne češtinou, zavolá si Vás do kanceláře a provede registraci.

Následuje povinnost zažádat o povolení k přechodnému pobytu. Po příchodu na příslušné pracoviště ministerstva vnitra Vás uvítá stojan s formuláři a reklamou na placený tlumočnický servis. Z pořadníku si vezmete číslo a čekáte. Až se na tabuli rozsvítí Vaše číslo, můžete vstoupit do místnosti, která je od čekárny oddělena dveřmi s neprůhledným sklem tak, aby nebylo vidět, co se uvnitř děje. K dispozici jsou zhruba tři přepážky. V lepším případě Vás obslouží úředník s indiferentním výrazem, v tom horším Vám úředník neustále dává najevo neochotu s Vámi cokoliv vyřizovat. Na jakékoliv otázky většina úředníků reaguje spíše podrážděně s tím, že je Váš problém si dané informace zjistit. Dle § 71 Správního řádu má český úřad na vyřízení 30 dnů, ve složitých případech 60 dnů. Odejdete domů a pilně sledujete stránky MV ČR, zdali se Vaše číslo jednací neobjeví mezi těmi vyřízenými.

V době, kdy manželce vypršel tříměsíční bezvízový pobyt se mohla prokazovat pouze papírem z pracoviště ministerstva vnitra, kde bylo uvedeno, že podle § 87y zákona může setrvávat na území ČR do doby vyřízení její žádosti. De facto tedy byla omezena na pohyb po ČR, protože opuštěním hranic by se dopustila ilegálního vstupu na území jiného státu Shengenského prostoru (to Vás např. omezuje i tak, že kdyby se chtěla vrátit na Tchajwan, musela by volit takovou leteckou společnost, která má přestupní bod v zemi mimo shengenský prostor).

Uplynulo 60 dnů. Na stránkách MV ČR (http://www.mvcr.cz/clanek/informace-o-stavu-rizeni.aspx) se dočtete toto:

„Pokud své číslo jednací na seznamu nenajdete, nesnažte se kontaktovat pracoviště ani informační linku, průběžně sledujte tento seznam a vyčkejte, až budete kontaktováni.“

V případě mé manželky trvalo vydání povolení k přechodnému pobytu více než 100 dní s tím, že jsem ovšem mezitím podával žádost nadřízenému orgánu o opatření proti nečinnosti (na vyřízení má nadřízený orgán opět dle § 71 Správního řádu 30 dnů, resp. 60 dnů ve složitých případech, takže v mém případě byla žádost posléze zamítnuta s tím, že daný odbor do té doby již vydal rozhodnutí). Žádal jsem MV ČR o změnu formulace výše uvedené věty s tím, že uvádí cizince v omyl a neseznamuje je s jejich právem podat stížnost a tím se úřad vyhýbá odpovědnosti. Marně. Vše je údajně v pořádku, protože danou informaci na svém webu MV na jiném místě uvádí.

Všichni mí čtyři známí, kteří mají rovněž partnera cizince, mi potvrdili, že i v jejich případě docházelo na pracovišti MV ČR v Praze k průtahům v jednání. Proto jsem zažádal o poskytnutí informací o počtu žádostí na území Středočeského kraje a Prahy a době jejich vyřízení.

V roce 2014 bylo podáno 13 719 žádostí o přechodný pobyt, přičemž rozhodnutí do 60 dnů od podání bylo vydáno pouze 10 531; ve stejném období bylo podáno 11 683 žádostí o trvalý pobyt, přičemž rozhodnutí do 60 dnů od podání bylo vydáno 5 828.

Údaji o průměrné době potřebné k vydání rozhodnutí a o počtu podaných žádostí o opatření proti nečinnosti MV ČR dle svého vyjádření nedisponuje, protože „současné informační systémy neumožňují vyhodnocení údajů o průměrné době řízení vedených OAMP, neboť v nich nejsou evidovány případy, kdy je řízení přerušeno. Informační systémy také nezohledňují případy, kdy se cizinec proti rozhodnutí vydanému OAMP odvolal a spis byl postoupen odboru správnímu Ministerstva vnitra k posouzení, případně kdy cizinec podal proti rozhodnutí OAMP žalobu k místně příslušnému soudu. Žádosti o opatřeních proti nečinnosti správního orgánu nejsou podle vyjádření věcně příslušného útvaru Ministerstva vnitra, tj. odboru správního v požadované struktuře - tedy v rozpadu podle jednotlivých krajů České republiky - statisticky evidovány.

Jinými slovy, pracoviště MV ČR přistupuje k žádostem o pobyt tím způsobem, že všechny jsou složité, neboť je potřeba komunikace s cizineckou policií, provádění místního šetření apod., takže standardní doba vyřízení je 60 dní, což ovšem úřad nedodržuje a pro jistotu ani nevede příslušné statistiky.

Na základě těchto skutečností prohlašuji, že MV ČR, coby státní složka, která má garantovat dodržování zákona a pod kterou patří represivní složky tohoto státu, trvale a vědomě vůči cizincům porušuje ústavní pořádek ČR (Ústava ČR, článek 38, odstavec 2, podle kterého má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů, podobně ustanovení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 6, odst.1).

Uvědomuji si, že moje zkušenost je ve srovnání s tím, co zažívají uprchlíci, běženci, migranti apod. v zařízeních MV ČR vlastně prkotina, nicméně svou osobní zkušeností se snažím ukázat, že zde pravděpodobně existuje úzká souvislost s všeobecně nepřátelským přístupem k cizincům, který je na MV ČR uplatňován systematicky a dlouhodobě (mám za sebou mimojiné nepříjemné zkušenosti s vyřizováním pobytových věcí čínských lektorů, kteří působili na FF UK).

Zatímco někteří z migrantů možná (pokud se na ně příslušné ustanovení zákona o pobytu cizinců vůbec vztahuje) spáchali správní delikt (přestupek) a jsou za to i se svými dětmi bez soudu umisťováni do detenčních zařízení (s vězeňským režimem), která si sami musí platit, porušování ústavy (předpokládám, že to lze označit jako zločiny), které páchá MV ČR a Policie ČR, zůstávají nepotrestány a politici se vyjadřují ve smyslu (čest výjimkám), že jednají v souladu s evropským právem.

Jde vlastně o modelový příklad toho, jak funguje současný režim. Stát (nebo i obecněji silnější strana) přísně vynucuje dodržování určitých pravidel či nařízení stanovených často neveřejným vnitřním předpisem (který může a nemusí být v kolizi se zákonem či mezinárodní smlouvou) za situace, kdy sám porušuje jiné zákony a nařízení, přičemž se spoléhá na neznalost, nejasnost, případně na dlouhé lhůty, což dohromady znemožňuje slabší straně se účinně bránit.

Legislativa tohoto státu je nepřehledná, se spoustou „šedých míst“ a nejasností, které si každý orgán vysvětluje po svém, takže je pro obyčejného občana téměř nemožné se úřednické či jiné zvůli bránit, cizinec je pak úplně ztracen. Ve spojitosti s dlouhou dobou soudních procesů je tak jednoznačně ve výhodě ten, kdo má buď dostatečné styky, dostatek finančních prostředků na právníky případně dostatečně tlustou kůži, drzost a ostré lokty. S demokracií, spravedlností a lidskostí ovšem tento systém nemá pranic společného.

S pozdravem,

Štěpán Pavlík

Vytisknout