DO NOVÉHO ROKU

Co uděláme, milí čtenáři, aby lidi v ČR neživořili v bídě hladem a zimou?

5. 1. 2015 / Jan Čulík

Před Vánocemi pomohli čtenáři Britských listů finančně z bezvýchodné situace dvěma čtenářům Britských listů, postiženým parazitickými exekucemi, které by byly klasifikovány na západ od České republiky jako trestný čin vydírání a úžery. Jednorázový finanční příspěvek od čtenářů Britských listů pravděpodobně situaci dlouhodobě nevyřeší, pro oba čtenáře v nouzi byla však finanční pomoc od čtenářů Britských listů obrovskou úlevou a ulehčením. Rodina Bartekova z jižních Čech mohla mít poprvé po dlouhé době normální Vánoce a koupit dětem dárky. Mladému člověk, kterého krutě vykořisťovali vlastní rodiče, a který se proto stal pak obětí exekutorů, umožnili čtenáři Britských listů svými finančními dary začít novou existenci v zahraničí. České exekuce ho tam pronásledovat nebudou, protože způsob, jímž se v ČR exekuce provádějí, by byl v západním zahraničí okamžitě kvalifikován jako trestný čin a před soudem by se tam zřejmě ocitli vykonavatelé exekucí, nikoliv dlužník.

Nejdrsnější případ, který jsme však před Vánocemi zaznamenali, však trvá na Praze 8, kde pan Jindřich Fibiger zjistil, že jeho sousedka, nepohyblivá stará paní, v důsledku nekrózy dolních končetin, způsobených cukrovkou důchodkyně paní S., setrvává v nevytopeném bytě, protože jí Pražská energetika vypnula přívod energií. Majitelka bytu staré paní se řadu týdnů nepostarala o opravu zacpaného záchodu, takže paní S. byla ve svém bytě umísťovat výkaly do nejrůznějších džberů a kuchyňských hrnců. Městský úřad v Praze 8 zprvu reagoval na krizovou situaci této staré paní podle svědectví pana Fibigera velmi linkavě a přes Vánoce jí nikdo nepomohl.

Starosta Městské části Praha 8 Roman Petrus v příspěvku pro Britské listy přiznal, že životní podmínky důchodkyně paní S. jsou "velmi špatné". Městská část Praha 8 chtěla starou paní přesunout do domova důchodců, jenže paní S. by se musela zbavit jediné živé bytosti, k níž má vřelý vztah, poté, co ji okradla a opustila její vlastní rodina, totiž své kočky. V své opuštěnosti se paní S. upíná na poslední pouto k živé bytosti, tedy té kočce, a dává přednost neuvěřitelným hmotným příkořím, než aby o toto pouto přišla. Je to psychologicky zcela pochopitelné a sociální struktury by to měly respektovat. Zákaz přijetí staré dámy do domova důchodců i s její kočkou je zjevně nelidský. Proč to nejde? Úřady v ČR často projevují nepochopitelnou nepružnost a krutost.

Starosta Prahy 8 pan Petrus nám napsal, že "Praha 8 v tuto chvíli vyčerpala všechny legální postupy, které vedly k tomu, aby mohlo být paní S. pomoženo". Dodal, že "sociální pracovník Prahy 8 bude jednat s Pražskou energetikou o možném uzavření splátkového kalendáře pro paní S. O tom zda bude paní S. obnovena elektřina, rozhodne tento úřad." (sic!!)

Pan starosta Petrus nám také emailem potvrdil, že "bohužel je takto podchyceno v naší sociální síti mnoho občanů a takto se standardně jedná se všemi".

Důchodkyně paní S. nedosáhne na pomoc v hmotné nouzi, protože se do ní nezapočítávají dluhy, které má. Ta exekuce vznikla, když stará paní podepsala v dobré víře smlouvu na mobilní telefon pro příbuzného, který toho kontraktu pak zneužil a nadělal jí desetitisícové dluhy.

Jiný případ. Píše nám čtenář, jemuž přišlo od firmy EON v prosinci výroční vyúčtování za spotřebu energie a požadavek na okamžité zaplacení nedoplatku ve výši 15 000 Kč. Žádost o splátkový kalendář EON čtenáři odmítl, protože v předchozím roce zákazník se s jednou splátkou podle splátkového kalendáře zpozdil. Nebyla to ovšem zákazníkova vina, protože splátku poslal pozdě úřad práce.

A tak bychom mohli pokračovat. Co je na všech těchto případech špatně?

