Válka hňupů

7. 1. 2015 / Karel Dolejší

Když v roce 2011 začalo v Libyi islamistické povstání proti diktátorovi Kaddáfímu, oficiální Francie dělala vše proto, aby náboženskou a kmenovou povahu konfliktu zastřela a nahradila fikcí "demokratické" revoluce. Zástupy militantních islamistů, které jeden z Kaddáfího synů propouštěl z vězení proti slibu, že už nepozvednou zbraň, byly přes noc označeny za naše hodné hochy, v jejichž prospěch je třeba vojensky zasáhnout.

Značná část těchto lidí a také zbraní, které ukořistili, se posléze přesunula do Sýrie. Také zde se oficiální francouzské zdroje předháněly ve snaze vylíčit povstání jako demokratickou a sociální revoluci. (Té se však syrské nepokoje možná podobaly leda v samotných začátcích.) Také zde bylo oficiální politikou podporovat islamistické povstalce proti režimu Bašára Asada. Problémy začaly být zřejmé až v okamžiku, kdy se mezi militantní islamisty začalo vydávat stále více osob z Evropy, které se pak vracely zpátky. Konečně i lidem v Elysejském paláci a zapáleným "prodemokratickým" komentátorům došlo, že ten, koho podporovali, není žádný spojenec, ale zavilý nepřítel.

Týdeník Charlie Hebdo si servítky nebral. Dělal si legraci jak z fanatických islamistů, tak z francouzské vlády nebo krajní pravice. Nepochybně reprezentuje tu tvář Evropy, s níž by se umírnění muslimové měli naučit žít - a velmi mnozí to ostatně udělali. Nikdy nebyl promotérem neoimperiálních projektů oficiální Paříže, ale jedině jejich sarkastickým glosátorem. Nezasloužil si tedy rozhodně osud, který jej potkal. Jenže tak to ve válkách chodí: Útočí se na zranitelná místa, nikoliv tam, kde jsou osoby zodpovědné za vyvolání konfliktu.

Útokem na redakci satirického časopisu se militantní islamisté střelili do nohy podobně, jako jejich kolegové nedávným hrůzným útokem na pákistánskou školu. Nikoho tímto způsobem nezastraší, naopak posílí v mocenských kruzích stávající politiku "řešit" problém militantního islámu vojenskými prostředky. A vedle toho, samozřejmě, zeslábnou hlasy těch, kdo se vyslovují pro pokojné soužití různých náboženství a kultur.

Vytisknout