Channel Four News:
14. 8. 2015
Moderátorka: Ti, kteří příjíždějí na řecký ostrov Kos, se většinou chtějí dostat do nějaké jiné evropské země. Někteří končí v Calais. Džamal Osman, který sám přišel do Velké Británie jako uprchlík, a dostal tam azyl, strávil určitou dobu v takzvaném uprchlickém táboře "Džungle" v Calais, mezi imigranty, kteří se snaží dosat do Anglie. Stal se svědkem typického dne v jejich životě, viděl, jak vaří, jak jsou v kontaktu se svými rodinami a jak hovoří o tom, jak doufají, že budou přijati v Británii. Naše reportáž ukazuje obrovské riziko, které podstupují ve snaze dostat se do této země.
Reportér Džamal Osman: Tato komunita v Calais se probouzí. Je téměř poledne. Mnoho lidí je unaveno, poté, co se celou noc snažili dostat se do Británie. Uklízejí. Myjí se. Vaří a staví. Stále přemýšlejí o svém dalším plánu, jak se dostat z tábora "Džungle".
Vím sám všechno moc dobře o té touze najít nový život. Před šestnácti lety jsem byl uprchlíkem bez dokumentů, který se snažil uniknout policii, přesně tak jako oni. Nakonec se mi podařilo dostat se do Británie bez řádných dokumentů. To se snaží udělat tady stovky uprchlíků.
Každou noc se stovky uprchlíků snaží dostat do Británie. Je to nebezpečné a málokterým se to podaří. Avšak pro vedle těch, jimž se to podařilo a kteří selhali, dochází často k zraněním. Každý den jich desítky přicházejí na tuto kliniku a žádají o lékařské ošetření.
Abi Dželil z Etiopie je jedním z nich. Zlomil si nohu, když se snažil přeskočit plot. Poté, co ho na klinice ošetřili, šel jsem najít jeho i jeho přátele. Chci s nimi hovořit o jejich životě v táboře "Džungle".
"Takže vy říkáte, že jste na tom lépe v Calais než doma v Etiopii?"
"Přísahám Bohu, že je to tady lepší. V Etiopii skončíte buď ve vězení, anebo mrtvý."
Oba si představují lepší život v Anglii. A až se jeho zranění zahojí, Abi Dželil se znovu pokusí dostat se do Anglie.
"Takže Anglie je pro vás nejlepší?"
"Podle toho, co jsem slyšel, je Anglie nejlepší."
"Ano, pro nás je Anglie nejlepší."
Reportér: Je pro mě pozoruhodné, kolik informací uprchlíci mají o Británii. Je to zřejmě ze sociálních sítí. Když jsem byl uprchlíkem já, jediné, co jsem věděl o své cílové zemi, bylo, že je to rozvinutá země a bezpečné místo k životu. Avšak oni mají dnes daleko více informací.
Komunikace je tady klíčová. Každé odpoledne půjčuje místní Francouz svůj automobil, bezdrátový router a generátor, aby mohli uprchlíci poslouchat hudbu, nabít si mobily a hovořit s příbuznými a s přáteli na internetu. Avšak informace, které posílají domů, nejsou vždycky přesné. Mohammed, který říká, že je ze Súdánu, je v táboře "Džungle" už dva měsíce. Má pocit, že mu sociální sítě nabízejí falešné informace. Nechce dělat totéž svým přátelům.
Mohammed: "To, co tady osobně zažívám, fotografuju, a posílám to přátelům, aby to viděli. Podívejte se na Súdán a podívejte se na tuhle fotografii. Co se vám líbí víc? Říkají, Prosímtě, to jsi opravdu v Evropě, nebo jsi v Africe? Říkám jim, vy tomu nevěříte, ale já jsem opravdu v Evropě.
Lituju toho, že tady jsem. Měl jsem o Evropě idealistické představy a ono to není to, co vidím."
Reportér: Ale některým lidem je jedno, jak špatné jsou zdejší podmínky, nebo kolik nových plotů postaví úřady. Lidé jako šestnáctiletý Michael udělají všechno, co je v jejich silách, aby se dostali do země zaslíbené - Anglie.
Reportér: "Kdo ti řekl, že je to v Anglii dobré?"
Michael: "Všichni. V Anglii nikdo nespí na silnici. Tady ve Francii lidi spí na ulici. V Anglii je to jiné."
Reportér: Michaelův bratr zemřel při plavbě přes Středozemní moře. Vzhledem k tomu, že Michael přišel o tolik, zoufale doufá, že se dostane do Anglie. Ale Michael nemá naprosto tušení o silné míře nepřátelství vůči lidem v táboře "Džungle".
Reportér: "Britové říkají: My nechceme uprchlíky."
Michael: "Aha..."
Reportér: "Když jsem před lety přišel já, bylo to OK. Dnes ale říkají, Žádné uprchlíky."
Michael: "To tady neslyšíme. Nám všichni říkají, že život v Anglii je dobrý."
Reportér: Odpoledne přechází v večer. Někteří hrají fotbal, zatímco čekají na setmění. Fotbal představuje globalizaci víc než cokoliv jiného. V uprchlickém táboře ho hrají lidé, zoufale se snažící dostat do země, která je nechce.
Obrátí se na mě mladý muž, který říká, že už nemluvil s maminkou sedm měsíců. Půjčím mu mobil, aby jí mohl zavolat. Dověděl se špatné zprávy od lékaře. Avšak telefonát ho jenom ještě více zdeprimuje.
Reportér: "Něco se děje?"
Reportér: Navzdory jeho špatnému zdraví ho rodina kritizuje, že jim neposílá žádné peníze. V případě mnoha uprchlíků jejich rodiny vydaly veškeré své úspory, aby jim pomohli najít lepší život jinde. A jakmile se dostanou do Evropy, jejich rodiny očekávají, že je uprchlíci začnou finančně podporovat.
Jinde v táboře se vaří. Aby lidi měli energii na dlouhou noc, která je čeká. Zapalují se ohně, aby se lidi mohli ohřát. Někteří odcházejí brzo směrem k přístavu a železničním tunelům, nebo ve snaze dostat se na projíždějící kamion. Všichni doufají, že se jim podaří vyhnout se policii, která blokuje jejich cestu do Anglie.
A na ty, kdo jsou zranění, příliš unavení, nebo se vzdali svých pokusů, čeká v Džungli jejich vlastní klub a šiša bar. Než začne nový den.
Vytisknout
17.8. 2015
Eurotunel spojující Francii a Velkou Británii se v průběhu posledních měsíců stal jednou z cest, kterou se snaží imigranti využít k cestě z Calais do Velké Británie. Po dvou nocích na konci července, kdy počet pokusů dosáhl 2 000 za noc, proběhly vlá...