Ničím neregulované vydírání uchazečů o práci
Divočina jménem „český trh práce“
18. 6. 2015 / Milan Mundier
V poslední době jsme byli nezřídka bombardováni úžasnými zprávami o poklesu nezaměstnanosti v Česku. Jak ale říká jedno známé přísloví, ďábel je skryt v detailu. Pročež ani s tím poklesem nezaměstnanosti to u nás nebude až tak žhavé. Proč?
Šedá ekonomika a sezónní práce
Nejprve je třeba vzít v potaz
skutečnost, že ne všichni nezaměstnaní jsou vedeni v evidenci Úřadu
práce. Žijí de facto ze dne na den, vydělávají si takříkajíc „na černo“,
podporujíc tím další rozvoj šedé ekonomiky. Takových lidí nemusí být
sice mnoho, ale kdybychom je započítali mezi ostatní nezaměstnané, bylo by
výsledné číslo asi trochu jiné než současných 6,4%.
Zapomínat nesmíme ani na to, že
jaro u nás v posledních letech začíná dříve než tomu bylo v minulosti. A jak
známo, jaro s létem patří k ročním obdobím, která přejí tzv. sezónním pracem.
Takže je třeba počítat s možností, že s koncem léta nezaměstnanost opět výrazně
vzroste. Vždyť ještě v únoru dosahovala nezaměstnanost v naší zemi 7,5 %.
Mladí lidé v začarovaném kruhu
Ale přejděme k důvodům, proč jsem
se rozhodl tento článek napsat. V naší zemi totiž žijí i tací, kteří se nemohou
věnovat profesi, na niž se dlouhá léta (v rámci studia) připravovali. Proč o ně
nemají zaměstnavatelé zájem? Protože nemají tolik potřebnou praxi. A já se
ptám: Kde mají mladí lidé brát praxi v oboru, v němž chtějí pracovat, když
jim nikdo nechce dát šanci? A jak dlouho budou kvůli chybějící praxi odmítáni?
Budou i po čtyřicítce odmítáni kvůli nedostatku praxe?
Klást bychom si mohli také
otázku, co vše lze považovat za skutečnou praxi. Je to praxe, kterou mladí lidé
vykonávají během studia? Měla by být, ne nadarmo se jí říká praxe odborná. Je
to dobrovolnická činnost? Měla by také být. Jenže mnozí zaměstnavatelé se na to
dívají jinak. Pro ně to žádná praxe, na jejímž základě by byli ochotni dát
někomu práci, není. A ještě jedna absurdita: Má-li nějaký uchazeč o zaměstnání
vyšší odborné vzdělání, může být během pracovního pohovoru odmítnut jako nedostatečně
vzdělaný. Má-li ale vzdělání vysokoškolské, může být naopak odmítnut jako převzdělaný.
I s tímto mám vlastní zkušenost.
Pracovní pohovor nebo
kádrování
Některé pracovní pohovory navíc
mohou připomínat spíše výslechy. A někdy musíte odpovídat i na dotazy, se
kterými byste se (omlouvám se, že zase použiji ten zprofanovaný výraz) v dobře
fungujícím státě vůbec setkat neměli.
A nyní se s Vámi, moji milí
čtenáři, podělím o své vlastní zážitky. Mám za sebou nemálo pracovních pohovorů
a setkal jsem se na nich s dotazy jako: V jaké jste politické straně? Tu
školu studujete proto, abyste měl nějaký titul? Vyhledal jste někdy pomoc
psychiatra či psychologa? S čím marodíte? Jsou to dotazy, na které
samozřejmě nemusíte odpovídat, ale neučiníte-li tak, pak jste ani na žádný pohovor
nemuseli chodit. A já se zase musím ptát: Proč není stát schopen toto
ošetřit? Vždyť jsou takovéto otázky v rozporu se zákonem!
Nezaměstnanost jako velmi
výhodný byznys
Mohl bych začít tím, že bych tu
hořekoval nad tím, jak musí ti, kteří se uchází o místo ve státní správě,
předkládat výpisy z evidence rejstříku trestů, které nesmí být starší než tři
měsíce a jejichž cena se pohybuje okolo 100 Kč. Kdyby se jednalo o ty kandidáty,
kteří postoupili do nějakého užšího výběru, kdyby tyto výpisy měly delší dobu
platnosti (např. jeden rok), dalo by se to ještě pochopit. Ale ne, stát prostě
musí na nezaměstnaných vydělávat.
Ba co víc! Představte si, že jste
projektový manažer a ucházíte se o práci v nějaké neziskové organizaci.
Podmínkou pro postup do užšího výběru je vypracování nějakého vlastního
projektu souvisejícího s určitou problematikou. A vezměte si, že tato
neziskovka obdrží nějakých deset zajímavých nápadů, které si pak může
přivlastnit. Jinými slovy, už jen tím, že se zúčastníte takovéhoto výběrového
řízení, odvedete nějakou práci. A to zcela zadarmo!
To, co jsem tu teď popsal, je bohužel realita. Realita, kterou si mnozí naši politici odmítají
připustit. Anebo je to prostě nezajímá. Není tedy divu, že kdo může, odejde za
prací do zahraničí. A mnohdy mu ani nevadí, že se „tam venku“ bude živit něčím
úplně jiným. Český trh práce je totiž zcela postavený na hlavu. Stejně jako
celá politika těch, kteří dnes stojí v čele Ministerstva práce a sociálních
věcí.
Vytisknout