Nejdůležitější geopolitické události roku 2014

6. 1. 2015

Vytrvalý evropský úpadek

Jako nejdůležitější událost roku 2014 označuje Friedman ten, který není tak zjevný: Evropa neřeší své dlouhodobé ekonomické, politické a společenské problémy. I bez toho však zůstává ústředním hráčem globálního systému. Její ekonomika je největší na světě, bráno dohromady, a kontinent zůstává centrem globálního obchodu, vědy a kultury. A i když v Evropě (západní a střední) nedochází k válkám, globální systém ovlivňuje více než jiné faktory roku 2014.

Největším problémem je obecná ekonomická slabost. To je způsobeno různými faktory, ale nejpodstatnějším je neschopnost zajistit dostatečnou zaměstnanost. Nezaměstnanost v Řecku, Španělsku, v jižní Evropě vůbec významně postihuje mnoho lidí. Relativní prosperita zemí jako Německo či Rakousko se od reality jihu velmi liší. Natolik, že to vzbuzuje otázku životnosti EU.

Proto vidíme antievropské strany na vzestupu, a to nejen na jihu Evropy, ale napříč kontinentem. Žádná doposud nepřekročila práh moci, ale mnoho z nich posiluje jednoduchým poukazováním na to, že EU stojí víc než přináší. V Řecku budou volby a je pravděpodobné, že strana upřednostňující odchod Řecka z EU bude jednou z vůdčích politických sil. Britský UKIP požaduje odchod Velké Británie z EU zcela.

Hrozí, že EU bude živořit a nebo se jednoduše rozpadne. A pokud k tomu dojde, ovlivní to celý svět. Vyvstává otázka, zda je problém Evropy vůbec řešitelný. Pokud ano, nemělo by se váhat. S každým dalším rokem, který mine, aniž by se cokoliv změnilo, musíme počítat s tím, že nejde o krizi, která pomine, ale o permanentní stav.

Ukrajinská a ruská krize

Napětí mezi Evropou a Ruskem a USA vyvolalo války i „skoro války“ a překreslilo hranice Evropy i Ruska. Napoleonské války, první světová, druhá světová a Studená válka skončili dramatickou redefinicí rovnováhy sil v Evropě i změnami na její mapě. Po krizi Evropy je právě ukrajinská krize a ruská ekonomická krize druhou největší událostí roku 2014. Stratfor ukrajinskou krizi předpovídal, stejně jako předpovídal pochybnou dlouhodobou udržitelnost Ruska. Předpověděli jsme, že „malá studená válka“ začne v polovině desátých let, nicméně že k úpadku Ruska nedojde dříve než okolo roku 2020.

Jsme svědky prvního dění, a nepřestáváme věřit, že konečné dějství není bezprostřední. Nepředpokládáme, že dojde ke kolapsu Ruska, ani nepředpokládáme, že konflikt na Ukrajině přeroste v otevřenou válku. Nicméně zdá se, že jsme vstoupili do nové historické fáze, v níž se znovu objevují konfrontace s historickými precedenty. Pravděpodobnost konfliktu není bezvýznamná, možnost, že vnitřní a vnější tlaky uspíší ruskou krizi nelze vyloučit. Důsledky cen ropy, vnitřních ekonomických potíží, volatility rublu a sankcí se s prodlevou určitě projeví.

Rusové si myslí, že za jejich problémy stojí konspirace USA. Deník Kommersant citoval mé (Friedmanovo) prohlášení, že americký převrat na Ukrajině byl nejkřiklavějším převratem historie. Ve skutečnosti jsem řekl, že pokud to byl americký převrat, pak byl nejkřiklavější v historii. Ilustruje to ruské přesvědčení, že proti Rusku operují skryté síly. Ano, proti Rusku operují síly, ale nejsou nijak významně skryté.

Dojde-li k destabilizaci Ruska, dojde k destabilizaci jaderné mocnosti.

