13. 8. 2015 / Boris Cvek
Pan Konvička se ve svém rozhovoru s Martinem Veselovským, který podle mne výstižně shrnul Daniel Veselý v Britských listech) zaštiťuje tím, že jeho občanskou povinností je bojovat proti islámu. Výslovně tvrdí, že islám by měl být postaven na roveň nacismu a že islám porušuje Ústavu ČR.
Jestli má ovšem pan Konvička tento dojem, pak je jeho občanskou povinností dát podnět k Ústavnímu soudu (což může i jako fyzická osoba) s odůvodněním, že příslušné orgány České republiky porušily jeho ústavní práva tím, že uznávají islám jako legitimní náboženství.
Buď má pan Konvička pravdu, nebo žije ve světě fantasmagorií. Pokud má pravdu a islám vskutku odporuje Ústavě ČR, musí se to ukázat u Ústavního soudu. Hlásat to, že islám porušuje platnou Ústavu, postavit na tom své veřejné působení, ale nepodat stížnost k Ústavnímu soudu, dokonce automaticky považovat své přesvědčení ohledně porušování Ústavy za správné bez ohledu na názor Ústavního soudu, to rozhodně neprozrazuje nějaké poctivé úmysly s ústavností, nýbrž snahu uzurpovat si roli toho, kdo Ústavu vykládá, uzurpovat si ji dokonce jako fyzická osoba, jako diktátor.
K tomu bych jen dodal závěrečnou větu z recenze Juliana Jacksona z Times Literary Supplement (17.7.) na knihu Sudhira Hazareesingha How The French Think (překlad je můj): „Jeden člen strany Nicolase Sarkozyho dokonce navrhoval, aby byl islám ve Francii zakázán (byl vyloučen, ale i tak je pozoruhodné, že takové vyjádření je vůbec myslitelné)“.
Buď je islám standardní náboženství jako třeba křesťanství a judaismus, tak je to chápáno všude v civilizovaném světě, a pak pan Konvička svými útoky na muslimské věřící porušuje ústavní právo svobody vyznání, stejně jako by ho porušoval útoky na křesťanské nebo židovské věřící, nebo je islám – jak tvrdí pan Konvička – zločinecká ideologie, a pak by měl být zakázán.
V civilizovaném světě by taková debata asi nikdy nemohla mít skutečnou politickou relevanci, nicméně u nás, kde muslimové prakticky nejsou, se z toho stává vážný veřejný spor, který je nutné vyřešit. Už to není věc odborné debaty a akademického názoru. Je to spor o právo menšiny vyznávat své náboženství, které katolická církev v koncilní Deklaraci o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím (Nostra aetate) charakterizuje těmito slovy:
„Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, který promluvil k lidem. Jeho rozhodnutím, i tajemným, se snaží podrobit celou duší, jako se Bohu podrobil Abrahám, na něhož se islámská víra ráda odvolává. Ježíše sice neuznávají jako Boha, ale uctívají jako proroka, ctí jeho panenskou matku Marii a někdy ji i zbožně vzývají. Kromě toho očekávají den soudu, kdy Bůh vzkřísí všechny lidi a odplatí jim. Proto si váží mravního života a Boha uctívají zejména modlitbou, almužnami a postem.“
Kdyby český Ústavní soud postavil islám mimo zákon a postavil ho na roveň nacismu, asi by to vyvolalo mezinárodní poprask. Nic takového ale zjevně nepřipadá v úvahu, a proto pan Konvička k Ústavnímu soudu se svým podnětem nejde.
Vytisknout12.8. 2015 / Daniel Veselý
Docela mne překvapilo, že některá mainstreamová média, jako je Respekt nebo internetová televize DVTV, poskytují nemalý prostor otevřenému nacistovi, jakým je lídr silně rasistického a xenofobního hnutí Blok proti islámu Martin Konvička, jež má...