• Důchodkyně nemůže být trestána vypnutím elektřiny za to, že jí někdo podvodem přiměl k podpisu falešné smlouvy a pak ji na základě toho podpisu ožebračil. Je to trestný čin a důchodkyně má právo, aby v její věci stát obhájil spravedlnost.
• Není možné, aby staří lidé živořili v nevytopených místnostech. Je základní civilizační povinnosti slušné společnosti zajistit, aby invalidům, nemocným a starým lidem energetické firmy nevypínaly dodávky energie. Energetičtí giganti mají obrovské zisky a je obscénní, že částečně je získávají parazitováním na invalidech, nemocných a starých lidech. Slušná společnost tohle nemůže tolerovat. Není možné, aby bylo na energetické společnosti, zda se milostivě rozhodne důchodkyni obnovit dodávku elektrického proudu, jak nám nevzrušeně sděluje sociální demokrat Roman Petrus. Není možné, aby energetické společnosti odpíraly zákazníkům, kteří jsou ochotni platit, splátkový kalendář. Tyto záležitosti nemohou být věcí libovůle energetických firem. K civilizovanému chování je musí přimět zákon. Jak toho dosáhneme?
• Staří lidé reagují velmi citlivě na podchlazení. Velmi často vede k předčasné smrti. Právě proto poskytuje ve Velké Británii britská konzervativní vláda všem občanům starším 63 let automatický každoroční finanční příspěvek ve výši 200 liber (7000 Kč) na uhrazení cen energií, lidem nad 80 let pak ve výši 300 liber (10 500 Kč) ročně. Kromě toho se v Británii starým lidem automaticky vyplácí příspěvek na ceny energie pro "zvlášť chladné počasí" ve výši dalších 25 liber týdně, jakmile po období alespoň sedmi dnů poklesne teplota na 0 stupňů Celsia. Proč to nedělá česká sociálnědemokratická vláda, když to dokáže uprostřed škrtů britská konzervativní vláda?

Případy, s nimiž se nám lidé hlásí v Britských listech, jsou zcela zjevně špičkou ledovce. Jsou šokující, ale mnozí občané je zjevně považují za normální. Jak už jsme psali takto se vyjádřila jedna čtenářka:

"Znám paní - invalidní důchodkyni - která má exekuci na důchod (pracovat nemůže, je těžce nemocná). Nemůže si proto dovolit žít v pronajatém bytě v Praze a odstěhovala se do chaty kousek od Českých Budějovic. Doplatek na bydlení získat nemůže, protože by jej "stáhl" exekutor. Chata není vytápěna, vaření je omezené, voda je ve studni. Občas paní pomáhám finančně, když "exekutor zavelí", takže ho držíme v přijatelné vzdálenosti, aby nešla chata do dražby. Nicméně pravidelnou pomoc paní odmítla s tím, že musí vyjít s tím, co má."

Takové poměry jsou zcela zjevně nepřijatelné. Avšak víme vůbec, kolik lidí živoří v zimě a v chladu s vypnutou dodávkou energií a kolik z nich je starých či nemocných lidí nebo invalidů? Britský státní regulační orgán, dohlížející na energetické podniky tyto údaje zveřejňuje. Jsou k dispozici tyto údaje v České republice? Víme, kolik starých a nemocných lidí nemá na jídlo a energie? Neměli bychom to vědět? Neměli bychom přimět příslušné orgány, aby byly tyto informace zveřejněny?

Čtenáři Britských listů vždycky dosud velmi solidárně a velkomyslně vyřešili jednotlivé donebevolající případy naprosté chudoby lidí v koncích finanční sbírkou. Jenže, jak píšeme opakovaně, to jsou jen jednorázová řešení a v ČR je zapotřebí řešení systémového.

Co v této věci jsme schopni udělat?

Napsal nám pan Radek Břečka:

"S případem popisovaným v článku o důchodkyni v krizové situaci na Praze 8 mě napadá, jestli redakce Britských listů nemůže iniciovat nějakou petici nebo jinou aktivitu, která by probrala naše legislativce z pokojného spánku a donutila je jednat v uvedené oblasti.

Nejedná se zdaleka o první případ tohoto typu popisovaný na serveru blisty a není možné stále dokola řešit podobné případy pomocí sbírek a suplovat tak činnost státu, který si platíme ze svých daní.

Poslal jsem sice mail s odkazem na výše uvedený případ jednomu členu vlády a senátorovi, ale příliš velkou naději v to nevkládám."

Co vy na to, milí čtenáři v novém roce? Britské listy žádné kampaně neorganizují, jsou tady od toho, aby informovaly. Jenže dají-li se lidé v dobré věci dohromady, jsme samozřejmě ochotni to medializovat a podpořit.

Máte nějaké nápady jak na to?

Dáme dohromady tým právníků k odstranění problematického exekučního zákona?

Vytisknout