Desynchronizace globální ekonomiky

Předpokládá se, že v Evropě dojde v roce 2015 k malému nebo žádnému ekonomickému růstu. Čína nebyla doposud schopná překonat svůj výsledek z roku 2008 při nejlepším bude hrát druhé housle. USA oznámily revizi výsledku z třetího čtvrtletí roku 2014, která ukazuje na růst 5 %. Japonsko je v těžké recesi. Největší ekonomická centra světa jsou kompletně desynchronizovaná, nejen statisticky, ale i strukturálně. Pravděpodobně to ukazuje na největší posun v tom, jak současný svět funguje.

Černé předpovědi o vývoji americké ekonomiky z roku 2008 se nenaplnily. Nedošlo ani k hyperinflaci, ani k deflaci. Ekonomika nezkolabovala. Spíše je vidět, že pomalu ale systematicky šplhá z ekonomické jámy, jak v otázce růstu, tak v otázce zaměstnanosti. Předpovědi, že Čína může v brzké době USA ekonomicky předstihnout, byly při nejmenším odloženy. Předpovědi, že Evropský, více statický a sociálně sensitivní model předčí ten anglosaský, nebyly potvrzeny. A na předpovědi, že japonská dysfunkce povede k masivním platebním prodlevám, také nedošlo.

Desynchronizace mezinárodního ekonomického systému vzbuzuje otázku, co to vlastně globalizace znamená a jestli vůbec něco. Největší krize ale vyvstává v ekonomické teorii. Předpovědi mnoha předních ekonomů z počátku roku 2008 se nenaplnily. Čekáme na to, až někdo přijde se srozumitelným vysvětlením současného ekonomického dění, tak jako Friedman kdysi nahradil Keynese, a to v době, kdy ani Friedman, ani Keynes k vysvětlení nestačí. A nejde zdaleka jen o akademickou záležitost. Investice, kariéry a plány úspor, to vše záleží na tom, jak chápeme ekonomické děje. Jediné, co můžeme nyní říct, je, že se ve světě dějí věci, které žádají vysvětlení.

Rozklad Sykes – Picotova světa

Sir Mark Sykes a Francois Georges-Picot , diplomaté Velké Británie a Franice, kteří po 1. světové válce překreslili mapu území mezi Středozemním mořem a Persií. Oni vynalezli země jako Libanon, Jordán, Sýrie a Irák. Některé z těchto států ovládají nepokoje. Události v Sýrii a Iráku připomínají události Libanonu, které probíhaly za předchozí generace: centrální vláda kolabuje a váleční vůdci reprezentující různé skupiny přebírají kontrolu nad fragmentarizovaným územím, přičemž konflikty překračují mezinárodní hranice. Proto je těžké iráckou a syrskou krizi odlišit a vše tohle ovlivňuje dění v Libanonu.

To je samo o sobě důležité. Otázkou je, jak daleko dojde kolaps systému ustaveného po 1. světové válce. Prosadí se národní vlády, nebo bude fragmentarizace pokračovat? A bude tento rozklad pokračovat i na území dalších států Sykes – Picotova světa? To je důležitější otázka než vznik islámského státu. Radikální islám je faktorem tohoto regionu a projevuje se v různých formách. Významné je, že Islámský stát není schopen pohltit další frakce, stejně jako další frakce nejsou schopny pohltit Islámský stát. Rozdrobení a ochromení současných států je proto důležitějším jevem než Islámský stát. Bashar Assad je v současnosti válečným vůdcem jedné skupiny a vláda v Bagdádu bojuje o to být více než pouhou frakcí.

Být dynamika ropného trhu stejná jako v roce 1973, stála by tato událost roku výše. Jenže pokles spotřeby v Číně a objevy nových masivních nalezišť ropy význam událostí v tomto regionu redukují. Je to stále důležité, ale ne tak jako dříve. Co je možná nejdůležitější, to je otázka, jestli jde o předznamenání rozmachu Turecka, jediné síly, která byla historicky schopná stabilizovat region. Není ale jasné, zda Turecko touto silou zůstává, ačkoliv by si to přálo.

Celý text v angličtině zde.

Vytisknout