Řecko: dluhová kolonie s minimem domácí samosprávy

24. 2. 2015

V pátek večer odvrátil řecký ministr financí Janis Varoufakis totální porážku, kdy Německo požadovalo, aby Řecko stoprocentně splnilo totální program škrtů, který schválila předchozí konzervativní vláda. Učinil to tím, že bezprostředně podepsal kompromis, který, podle jeho názoru, zachoval jen asi 20 procent programu, na jehož základě byla Syriza zvolena do vlády, píše Paul Mason.

Avšak celková dohoda závisí na tom, že řecká vláda musí předložit seznam navrhovaných reforem evropským ministrům financí, kteří ho budou v úterý schvalovat během telefonní konference.

Jenže načasování je strašlivé. V pátek v podvečer jsem spolu s dalšími novináři si začal být vědom, že vkladatelé rychle vybírají peníze z řeckých bank. Evropská centrální banka, která v podstatě ovládá řecké banky, nařídila Varoufakisovi, že bude muset od úterka, po pondělním svátku v Řecku, omezit výběry z bankomatů a pohyb peněz do zahraničí.

Proto měla být dohoda s Evropskou unií podepsána v pondělí večer.

Pokud bude páteční dohoda dodržena, pak Řecko, které Varoufakis popisuje jako "dluhovou kolonii", se stane dluhovou kolonií s minimální domácí samosprávou.

Avšak dva faktory by to mohly destabilizovaat. Zaprvé vzbouření v Syrize v důsledku tak rozsáhlé porážky. Nestor europoslanců za Syrizu, řecký hrdina z druhé světové války Manolis Glezos, který z Akropole r. 1941 strhl hákový kříž, požaduje masovou mobilizaci na odpor proti této dohodě.

Avšak Glezos není tak důležitý jako organizovaná Platforma levice uvnitř Syrizy, kterou vede ministr hospodářství Panagiotis Lafazanis a kterého podporuje profesor londýnské School of Oriental and African Studies, který je nyní poslancem, Costas Lapavitsas. Pokud by se Platforma levice oficiálně v řeckém parlamentě postavila proti dohodě s EU, Syriza by musela použít centristických poslanců, aby ji prosadila, a Lafazanis (a někteří náměstci ministrů) by museli z vlády odejít.

Během víkendu přicházely zprávy, že Řecko usiluje o prosazení možnosti realizovat protiškrtová opatření asi v hodnotě 8 miliard euro, což chce řecká vláda uhradit zefektivněním vybírání daní, novou daní uvalenou na majitele lodí a výběrem nevybraných daní z minulosti.

Pokud to ministři financí z eurozóny schválí, zřejmě by následovala čtyřměsíční pauza, během níž se Syriza ve vládě bude snažit realizovat nefiskální aspekty svého programu, které jsou záhadou pro finanční novináře shromážděné v Bruselu, avšak které zbožňuje 42 procent Řeků, kteří podpořili Syrizu a nalevo od ní i komuistickou stranu KKE.

Jenže v Syrize dochází k radikální změně. Za posledních 48 hodin lidé, kteří dosud pevně věřili v "dobré euro" - totiž euro, které dokáže přijmout vyjednávání s radikální levicovou vládou - nyní v podstatě říkají: My jsme se mýlili.

Dá se očekávat, že levicoví poslanci v Syrize se nevzbouří jen potud, pokud se Řecko rychle rozhodne "udělat přátelsky bankrot a odejít z eurozóny. Zdá se tedy, že "nová drachma" se velmi pravděpodobně stane realitou, i když zřejmě potrvá řadu týdnů, než obyčejní lidé porozumí, co se děje.

To, co dělají postižené zemi, na okraji Evropy, tomu lidé v Evropě dobře rozumějí - a bude to plně rezonovat s britskými voliči. To, co Německo udělalo Řecku v pátek, se může stát každé zemi: poslechnete, co vám nařizujeme, anebo odejděte. A to se netýká jen eurozóny, ale i samotné Evropské unie, Schengenu a Dublinské dohody o přistěhovalectví, a soudu pro lidská práva.

Abychom pokračovali s analogií o "dluhové kolonii": Staré britské impérium, když čelilo úspěšným revolucím, umělo vždycky říct: "Vyhráli jste, tak teď urovnejme vaši cestu k nezávislosti, ať to jde hladce". My ale teď zjistíme, jakou asi diplomatickou velkomyslnost v sobě nalezne Evropa, jíž dominuje Německo, podporované Finskem, Slovenskem a Lotyšskem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 24.2. 2015